V Evropě mluvíme skoro všichni indoevropskými jazyky, mezi ně patří i Angličtina – přitom si navzájem vůbec nerozumíme. Nedosti na tom, máme zde ještě národy ugrofinské skupiny – Maďary, Finy a Estonce, jejichž jazyk nám přijde ničemu nepodobný. Indiánské jazyky na území Kalifornie, mnohem menším, než Evropa, se dělí na osmnáct jazykových rodin a v nich ještě na sedmesát čtyři navzájem nesrozumitelných jazyků. Na Papui je pak takových jazyků před osm set – a ani je nejde sloučit do nějakých rodin. Představte si, že by se v Postoloprtech mluvilo čínsky a v žatci turecky.

English and Czech belong to same indo-european laguage family. And still, I even gave up to say excatly the same in Czech and in English. I will be even glad, if you will understand my Czech thoughts, expressed in English. To this, here in Europe we have Finns and Hungarians and Estonians from complete different language family. Now this is only two families. Languages of American Indians in California, much smaller then Europe, are divided to eighteen such completely different language families with seventy four seperate languages. In sparsely populated Papua, they have eight hundred languages, mostly completely unrelated. Imagine

we would speak czech here, the people behind the highway chinese and them behind the hill on the horizont turkish. Thats Papua's reality.

Jan Kalvín poznamenává ve svém komentáři k tomuto místu: Jak je možná taková různost u lidí, kteří byli stvořeni rovni si rozumem a stvořeni ke společenství? Jazyk je přece přesným otiskem mysli. A skutečně se stkáváme s tím, že kmeny, oddělené od sebe třeba jen kopcem – ale oddělené též jazykem, mají úplně jiné zvyky, úplně jiný přístup ke všemu. Četl jsem o takových dvou sousedních kmenech amerických Indiánů: V jednom matky opečovávali děti do šestnácti let způsobem, jakým se staráte o nemluvně. V druhém se něha k dětem téměř nevyskytovala. První kmen plodil neohrožené, ale také náladové válečníky. Druhý tvrdě pracující, ale také velmi bázlivé zemědělce. Vše v těsném sousedství – ale také v obrovské vzdálenosti jazyka.

John Calvin wonders in his commentary: How it comes, knowing, that man were created to live socialy and as a rational beings. After all, language is exact, one to one imprint of mind. And trully we would find tribes, separated by just one hill or river, but of different language – with completely different antitude to life, completely different customs. I have read about two neigbouring indian tribes: In first one, mothers were nursing their children the way you treat a baby up to their sixteenth year. In second one, thei the child very early away and forbid themselves much of tenderness. First tribe beget brave but moody wariors. Secon one beget hard working, well-ordered but also very sumbmisive farmers. Such difference in very close neighbourdooh – but also behind the language abys.

A řekli bychom si, že Kristus přišel, aby toto rozdělení odstranil. Na msíto toho říká: Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Místo pokoje slibuje ještě hlubší rozdělení. A když potom jeho apoštolové obdrží ducha, nemluví jednou řečí, jak bychom čekali, ale mluví každý jiným, úplně nepříbuzným jazykem tehdejšího světa.

And we would say Christ had come to do away with that division. But instead, he says: „Do you think that I have come to give peace on earth? No, I tell you, but rather division“ Instead of peace the Saviour promisses even deeper reachng division. And later, when his apostels receive Holy Spirit, they do not speak the same language, as we would expect. But each one speaks by different, completely unrelated language of their time and world.

Proč jsou Otec i Syn i Duch za jedno ve svém díle rozdělení lídí? Důvod jsme slyšeli přímo z Božích úst: Nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Jednota v řeči i činech by lidem dala sílu skutečnit cokoliv. Dodnes stojí velké památníky lidstva jako třeba pyramidy – ale nijak nesouvisí s životy lidí v jejich stínu. Jsou to velké skoky lidstva – ale jen malé kroky pro člověka.

So we could say: Father, Son and spirit are one in their act of dividing humanity. But why? Well, we have already heard it from the very mouth of God: „and nothing that they propose to do will now be impossible for them“. Big memorials of mankind, pyramids, for example, are indeed preserved to our times. But they are no way related to the lives of people, living in their shadow. They are maybe a giant leap for mankind, but hardly one small step for a man.

Představte si, že letíte úplně sami raketou k Marsu: To by byl jasný pokrok lidstva a zároveň to nejhorší, co by se vám mohlo stát. Možná ještě horší by bylo letět v raketě ve dvou. Nejspíš byste toho člověka zaškrtili dříve, než na místo doletíte. Těžko říci, co je horší: Úplná samota, nebo příliš těsná blízkost. Úspěchy lidstva moc nesouvisí se základními problémy člověka.

Imagine than you are flying in the spaceship, heading to Mars, all alone. A spaceship – what id more fitting to show the progress of mankind. And yet, to travel in one all alone is maybe one of the most desperate conditions you can imagine. And to travel there with just one another person is maybe even worse. Sooner or later, you will probably strangle that person. It is hard to tell, what is worse: Complete solitude or to tight closeness. Mankind's achievements are quite unrelated with man's basic problems.

