Bude-li ti prodán tvůj bratr, Hebrej nebo Hebrejka, bude tvým otrokem po šest let. Bude-li? Slovo Boží zjevně počítá s existencí otroctví. Dodejme, že Nový Zákon snad ještě více, než starý. Znamená to, že je to slovo ze zaostalé doby? Že to není slovo Boží?. Či snad že se Bůh od té doby proměnil podle našeho obrazu a nyní tedy tak hrozné věci jako otroctví vůbec nezmiňuje?

Samozřejmě ne. Slovo Boží, zde, stejně jako v jiných věcech, počítá s tím, co se v tomto světě nikdy nezmění. Otroctví vždy bylo a trvá dodnes, jen mu říkáme jinak, ale podstata je stejná. Nejdříve k tomu, jkými způsoby se člověk stal otrokem:

Například jako válečný zajatec. V případě války, tedy když se s nepřítelem nejde dohodnout – což se stává dodnes – máte jen tři možnosti: Buď nepřítele zabít nebo těžce zmrzačit. Nebo zajmout. Dnešní vojenská technika upřednostňuje to zmrzmrzačení, jen tak pro informaci. Když byste nepřátele jen zahnali, za kopcem se vám sešikují znovu a boj začne nanovo a válka nikdy neskončí. Pokud nehodláte nepřátelům sekat ruce, zotročení je jediný způsob, jak je vyřadit z boje a nechat naživu.

Toto původně válečné řešení, sice jak se zbavit ohrožení a přitom nezabít, používají moderní státy daleko šířeji než tzv. primitivní doby: V podstatě jakékoliv porušení zákona, ať je to vražda nebo daňový únik, se řeší vězením. Pravda, ve vězení již dnes nemusíte pracovat. Ale jinak je tam vaše svoboda omezena možná výrazněji, než byla po většinu času u většiny otroků.

Počítáme-li tedy dále s možností války a nehlásíme dopředu, že nebudeme brát zajatce, je-li naší v podstatě jedinou odpovědí na přestoupení zákona „trest odnětí svobody“, tak ustanovení o otrocích potřebujeme možná více, než doba, ve které byla vidána. Jejich hlavním smyslem totiž je, že otrok – nebo válečný zajatec, nebo vězeň – i když ztratil svobodu, zůstává stále člověkem. Nelze s ním zacházet jakkoliv. Podle Božího Zákona musel člověk propusti na svobodu otroka, kterému by vyrazil zub. Chtěl bych vidět, zda by vyražený zub byl důvodem k propuštění na svobodu z dnešního vězení nebo zajetí. Ne, nebyl.

Druhým zdrojem otroků byl (a je dodnes) lov lidí. To byl mimochodem hlavní průmysl našeho národa před příchodem křesťanství. Ani po příchodu křesťanství tato zlá věc nezmizela hned – to byla hlavní výtka mučedníka Vojtěcha vůči Čechům, ale právě křesťantsví Čechy jejich asi nejhorší vlastnosti, tedy jímat otroky, časem dokonale zbavilo. Takže bychom dnes nevěřili, čím jsme bez víry kdysi byli. I když… V naší zemi jsou případy dívek, které po záminkou práce v pohostinství zmizely beze stopy někde v Albánii – a v nejhorší podobě otroctví žijí nejspíš dodnes. „Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít.“ Boží Zákon je v této věci zcela jednoznačný.

A třetím zdrojem otroků byly dluhy. Jak jsme řekli už minule, reálně tomu tak je dodnes. Když si někdy, často jen z hlouposti, někdy ve dvaceti uděláte pár stovek tisíc dluhu, reálně váš život až do konce obvykle patří věřiteli. Ten může váš dluh prodat někomu jinému. A s tím i váš život, vás. Skoro bych se divil, pokud někdo z vás nezná někoho, kdo zřejmě do konce života nesplatí nějaký dluh – a tím je v mnoha věcech jeho život v rukou někoho jiného. S ohledem na svůj dluh o velmi mnoha věcech nemůže ve svém životě rozhodnout.

Dokonce i docela bohatí lidé, pokud mají hypotéku, v mnoha věcech nejsou úplně svobodní. Z některé názory vás už z lépe placené práce vyhodí. Ale nemusíte mít vůbec žádné názory, za kritiku nějaké nespravedlnosti vás špatný šéf vyhodí taky. Pokud musíte dalších třicet let platit hypotéku – nejspíš si dvakrát rozmyslíte říkat, co si myslíte. Nebo vás žena přesvědčí, ať si to rozmyslíte.

Terpve nyní se dostáváme k samotnému dnešnímu textu, protože ten právě nejspíše počítá s dluhovým otroctvím. Izraelce, vlastního člověka, jste nejspíše nezískali jako válečného zajatce. Pokud jste ho někde ukradli, jste hodni smrti, takže asi nemá smysl vám vysvětlovat nějaké jemnosti. Je to tedy otrok dluhů. Svých, případně své rodiny.

