Těžko nezmínit hned na začáku výkladu dnešní kapitoly Kristova slova: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Je tam pak přímo dodáno: Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. A proti tomuto konečnému Kristovu slovu se nelze stavět. Takže je dovoleno jíst u nás oblíbené vepřové. Ovšem třeba i opice, které jsou hlavní lovnou zvěří některých amazonských kmenů. Nebo třeba morčata, která jsou zase u jiných jihoamerických národů zase jejich hlavním chovným zvířetem. A zde už vtěšina z nás má chuť říci: To přeci ne!

A ozvali bychom se jistě u koček, psů, papušků ale zřejmě také u delfínů. Máme jaksi sami od sebe celkem přesnou představu, co je vhodné, ba správné jíst a co ne. A tak Kristovo prohlášení všech pokrmů za čisté pro nás znamená osvobození v případě vepřového, zajíce, úhoře, řekněme. Ale málokdo řekne: Tak hurá, teď mohu sníst opici, psa nebo kočku. To ve většině vůbec nechceme, tomu bychom se ve většině sami přímo bránili.

Důležitější na těch Ježíšových slovech je ono „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ Tato slova nás vysvobozují z bludu, ve kterém člověk všechno zlé, co udělal, přisuzuje něčemu vnějšímu: Kdyby nebylo násilných filmů, nebylo by násilí. Kdyby ženy nenosily krátké sukně, nebylo by smilstvo a cizoložství. Kdyby nebylo reklamy, lidé by neprahli po majetku. A tak dále.

Ale tak tomu není. Zlé sklony jsou v člověku, v hříchu se člověk rodí. A svatost je v tom, že své zlé sklony člověk brzdí, nepouští je ven, nepouští je ke kormidlu. Svatost není v tom, že člověk jaksi nepustí něco do sebe. Ale naopak v tom, že nepouští ze sebe ven to zlé, co v něm už je a v tomto životě nějak stále bude. Že je něco ze srdce ještě neznamená, že je to dobré. Dobré je od Boha, ne ze srdce.

Člověk sám sebe musí trochu brzdit a hlídat. Naše doba však smýšlí tak, že když v sobě člověk cokoliv potlačuje, tak z toho nějak onemocní, nějak se zvrhne. Ti samí lidé ale, kteří takto smýšlí, zároveň stále mají velkou potřebu disciplíny a ovládání právě ne v tom, co z nich vychází, ale co do nich vchází.

A tak, spíše v mužské společnosti zaznamenáte spoustu hovorů o oblíbené značce piva – ale ještě důležitější je, jakou značku piva rozhodně kultivovaný člověk nepije. Zcela znečištující potravinou se zrovna v tomto čase staly uhlohydráty neboli curky, z nich nejvíce nečisté je to, co cukrem myslíme obvykle – sacharóza, řepný cukr. Ale ještě před pár lety ta nejvíce znečišťující potravina bylo sádlo a hned za ním vejce, hotový smrtonoš.

Krotit v sobě hněv, chtíč nebo lačnost po majetku, to je prý nezdravé. Ale číst si podrobně obal každé potraviny, s naprostou přísností rozlišovat u regálu s pivem, kávou a čajem mezi značkami – to prý dělá vznešeného člověka. To je zjevné bláznovství!

Přece však na tom vidíme nikdy nemizící sklon a potřebu člověka sám sebe krotit a kultivovat. Když nekrotí svoje srdce a to, co vychází z jeho úst, tím více bude krotit a kultivovat to, co do něj vchází.

Právem si zde, myslím, děláme legraci z lidí, jejichž bohem je břicho. Proto ale nezapomeňme, že i pro nás samé je jednodušší a snazší říci, co bychom nikdy nesnědli, než co bychom nikdy neřekli nebo neudělali. Ve víře dospělý člověk se postupně a nesnadno dopracuje k tomu, co raději neříká a do čeho se raději nepouští. Jenže co neděláte a neříkáte, to nikdo nevidí. Do srdce vám nikdo nevidí. Dokonce – a to je možná to nejdůležitější – když sami něco neuděláte, neřeknete, vy sami před sebou nic nevidíte. A tak i pro nás, i když rosteme ve víře, bude vždycky snadnější říci: To nejím, to nepiju, na to se nedívám, to bych si nikdy nekoupil a tak dále. My jen neříkáme, že tohle je naše největší síla. Je to naše slabost.

