Všechna dnešní přikázání znamenají: Nikdo nesmí prodat svou budoucnost. A nikdo nesmí koupit budoucnost druhého člověka. Proč? Protože budoucnost patří Bohu. Bůh se takto zjevil již Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Všem třem řekl různým způsobem: Dám vám zemi, dám vám potomstvo. Stejně tak Izraelitům v Egyptě řekl: Dám vám dobrou zemi. Svou budoucnost nemá člověk v rukou, není jeho vlastnictvím, aby ji mohl prodat. Ale budoucnost člověka je u Boha a v jeho vlastnictví. Je věc větší, než současný život. Nelze ji koupit nebo prodat.

Za prvé, nevydáš otroka jeho pánu. V samotném Izraeli přitom bylo otroctví a hned za desaterem máme vícero ustanovení o otrocích. Jde tedy o otroka z cizí země. Podobně jako se dále říká: Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš. Není to pokrytectví a dvojí metr? A jak je vůbec možné, že se s něčím jako otroctví počítá?

Je to možné, protože situace, kdy se lidé dostanou do moci druhých, nastávají dodnes a měla by tedy pro ně být pravidla. Otrokem se stával člověk jako válečný zajatec. Jediná druhá možnost, jak naložit s poraženým nepřítelem byla ho zabít; nebyla však žádná třetí možnost, jak ho vyřadit z boje, jak vyhrát. Války mimochodem trvají dosud, takže je asi dobré mít pro zajatce pravdila. Abychom pak, když budeme nějaké mít, nemysleli, že jim můžeme provést cokoliv. Oproti tomu za Řeky jejich postoj k válce vyjádřil filosof Hérakleitos: „Válka je otcem všech. Z jedněch činí bohy a z jedněch lidi, jedny činí svobodnými a druhé otroky.“

Války nastávají a zmocňují se lidí tak, že to v míru nemůžeme podcenit, jak budeme myslet za války. My však vyznáváme právě, že skrze Krista každý může mít Boha za Otce a Bůh vládne nad budoucností. Válku a to jak se za ní chová jednotlivec i celé společenství, nelze podcenit. Ale nemůžeme z ní udělat otce všech. Že někdo někde prohrál válku, to v Izraeli nešlo považovat za osudové. Nás má zajímat, kdo ji prohrál s námi, kdo je v našich rukách a co s ním ještě můžeme nebo už nemůžeme udělat. V Izraeli se navíc otroci v roce jubilea propouštěli. Nebyla to věc osudová, která by natrvalo určovala budoucnost.

Druhý případ: Žádná z izraelských dcer se nezasvětí smilstvu; ani žádný z izraelských synů se nezasvětí smilstvu. Doslova jen: Nebude tu zasvěcená ani zasvěcenec. Myslí se tím skutečně prostituce a dosti děsivé, že v jazyce Písma a jazyce Izraele se pro něco takového používá výraz svatý. Ale opět, je to realistický, převídyvý pohled na člověka a na společnost. Podobně jako válka dovede uchvátit myšlení jednince i společnosti – a počítejme v to i sami sebe – stejně tak krása a přitažlivost mládí dovede uchvátit jednotlivce i společnost. A opět do toho započítejme i sami sebe. Vzpomeňme, není to tak nedávno, kdy na každém rohu vysely plakáty: Hledáme dívky pro modeling od patnácti let výše, konkurz tam a tam. Zejména druhá polovina minulého století byla zcela posedlá mladistvým zjevem až do takové míry, že i starší lidé zapomínali na to, jak se oblékat přirozeně ke svému věku.

Krásou mládí však v různé míře vybavuje Bůh v mládí člověka právě za účelem budoucnosti; aby toto mocné kouzlo svázalo mladé lidi ve svazku manželství. Muži a ženy jsou v myšleních a přáních velmi, až skoro propastně odlišní a nebýt toho, že je k sobě toto kouzlo táhne, bylo by nesnadné, aby spolu žili. Tělesná krása tu není k tomu, aby ji člověk zpeněžil, dokud je čas.

