Je to až moc jednoduché. Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé. Uzdravení, to přece musí být zážitek; tak se na věc dívá Naamán. Mohlo by mu přece být jedno, jakým způsobem se uzdraví – hlavně že se uzdraví. Ale Naamán pokládá svou nemoc za příliš těžkou, aby mohla odejít tak jednoduchým způsobem. Uzdravit ho může jen něco stejně těžkého, něco stejně obtížného. Buď přijde něco stejně těžkého, za co by svou nemoc vyměnil, nebo si ji raději nechá; raději zůstane nemocný.

Es ist so einfach. „Geh hin und wasche dich siebenmal im Jordan, so wird dir dein Fleisch wieder heil und du wirst rein werden!“ Eine Heilung muss doch ein großes Erlebnis sein, so sieht es Naaman. Eigentlich könnte ihm egal sein, auf welchem Weg er geheilt wird. Hauptsache, dass er geheilt wird. Aber Naaman hält seine Krankheit für zu schwer, als dass sie auf so einfache Weise verschwinden könnte. Er meint, heilen könne ihn nur etwas, was genauso schwer ist wie seine Krankheit. Entweder soll etwas genauso, was genauso schwer ist wie seine Krankheit, um so Krankheit gegen Gesundheit einzutauschen, oder er behält seine Krankheit lieber, bleibt lieber krank.

I my chceme být v naší nemoci, nemoci hříchu, bráni vážně. Malomocenství v našem příběhu je obrazem hříchu. Malomocenství se nejdříve projeví jako malá skvrna na kůži, ale pak se dále šíří, až je jím člověk poznačen celý. A pak pronikne i do jeho nitra, do vnitřních orgánů. Stejně tak hřích je možná nejdříve jen malou skvrnkou na našem štítě, na naší tváři. Selžeme třeba jen málo, ještě se nestane nic hrozného. Ale už sami sobě tolik nevěříme, už nejsme bez poskvrny. Křesťan při tom potřebuje vidět, že jedná dobře. Potřebuje vidět, že v něm víra působí dobré věci. S každým hříchem ubývá víry. A čím méně víry, tím menší důvod snažit se o něco dobrého. Hřích bývá totiž vždy po ruce. Nakonec, když jsme špatní navenek, když už to na nás každý vidí, staneme se špatnými i uvnitř – protože proč se ještě snažit.

Genau so möchten wir auch in unserer Krankheit, der Krankheit der Sünde, ernst genommen sein. Der Aussatz in unserer Geschichte ist ein Bild der Sünde. Der Aussatz zeigt sich erst als kleiner Fleck auf der Haut, aber dann verbreitet er sich weiter, bis ein Mensch damit ganz gezeichnet ist. Und dann dringt er auch in sein Inneres ein, in innere Körperteile. Sowie auch die Sünde zunächst nur der kleine Flecke auf unserem Schild, auf unserem Gesicht ist. Wir fallen vielleicht nur wenig auf. Es wird noch nichts Schrecknisses sein. Aber wir trauen uns nicht mehr so viel zu. Wir sind nicht mehr makellos. Ein Christ muss aber darauf sehen, dass er gut handelt und tut. Er muss darauf sehen, dass der Glaube gute Sachen in ihm bewirkt. Der Glaube fällt mit jeder Sünde ab. Und je kleiner der Glaube ist, um so kleiner ist der Anlass, sich um etwas Gutes zu bemühen. Die Sünde ist nämlich immer zur Hand. Abschließend, wenn wir nach außen böse sind, wenn es schon an uns alle sehen, werden wir auch im Inneren böse werden. Weil wir sagen uns: Warum soll man sich noch bemühen?

Milostí Boží jsme stavěni na cestu uzdravení. Je to slovo Boží, které nám ukazuje pravý obraz nás samých. Jsou to výtky našich bližních, kteří nás obvykle vidí pravdivěji, než my sami sebe. Zde je to cizinec, otrok, dítě a ještě k tomu dívka. Co ta může vědět! A přece říká univerzální pravdu: Spása není v tobě, spása není z této země. Jak řekl i Kristus: Spása je ze Židů. V Izraeli je prorok, který mého pána uzdraví.

