Proč Bůh hada vůbec stvořil? Nemohl snad ve své vševědoucnosti tušit, co had provede, až bude s člověkem o samotě? A když to věděl, proč tomu ve své všemohoucnosti nezabránil?

Především víme, jak je to se všemi „kdyby“. Člověk se jimi trápí, tráví jimi mnoho času. Ale nakonec stejně musíme vzít, co je. Takže si ten čas klidně můžeme ušetřit a trávit jej něčím užitečnějším či příjemnějším. Můžeme však poukázat i na to, co je nám vlastní: Když si pozveme na návštěvu přátele, také je klidně necháme na chvíli o samotě v místnosti. A nechodíme se každých pět vteřin dívat, jestli nám nekradou šperky z prádelníku. I když by to třeba udělat mohli. Takové chování by bylo nedůstojné. A kdo má větší důstojnost, než Bůh? A nebo snad ještě přiléhavěji: V životě našich dětí nastane doba, kdy je pustíme z domu samotné. Třeba na maturitní večírek. Tam je skutečně doprovázet nebudeme. A co když se tam opijí? S největší pravděpodobností se tam opijí a to strašným způsobem. Ale pokud je nemáme držet zavřené doma po celý život, musíme je prostě jednou z domu pustit.

A Hospodin stvořil lidi už dospělé. Tenhle problém otcovské, přátelské důvěry je tu hned od začátku. Opravdu, zde v Genesis mluvíme o stejném člověku, jako jsme my. O člověku, který umí sám uvažovat, sám se rozhodovat. Mluvíme o nás samých. Bůh nestvořil nejdříve „na nečisto“ nějaký bezpečný svět dětských pořadů a kreslených filmů. Nestvořil nějaké dětské hřiště, nějaké hračkářství. Stvořil dospělého muže a dospělou ženu a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte…“ – to jsou samé úkoly pro dospělé lidi.

Takže proč by tu neměl být had? Vždyť je vlastně neškodný! Vždyť svou řeč začíná úplným nesmyslem! Mohlo by se mu věnovat asi tolik pozornosti, jako papouškovi, který volá „Pééépíííkůůů“. Toho si nikdo dlouho nevšímá, protože žádný Pepík není v dohledu a tak víme, že to má jen naučené. Nanejvýše se tomu zasmějeme.

Had řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Nu přeci nezakázal. Adamovi a Evě musí být jasné, že z hada nic rozumného nekouká. Kdyby jim Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě, tak by už asi zemřeli hlady. A nemělo by vlastně ani vůbec smysl, aby je stvořil, když by je nezaopatřil k životu.

Znovu zopakujme: Bůh nestvořil nějaké naivní pololidi. Stvořil lidi jako my. Dal jim rozum. Bůh viděl, že vše, co stvořil, bylo dobré. Viděli to i lidé jím stvoření. Když bylo poznat, že je vše dobré, šlo si asi i představit, že by to mohlo být i jinak, že něco by mohlo být zlé. Ale nebylo.

O hadu čteme, že byl zchytralý. Ty chytráku, říkáme a myslíme to jako mírnou urážku. Říkáme to tehdy, když si někdo dovede všimnout nějaké maličkosti, nějakého detailu, ale uniká mu celek. To samé byl asi had. Had nám tu předvádí prázdné filosofování, přemítání nad nesmrtelností chrousta. Hloupé vtipkování. Co kdyby, říká had. Had rozhodně není moudrý. Moudrý je Bůh. Had je jen chytrý, dovede vymyslet co by bylo kdyby. Ale zřejmě ani neví, proč to říká. Nečteme nikde, že by had lidem záviděl, že by je nenáviděl. Říká hlouposti a neví proč. Říká: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Co kdyby vám to zakázal, že ano, to byste neměli z čeho žít.

A žena odpoví zcela správně, protože tohle je skutečně nesmysl. Možná je trochu chyba už v tom, že hadovi odpovídá. Že odpovídá tomu blábolivému hlasu bez rozumu. Papouškovi přece také nikdo neodpovídá, leda by se chtěl bavit. Ale žena odpovídá vážně. Zvířeti. Také u nás je snad už trochu chyba, když před někým musíme stůj co stůj obhájit, že Bůh je dobrý. Snad by bylo lépe, kdyby to na nás samých bylo prostě poznat. Ale dobrá, někdy se tomu asi člověk nevyhne.

Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Tady už je daleko těžší rozeznat pravdu od lži. Bůh sice říká: V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. Takže když tvrdí had opak, je to lež. Ale kdo ví, třeba to jen neví, třeba opět je plácá nesmysly. Ale hned potom říká: „budete jako Bůh znát dobré i zlé“. A to je asi pravda, protože se asi nejmenuje strom poznání dobrého a zlého jen tak. A Adamovi s Evou se pak skutečně otevřely oči.