Někdo by řekl: To by vůbec nemělo být, aby někdo byl otrokem kvůli dluhům. Ano, ale jak jsme ukázali, dnes reálně je. Jak zabránit dnešnímu žalodtsnému stavu? Nejlépe zakázat úrok, který nprávě nejčastěji přeroste lidem přes hlasu. A ano, ejhle, Písmo zakazuje půjčovat vlastním lidem na úrok – počítaje nejspíš v to, že stříbrné peníze neztrácejí cenu, na rozdíl od těch dnešních. Pak je taková půjčka skutečně „milosrdenství, ne oběť“. Středověká křesťanská Evropa v souladě s Božím zákonem zakazovala, aby křesťan křesťanovi na úrok půjčoval. Také ovšem používala skutečné, stříbrné peníze, ne jako dnes.

A Písmom říká, mnohokrát, půjčujte. Kristus sám říká: Půjčujte a nežádejte zpět. Tak nám ukatzuje, kdo je dokonalý člověk. Jenže my ještě nejsme dokonalí lidé. Takže, když bychom mělui půjčovat s tím, že se jaksi nehodí žádat zpět, že půjčené je vlastně dar… Peníze, o kterých se někdo holedbal, jak je vrátí, my jsme tomu moc nevěřli ale především on tomu mc nevěřil. Není snaf psáno: Mluvte každý pravdu se svým bližním? Kdo půjčí, když dopředu ví, že mu to druhý nevrátí? Dokonalý člověk. Ale my po většině nejsme dokonalí ani moc bohatí.

Má být tedy pravidlo, že půjčka se má za pár let vrátit v plném rozsahu – jinak se nebude chtít nikomu půjčovat. A když nemůže zaplatit? Inu, tak to má být, že „vysloužil dvojnásobnou mzdu nádenickou za šest let“. Je psáno „ Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí a své věci spravuje dle práva.“ Je také psáno: „ Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.“ Kdo vám nemůže zaplatit, měl by vám až šest let sloužit, dokud nezaplatí. Ne do konce života, ale také možná až šest let. Protože pokud je každá půjčka jen oboustranná lež, kdy dlužník lže vám, že určitě splatí a vy lžete sami sobě, že to udělá – tedy, jsou vztahy založené na lži vztahy bratrů a sester? Leda že je někdo muž dokonalý, který každou půjčku chápe jako dar a je spíš překvapen, že mu někdo zaplatil.

Máme půjčovat – ale také můžeme žádat zpět. A platí též, že někdy je úvěr, který církev z dobrého důvodu dlouho zcela odmítala, věc prospšná. Vezměte si, že jste elektrikář, kterému je osmanáct let. Může teď uděůat naprosto všedchno, co žádáme od člověka: Oženit se. mít tři děti, postarat se o rodiče a ještě říci: Děkuji ti, Bože, jak skvělý je tento svět. Jenom, aby začal, potřebuje dodávku, nějak=é divné kleště, držákovačku, možná pár kabelů.

Kdo mu dá kredit – dluh. Kdo v něj bude věřiít, že splatí, do mu půjčí, když není žádný důsledek, když by nesplatil. My si samozřejmě řekneme: Mladý nám nesplatí nikdy. Ano, protože mladým nevěříme, protože ani zas tak moc nepředvád+ějí. Nicméně, nikdo mladý – a zvláště dnes – šanci nedostane. Ani vlastním dětem nevěříme, že splatí. Ani ony nevěří – tak co teprve někdom cizí. Ale je psáno „milosrdenství chci, ne oběť“. Lépe je, myslím, půjčit a žáídat zpět. Než dávat a pak bý v srdci mrzutý, že nevrátili. A nejhorší je říkat: Chudák jsem. Když mi při tom Bůh požehnal.

Nakonec tedy: Dodnes platí, že je k lidem dobré přistupovat z důvěrou. Protože je asi tak šest let, kdy by vám měli zaplatit. Měli by, ale také to není do nekonečna. I kdyby jste měli druhému člověku porkázat dobro, které netosjí penízee – stejně: Jak dlouho to můžete lidem připomínat? Šest let nejvíše.

Naše čtení končí tím, že jsou lidé, kteří nedovedou žít samostatně – kdo ví, kdysi to možná šlo, teď mají pocit, že ne a my jim těžko poradíme. Jsou také lidé, kteří budou na do smrti závislí na druhých. Nu, tedy ať to řeknou, my to oficiálně přijmeme. A už pořád to bude, že mi se staráme a druhý nemá co mluvit. Tak to něky je.

Ale mi, bratři, buďme ti musži dokonalí, kteří se slitují a půjčí. Protože tohle se od nás čeká, vězte, že neí žádná hanba být bohatý. Ale požehnání od boha. Kdo půjčí, má také právo žádat zpět, až šest let. A pak jsopu lidé, kteří chtějí být raději otroky, závislí na celý život. Takovímy být nemáme – ale pokud takoví jsou – a že jsou – máme je přijmout.

Požhenání Boží ovšem zní: Budeš poskytovat půjčky mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš vypůjčovat. Budeš ovládat mnohé pronárody, ale tebe neovládnou. Kéž bychom všichni byli takoví! Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha! Amen