A nic moc s ní neuděláme. Když byste byli u nás doma na obědě, asi vám nikdy nepředložíme pečenou veverku. To by byla začátečnická chyba každého hostitele. Právě proto, že ty vnější věci jsou věc začátečníka, než člověk začne lépe zvládat to, co lidem říká a jak se chová ve dnech svého života, Bůh zjevil Izraelitům tyto rady pro začátečníky, jak začít z vnějšku.

Každý národ a každá skupina lidí si stanovuje pravidla čistého a nečistého jídla. Podivně – v Somásku a kolem pramenů Nilu je nejvíce nečistá ryba, ač ti lidé žijí na pobřeží a u řek plných ryb. V takové Argentině je nečisté v podstatě vše, co není hovězí. U nás zase by nemálo lidí nepozřelo ovci nebo kozu. Jim i nám to dává smysl, ale v posledu je to svévolné.

Izraelitům Bůh svěřil, jaké je skutečné rozlišení čistých a nečistých zvířat. Je to podobné jako se stavbou svatyně: Nejlepší kovy jsou zlato, stříbro a měď. Z nějakého důvodu nejdůležitější barva je fialová nebo tmavě červená. Dá se na to spoléhat, už hůře to objasníme. Bůh nám zde odhalil svůj záměr, důležitější je, že to Bůh řekl. Ale přes to se k závěru o objasnění pokusme:

Jako čistá jsou popsána, řekněme, zvířata beze lsti a nám nepodobná, s kopity. Krávy, ovce ani kozy nejsou hodná zvířata – ale nejsou mazaná. Kdežto velbloud nebo prase, nebo i kůň. řekněme, jsou docela mazaná zvířata.

Z toho se dozvídáme, že za nás zemřel skutečně nevinný – beránek Boží. Ne někdo, kdo by řekl: Já jsem stejně mazaný jako vy. Ale jen mi to nevyšlo, tak holt za vás umírám. Ale mohls to být klidně ty, kdybys měl smůlu. Ne, umírá Beránek, ve kterém není lsti.

Pak jsou tam další tvorové. U vodních se dá svým způsobem zase pochopit, že se má jíst normální ryba, ne něco, co vypadá jako had nebo pavouk, lovec. Jíme zvířata, která nám nic neudělala. Ne někoho, komu bychom mohli říci: Já, kamaráde, jsem jako ty. Ale teď jsem byl rychlejší a chytřejší. Ty jsi prohrál a já jsem vyhrál.

A pak je tam dudek, havran a další ptáci – opět nemáme jíst ty, se kterými bychom si rozuměli nebo kteří nám připadají krásní – nemáme jíst ty sobě podobné, abychom si nemysleli že to, že je jíme, je naše vítězstí nad sobě podobnými. Ne. naše jezení je z obětí, je vždy z masa nevinného, za nás obětovaného.

Závěrem tedy řekněme, že každý národ a každá doba má svůj seznam čistého a nečistého, jako ho má i náš národ, naše doba a každý z nás. Protože je daleko snazší se starat o vnější věci. Než brzdit svoje nitro: To nikdo nevidí, že jsme neudělali nebo neřekli něco zlého, i když bychom chtěli. Ani my sami to nevidíme.

Bůh proto přichází naproti naší slabosti odhalením skutečného řádu a hodnocení stvoření. Pokud by někdo nebyl schopen a nemohl než začít od vnějších věcí – doteď může jíst podle těch pravidel jako židé a určitě si tím neuškodí, ani na zdraví.

Ale to pravé, ten cíl, je nedělat zlé, po kterém přitom člověk prahne a neříkat zlé, i když má zrovna v tu chvíli pocit, že řekne tu největší pravdu. Ovládat sám sebe – to nám Kristus říká jako to skutečně velké. Amen

Přísloví 16, 24–33