Rozdělení je vlastně pro lidi vysvobozením. Už je nespojuje nesmyslná stavba věže. Jsou teď blíže svému určení – spojuje je aspoň náklonost k lidem stejného jazyka. Když kolem sebe namalujete kruh, všichni kolem jsou nepřátelé. Ale kdo je uvnitř kruhu, ten je skutečně váš, toho milujete. A nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Ovšem i taková těsná komunita si nakonec postaví totem, věž nebo pyramidu. Nakonec raději zíráte na totem než lidem přímo do očí.

Division through language means in fact a deliverance to man. They are no longer united by the senseless tower bulding project. They are now bit closer to what they were created for: They are united by attachment to the people of the same language. By attachment to THEIR people. If you draw a circle around you, anybody outside is your enemy. But whoever is inside, whoever steps inside the circle, is truly yours, is one of US and you love him sincerely. And greater love has no man than this, that a man lay down his life for his friends. But even such tight comunity will, sooner or later, build a totem in it's center, or a pyramid, or a tower. At the end, you prefere to stare on totem than streight to the other people eyes.

My tedy zažíváme další rozdělení: Starší si pospolu stěžují na mladší, mladší na starší. Muži si u piva stěžují na své ženy a ženy u dortů na své muže. V takových hovorech spojuje lidi lítost jednoho nad druhým. V takových hovorech si také konečně uvědomují, že ani velká věž, ani raketa do vesmíru neodstraní hlavní problém – hřích a pád člověka. Stěžujeme si na mladé, stěžujeme si na staré. Stěžujeme si na své muže a na své ženy – ale nic tím nezměníme. Oprostřed rozdělení i mezi těmi nejbližšími konečně poznáváme, odkud jsme vzešli – jsme vyhnáni z ráje, jsme Adam a Eva, Kain a Ábel, sobě odcizení.

In our age, we live in yet another division. Old ones complain together about young ones, and young ones complain together about old ones. Men complain about their women together, drinking beer. Women complain together about their men, eating dessert. People are united by mutual compassion in such talks. And they finaly perceive the esential problem of man – his sin and fall. We complain about our men and our women, abou our parents and our children – but it leads to nowhere and things are not likely to chnage. Fundamentaly divided even from our closest ones, we finaly perceive where we come from: We are ousted from Eden, we are Adam and Eve, Cain and Abel, alienated to each other and to ourselves.

Kristus, který o pohanech mluvil jako o psech, který zakazoval k nim chodit a který byl nakonec ukřižován světovou říší jako král židů, který jako pravý válečník položil život za své přátele, náhle podle Otcova zaslíbení sesílá Ducha. Který ke každému mluví zlášť jeho jazykem.

And, after this final division, Christ laid his life for his friends. Crucified by the Roman empire, climax of human civilisation, diing like king of the Jews, like brave warior. This Chist called the heathen dogs and forbade his disciples to go to them. Now the same Christ, resurected, sends Holy Spirit acording to His Father's promises. And Spirit speaks to anybody separately in his own tongue.

Tak začíná i víra: Cítíme: Bůh mluví ke mně. A ostatní úplně nepotřebujeme. Pak nám ale dochází, že stejně, jejich jazykem, mluví i ke druhým. A že to na ně musí mít vnitřně stejný efekt, jako na nás, i když to třeba hned – nebo nikdy – nevidíme. A tak je prvním pokřtěným v Písmu člověk z hlubin Afriky, který si sám čte a kterému je líto onoho beránka, veného na porážku, němého, když ho stříhají, který ústa neotevřel. Tak Duch přivede na jedno místo Petra i Kornélia.

And that is how faith starts: We experince: Lord God takls to me. And in this moment, we do not need others much. But soon after we relize, that God talks to some others, all the same. And it has to have the same efect in their hearts. Even if we are now – or ever – not able to discern it. And we are led to others, who received the same spirit – and note the Etiopian, from the depths of africa, who pities that lamb, mute and hamble. He feels remorse, perhaps recognising grievance done to him, perhaps perceiving the wrong he has done to others. Same spirit in one moment calls to one place Peter and Cornelius, minute before distatnt in place and languge too.

A tak jsme se na jedno místě zde sešli i my, bratři a sestry – a mohu říci, z mnoha národů. Protože víme, že tragédie světa je tragédie našeho osobního hříchu, vykoupení je v tom, který i za cizince umírá jako za lidi svého kmene, pravá jednota je v tom scházet se s lidmi, které Duch přivedl do jedné církve. Amen

Finaly, thats how we found ourselves just here, just now, brothers and sisters. And I could say – from nany nations. Because we know, that the tragedy of this world is the tragedy of our personal sin. Because we know, that Christ, who dies even for stranger as if it was a member of his tribe, that in him is redemption. Because we know, that the only unity is to unite with people Holy spirit brought to one church. Amen