Die Gnade Gottes stellt uns auf den Weg der Heilung. Gottes Wort zeigt uns unser wahres Bild. Und die Hinweise unserer Nächsten zeigen uns auch etwas. Sie sehen uns wahrer als wir uns selbst. In de Geschichte ist es eine Fremde, eine Sklavin, ein Kind und noch dazu ein kleines Mädchen. Was kann das schon wissen! Und trotzdem sagt es die universale Wahrheit: Die Erlösung findest du nicht in dir, die Erlösung kommt nicht aus diesem Land. Wie das auch Christus sagte: das Heil kommt von den Juden. Das Mädchen sagt: „Es gibt einen Prophet in Israel, der meinen Herr gesund machen wird.“

Na cestě za Naamanovým uzdravením stojí dvě překážky: Král – diplomat, který bere věc velmi ze široka, v mezinárodních souvislostech. A pak Naamán, který, jak jsme řekli, si své nemoci cení příliš vysoko.

Auf dem Weg zu Naamans Heilung stehen zwei Hindernisse. Ein König – ein Diplomat, der sieht alles in großen Maßstäben, alles in den internationalen Zusammenhängen. Und dann Naaman, der wie gesagt, seine Krankheit für zu groß hält.

Stejné překážky stojí i mezi námi a uzdravením od hříchu. Pokud jde o hřích, dovedeme vše vidět v širokých souvislostech. Za svůj nedobrý život dáváme vinu rodičům a způsobu jakým nás vychovávali, době, která panuje, místu, kde žijeme, těm, kteří nám vládnou a kdo ví kdo nás ještě napadne. Přitom však, zlá věc, hřích, zůstává zlá, ať už se stane v jakýchkoliv souvislostech. Každá zlá věc má svoje pohnutky; nikdo nehřeší, aniž by ho k tomu nevedl nějaký sklon či důvod. Ze souvislostí můžeme možná hřích pochopit, ale dobrou věc tím z něj neuděláme.

Die gleichen Hindernisse stehen auch zwischen uns und der Heilung der Sünde. Was Sünde betrifft, neigen wir dazu, alles in großen Zusammenhängen zu sehen. Für unser schlechtes Leben beschuldigen wir die Eltern und die Weise, in der sie uns erzogen haben. Wir beschuldigen die Zeit und den Ort, wo wir leben. Wir beschuldigen die Regierung und was alles andere, was uns einfällt. Aber dabei bleibt doch die böse Sache, die Sünde, böse, egal ob sie in irgendwelchen Zusammenhängen geschieht. Jede böse Sache hat ihre Anlässe; niemand sündigt ohne Grund, ohne Motiv. Wir können die Sünde von den Zusammenhängen verstehen, aber das macht aus ihr noch keine gute Sache.

Druhá věc pak je, že svému hříchu, své nemoci, přikládáme velkou váhu. Domníváme se, že náš život může napravit jen nějaký zásadní zlom, radikální změna, náhlé prozření. Přitom náprava života většinou spočívá spíše v malých, ale důsledných krocích. Tak když jsou lidé znesvářeni, bývají tím mnohdy i unaveni a jen čekají, až jejich protivník udělá první vstřícné gesto. A tak malá laskavost může ukončit vleklé nepřátelství. Kdo vede neřádný život, u toho by mnohdy stačilo, aby prostě místo toho šel spát. Kdo zanedbává své povinnosti, tomu by stačilo jednou je nezanedbat – a zjistil by, že věc není takovým břemenem, jak se zdála.

Die zweite Sache ist dann, dass wir unserer Sünde, unserer Krankheit großes Gewicht beimessen. Wir meinen, dass nur ein grundsätzlicher Umbruch, ein radikaler Wechsel, ein schlagartiger Einblick unser Leben wieder in Ordnung bringen könnte. Dabei beruht eine Besserung des Lebens meist eher auf kleinen, aber konsequenten Schritten. Wenn z. B. Leute im Zwist liegen, sind sie davon manchmal auch müde und warten nur darauf, dass ihr bisheriger Feind die erste entgegenkommende Geste macht. Und so kann eine kleine Liebenswürdigkeit eine langwierige Feindseligkeit beenden. Wer ein unanständiges Leben führt, bei dem würde es manchmal genügen, dass er stattdessen einfach schlafen geht. Wer seine Pflichten vernachlässigt, für den würde es genug sein, sie einmal nicht zu vernachlässigen – und dann würde er feststellen, dass die Sache keine so große Bürde ist, wie es ihm schien.