Nemůžeme asi zapřít, že mladistvý vzhled asi celkem v pořádku může člověku vypomoci s výdělkem, když zatím ještě není zdatný v nějaké profesi. Není asi chyba, že má letecká společnost pěkné mladé letušky a i díky tomu pasažéři tolik nemyslí na to, že by letadlo také mohlo spadnout. Není asi chyba, že do vojenské gardy vyberete pohledné mladé muže a národ, který sleduje předhlídku, se trochu uklidní, že jej před nepřítelem budou chránit samí atleti. Obojí, dodejme, není úplně pravda: Letadlo může spadnout a národ nebudou bránit samí atleti. Je přijatelné maličko užít krásy, když ještě na počátku života člověk moc nemá. Není přijatelné svou krásu zasvětit penezům, protože krása má být zasvěcena druhému člověku v manželství.

Rozumí se pak samo sebou, že peníze za prodanou budocnost nelze přijmout jako dar církvi. Mládí, které člověk prodal, byl dar, který Bůh dal jen jemu. Nebylo tu na libovolné účely. Církev nemůže vzít peníze za něco, co je nepřenosné. Církev nemůže vzít peníze za něčí skaženou budoucnost.

Třetím případem je půjčování na úrok. Zde ze samotné naší současnosti snad nejlépe vidíme, že půjčkou člověk prodává svou budoucnost a někdo jiný kupuje. Nejběžnější podoba je tato: Chtěl bych televizi přes celou stěnu, ale ještě na ní nemám. Ale už teď se chci cítit jako úspšný. K čemu bych se časem možná dobral, na co bych časem s Božím požehnáním, asi měl, chci hned. Pokud však časem na splátky úvěru jde vše kromě žiovtního minima, vaše budoucnost je prodána. Jak se mladý muž ožení, například, když není výhledu, co mu zbude na domácnost? Bude si časem člověk hledat lepší práci, když je jasné, že mu stejně všechno navíc strhnou na splátky? Dluh je pravým otroctvím dneška, prodanou budocností. A vyhlídek na život vás zbaví možná ještě spolehlivěji, než kdybyste se v mládí věnovali prostituci.

Proto bychom se na půjčování na úrok měli dívat se stejným opovržením, jako na prostituci a peníze z něčeho takového bychom stejně tak neměli přijímat. Je to také nevěstčí mzda a psovská odměna. Něco jiného je samozřejmě půjčka na podnikání. Pokud je uzavřena poctivě, je to něco, co budoucnosti napomáhá: Máte nápady a chuť do práce, ale nemáte nářadí a dodávku. U takové věci se s budoucím požehnáním počítá, nikoliv že by se požehnání prodalo.

Cizinci můžeš půjčovat na úrok. Na tom vidíme, že půjčování na úrok, na to, že dnes projíme budoucnost, je akt nepřátelství, skutečně dosti podobný válce. A bývá tomu tak, že velké říše nejdříve posílají k národům obchodníky s nabídkou půjček; když pak nemohou splatit, přichází pak vojsko a země je oslabena, nemá mnoho vůle k boji, protože si musí přiznat: Skutečně dlužíme. Postupovali tak již dávní Asyřané, dnes takto své blízké i vzdálenější okolí dobývá Čína. Pokud pak v naší zemi nemáme na něco, co potřebujeme zrovna postavit, nedovedeme ušetřit jinde a tak si půjčíme, vězme, že nikdy a nikde na světě vám cizí země či cizí říše nepůjčuje z lásky. Ale vždy si kupuje vaši budoucnost. Zde ovšem Písmo opět ukazuje něco velmi reálného: Národy spolu soupeří a jeden se snaží podrobit druhý; nemysleme si, že již nastal čas pokoje. Mezinárodní půjčka je jen a pouze válka jinými prostředky; také mi ovšem s ostatními soupeříme a v zásadě, buď jsme věřitelé, nebo dlužníci.

Pamatujme tedy vždy: Není nám dovolenou prodat zaslíbený život, zaslíbenou budoucnost. Není nám také dovoleno ji koupit. Budoucnost, to je osobní dar od Boha určitému člověku, nelze ji na nikoho přenést. Amen