Introitus: Žalm 129
Pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Bratři a sestry, vítám vás srdečně na boholužbách 21. neděle po Trojici.
Vstupní modlitba: Všemohoucí a milosrdný Bože, my jsme tvé vlastnictví; vyryl jsi nás na svou dlaň. Prosíme, zbavuj nás všeho, co nás ohrožuje, a odejmi, co nás svírá na duši i na těle. Svobodným srdcem chceme činit tvou svatou vůli skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen
1. čtení: Jan 8, 1–18
2. čtení: Deuteronomium 22, 22

Vvyslechli jsme dnes čtení z evangelia o Ježíši a cizoložnici. Ve srovnání z dnešním příkazem Zákona je příznačné, že zde před Ježíšem stojí žena samotná. Kdežto přikázání říká jasně: Oba zemřou. Jako první se uvádí muž a pak teprve se dodává: i ta žena. Toto přikázání míří především na muže, který spal s vdanou ženou, můžeme předeslat. Ten u soudu, který chtějí od Ježíše, úplně chybí. Přikázání zní jednoznačně: Oba. Oba zemřou. A oba tam nejsou.

Je zřetelné, že tu ženu nikdo vážně nechtěl kamenovat, že to byla pouze fraška. Stojí tu jasně: „Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat.“ Obžalovat před kým? Před Římany, protože ti měli soudní moc v Judeji. Stejně jako ho před tím chtěli obžalovat, že brání odvádět daň císaři. A obžalovat za co? Že by řekl: pusťte tu ženu? To samé by řekli i Římané, pokud by na místo dorazila jejich hlídka, jako by to musela říci dnešní policie. Zato by se Římanům velmi nelíbilo, kdyby Ježíš řekl – což vlastně řekl: „hoď na ni kamenem“. Římané si žárlivě střežili svůj monopol na násilí, jen oni mohli popravovat. Byla to tedy pouhá past. Ježíš však přesto zcela podle Zákona řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ První měli vždy kamenem hodit svědkové činu. Pokud tam svědkové byli, jistě věděli, s kým onu ženu přistihli. A ten je kde?

Tedy, jak jsme řekli, přikázání mluví o muži, svobodném nebo ženatém, který spal s vdanou ženou. A o té vdané ženě. O neprovdané ženě se neříká nic. Tedy mluví se o ní později, že kdo by s ní spal, musí si ji pak vzít. Přikázání je nápadně nesouměrné. Nápadně nesouměrné jsou však i očekávání a obavy žen oproti mužům a můžů, oproti ženám. Nápadně nesouměrná je ovšem zkušenost mužů a žen vůči opačnému pohlaví.

V zásadě, pro ženu je ještě větší starostí, než zaujmout muže, o kterého stojí, zbavit se či spíše se rovnou ochránit před zájmem mužů, o které nestojí. Přikázání přesně toto postihuje, protože je vydal ten, kdo člověka stvořil a kdo zná jeho duši: „Jestliže nalezne muž zasnoubenou dívku na poli a zmocní se jí a bude s ní ležet, zemře jenom ten muž, který s ní ležel. Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho.“ Nejde dokonce ani o ženu vdanou, ale o dívku zasnoubenou. Tedy ženu, která prostě stála o někoho jiného. Zákon zřetelně říká: Něco takového je velmi blízké vraždě, vraždě duše. Je zjevné, že byl vydán od Boha, že jej nevymyslel Mojžíš nebo starší Izraele, protože hloubi pocitu ženy, které se něco takového stane, muž prostě cítit nedovede. Možná chápat ano, cítit ne. Zákon tedy silně chrání možnost volby ženy, velmi silně chrání její souhlas.