Sám od sebe ten krok ale neudělá nikdo. Naaman vidí vážnost své nemoci. Každý z nás vidí vážnost svého hříchu. Taková maličkost že by to mohla napravit? Vidíme svůj hřích a zdá se nám, že stejně velký musí být i pro Boha. Ale pro Boha je každý hřích nicotnost. Nicotnost, proti které se staví jeho hněv. Bůh je velký a tak nesnese nic nicotného. Ale také nicotnost, kterou dovede vymazat a zapomenout pro to, co je skutečně velké: Pro oběť svého Syna.

Niemand macht diesen Schritt von sich selbst. Naaman sieht das Gewicht seiner Krankheit. Jeder von uns sieht das Gewicht seine Sünde. So eine kleine Sache soll das wieder gutmachen? Unmöglich! Wir sehen unsere Sünde und es scheint uns, dass sie genauso groß für Gott sein muss. Aber für Gott ist jede Sünde eine Nichtigkeit. Eine Nichtigkeit, der sich sein Zorn entgegenstellt. Gott ist groß und so duldet er keine Nichtigkeit. Aber Sünde ist auch eine Nichtigkeit, die er ausradieren und vergessen kann. Vergessen dafür, was wirklich groß ist: Fürs Opfer seines Sohnes.

A tak, lék na nemoc hříchu je podobný, jako ono koupání v Jordánu: Lék na nemoc hříchu je hřích nedělat, konat místo něj věci dobré. Pomalu a vytrvale. Lék sám je prostý. Užít ho však dokážeme jen, když víme, kdo jej předepisuje. Sám od sebe člověk dobré neudělá, i když je to poměrně snadné a prosté. Právě proto ne, že si říkáme: Co taková maličkost změní. Ale když víme, že sám Bůh říká: Dnes pozdrav srdečně, teď jdi a udělej to a to a naopak, to a to už dělat nemusíš, pak už se dáváme cestou uzdravení.

Und so, ein Arznei für die Krankheit der Sünde ist ähnlich einfach wie das Baden im Jordan: die Arznei für die Krankheit der Sünde, ist die Sünde nicht tun, aber statt ihr die richtigen Sachen zu machen. Langsam und ausdauernd. Der Arznei selbst ist einfach. Wir mögen sie aber nur benutzen, wenn wir wissen, wer sie uns verordnet. Der Mensch macht nichts Gutes von selbst, obwohl es ziemlich einfach wäre. Genau deshalb nicht, weil wir uns sagen: Was soll so eine kleine Sache verändern? Aber wenn wir wissen, dass Gott selbst sagt: „Grüß heute herzlich, geh jetzt und mach dies oder das. Und umgekehrt, sollst du dies oder das nicht machen.“ Wir gehen dann mit auf dem Weg der Heilung.

Je to věc prostá a jen mezi Bohem a člověkem, proto ani Elíša nevezme žádnou odměnu. Příběh má ještě dovětek, posilu pro nás. Naamán sice odjíždí uzdraven, bez poskvrny na těle, ale zdaleka ne bez jisté poskvrny své nové víry: Žije přeci jen v jistých souvislostech. Až se jeho Pán bude klanět modle, sehne se s ním i on. Je mu však dán pokoj v té věci, jako Bůh hledí shovívavě na každého, kdo zachybuje, pokud jinak chce jít správnou cestou a dobře jednat. Hřeš statečně, ale věř statečněji, a raduj se v Kristu, který je vítězem nad hříchem, smrtí a světem.

Es ist eine einfache Sache und sie ist nur zwischen Gott und Mensch. Deswegen nimmt Elisa gar keinen Lohn. Die Geschichte hat noch ein Nachsatz, eine Verstärkung für uns. Naaman fährt zwar gesund weg, makellos am Körper, aber vom weitem nicht ohne gewisse Makel seines neuen Glauben: Er lebt ja weiterhin in gewissen Zusammenhängen. Wenn sein Herr sich vor einem Götzen verneigen wird, bückt sich auch Naaman mit ihm nieder. Trotzdem ist ihm ein Frieden in dieser Sache gegeben. Genauso schaut Gott gnädig auf jeden, der einen Fehler macht, solange er anderseits mit dem richtigen Weg gehen möchte und gut tut. Sündige kräftig, aber vertraue noch stärker und freue dich in Christus, welcher der Sieger ist über die Sünde, den Tod und die Welt! Amen