Zkušenost muže je opačná: Muž rozhodně nemusí mít žádnou obavu z nevyžádaného zájmu žen. Muži těžko vysvětlíte, jak je nepříjemné, když na vás někdo pohvizduje a má narážky, protože to by pro něj, zejména v mládí, byl ten nejlepší den jeho života. Jen Bůh může mít skutečné porozumění pro pocity ženy, muž je může buď falešně předstírat, nebo získat tuto moudrost od Boha. Ale jeho zkušenosti zkušenost ženy nijak neodpovídá.

Jeho strach a zhnusení je opačné – z toho, že nazaujme vůbec nikoho. V některých kulturách je to strach velmi podložený, jsou země a doby, kdy se třeba až padesát procent mužů v životě ani nedotkne ženy. Bývalo tak ve velmi primitivních zemích, nyní překvapivě se tak zatím děje ve vícero z nejvyspělejších zemí. Vezměme: U žen máme strach, aby nenarazily na muže nehodného – násilného, nezodpovědného, nestálého. U některých mužů máme strach, že vůbec nenarazí na žádnou ženu.

Není tomu ovšem zcela bez důvodu. Nebýt strachu, že žádnou ženu nikdy nezískám, muž snadněji zůstane jen u toho, co zajímá jen jeho. Někdy, u někoho, když postavíte Karlštejn ze sirek, skoro vám to v životě stačí. Jen víte, nebo časem zjistíte, že na svatbu to není dost. Opět tohle je zkušenost, kterou nejde ženě zcela předat. Pokud řekne, že chápe, tak je to milosrdná lež. Nebo opět, může to chápat z Písma. Ale skutečně cítit nikoliv.

Muž musí velmi vyjít ze sebe, více přemýšlet o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Protože takový, jaký je, ho tyto věci zas tak moc nezajímají. Leda by se chtěl oženit a tak tedy musí.

Znamením toho, že se mu podařilo uspět v těchto věcech je, že se mu podaří oženit. Znamením toho, že si žena vybrala dobře, jsou tyto vlastnosti. Když přijde jiný muž a spí s jeho ženou, znamená to v zásadě: Všechno, o čem jsem si myslel, že je dobré pro druhé lidi, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu, byla lež. Nikdy jsem takový nebyl, celý můj život pro druhé byla lež.

Tedy muž, který ležel s vdanou ženou i žena, která k tomu svolila, plivli na všechno, co bylo na muži pro druhé, co bylo nesobecké, co bylo nad jeho osobní zájmy. Je to zcela stejné ponížení jako znásilnění: Zničení všeho ve vás, co bylo pro druhé, druhým otevřené, laskavé. Jsou skutečně oba hodni smrti. Co je horší, než potrestat lidi za to, co je na nich dobré? Opravdu netuším.

Tedy závěrem: Znásilnit ženu, která rozeznala mnoho dobrého v někom jiném, než ve vás a podvést muže, který se stal mnohem nesobečtějším kvůli vám, to je opravdu potrestat člověka za to nejlepší, co dělá. Stejně jako v Ježíšově době, i nyní většinu lidí zajímá více moc a nebo peníze. Více je zajímají věci státu nebo ekonomie. Nedočkáme se asi smrti lidí, kteří se dopustili znásilnění nebo cizoložství. Pamatujme ale, jak asi stojí tyto věci před Božím soudem.

Je jistě naděje i pro lidi, kteří se dopustili těchto věcí. Apoštol Petr říká: Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. V moci Krista je odpustit takovým lidem, já ovšem nevím, co bych jim měl rozumného říci. Snad pokud takoví lidé skutečně vědí, jak vážný je jejich čin, nemusím jim nic říkat. Snad vědí, proč Kristus skutečně musel zemřít na kříži, že takový hřích může zahladit jen krev, jen smrt, jen ta oběť na kříži. Amen

Modlitba po kázání:
312
Ohlášení:
Přímluvná modlitba:
Poslání: Zjevení 22, 6–17
Požehnání: Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce. Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem. Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří, smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje. Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy. Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá. To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne. Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího. Požehnej vás Všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Amen
326