Ale stejně: Je had zlý? Nachází se skutečně v ráji ten rohatý satan se žlutýma očima, s ostrýma zuby a zahnutými drápy, s kopytem místo jedné nohy. Když vše, co Hospodin stvořil, bylo velmi dobré? Ne. V tuto chvíli je to jen obyčejný had. Mluvka bez cíle, který sice umí mluvit a chytračit, ale sám neví, co říká. Satan se z něj stává až když získá vládu nad lidmi. Až když se lidé sami rozhodnou jej poslouchat. Ale o tom v tuto chvíli ještě nemluvíme.

Had v ráji znamená jen to, že by věci mohly být i jinak. Had v ráji znamená jen to, že Bůh už na počátku stvořil dospělý svět. Pro dospělé lidi. Proč jim pak zapověděl poznání stromu dobrého a zlého? Inu, had už nám odpověděl. Bůh také jistě mohl stvořit lidi a pak jim zakázat jíst ze všech stromů v zahradě. A nechat lidi zemřít hlady s pohledem upřeným na všechno to pěkné ovoce. Kdo by mu v tom mohl zabránit. Ale Bůh se rozhodl jinak. I když zná dobré i zlé, rozhodl se vše stvořit jen jako dobré. Dobré přichystal pro svět a pro člověka. A být dospělý, vědět o svých možnostech, být svobodný – to je stále vše dobré. Proto je tu i ten had. Bůh je nejvyšší, všemohoucí, věčně živý. Bůh snese zlé; jak říká apoštol Jakub, Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Bohu zlo nemůže ublížit. Ale člověku?

Nu, zeptejme se sami sebe! Zeptejme se sami sebe, zda si hýčkáme své zlé vzpomínky. Zda bychom všechno zlé v životě chtěli prožít ještě jednou. Zda bychom chtěli, aby zde někdo povstal a začal na jednoho každého z nás ukazovat a říkat, po pravdě, co je na nás zlé. Co je na nás závistivé, nespolehlivé, sobecké, nenávistné, zbabělé… Kdo by toto chtěl? Nikdo ve skutečnosti nechce znát zlé, protože zlé nás táhne ke smrti. Všechno zlé je nesmyslné, jako ta hadova řeč. Je to až směšně jednoduché: Zlé je prostě zlé. Proto Bůh zakazuje ochutnat ze stromu poznání.

Nechme však hada hadem, on nám za to nestojí. Jako neměl ani ženě stát za řeč. Odpověď po původu zla leží zde: Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

Had se zbytečně moc snaží. Ženě nakonec stačí se na strom podívat. Má smíšené pocity: Je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Jasný důvod prvního hříchu se snad ani nedá rozplést a určit. Plody jsou dobré k jídlu – žena byla muži pomocí, takže mu možná denně nosila nějaké ovoce. Žena byla pomoc, bez které by se muž neobešel. Byla velmi dobrá, jako všechno stvoření. Skoro na tom jejím pohledu není nic zlého. Skoro. Jen zapomíná, že dobrou ji učinil Bůh. Že od něho a jen od něho vše dobré pochází. Že má důležitý úkol ještě neznamená že může všechno. Zapomíná, že věci jsou dobré jen proto, že je chce Bůh. Strom je také lákavý pro oči. Co k tomu dodat, je prostě lákavý. Slibuje vševědoucnost – zase to samé: Vševědoucí už tu jeden je. Pokud Evu něco zajímalo, mohla se ho zeptat – jistě by jí neodepřel odpověď, je přece psáno: Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit.

Proč to Eva udělala? Ptejme se sebe. Protože v každém hříchu děláme to samé, co ona. Dnes a denně opakujeme její hřích. Má náš hřích nějaký smysl, když víme, že odměnou za hřích je smrt? Když člověk přijde o život, k čemu mu bude, že získá celý svět. Sám sebe se každý zeptej, proč hřeší. Až si dokážeš dát odpověď, budeš vědět, proč zhřešil první Adam. Proč je ve světě nespravedlnost a tolik zla. Proč člověk umírá. Jde zhřešit, jde být zlý. Jde to. To je jediný důvod, proč to lidé dělají. Zlo může být a tak je. A co ďábel? Asi stejně jako ten had v ráji. Ukazuje nám, že jde být zlý, ukazuje nám, jakým způsobem jde být zlý. Jednou jsme ho začali poslouchat a on v tomto světě nikdy nezmlkne na trvalo. Ale co chce? Snad asi jako na začátku: Sám neví. Sám ví, jak málo času mu zbývá. Ale lidi jde obluzovat. Jde tak a tak to dělá. Pokud ho posloucháme, chováme se jako on, jako jeho děti.

Žádný smysl, cíl, to ale nemá. Svět může být zlý. Jindy může být zase dobrý. A my to rozeznáváme, dobře rozeznáváme, co je dobré a co je zlé. A trpíme tím. Ale to jsme si vybrali sami. I to, že si musíme mezi dobrým a zlým bolestně volit. Bolí dokázat si vybrat dobré. Ale stejně za chvíli bolí i vybrat si zlé. Protože nejsme Bůh, nemáme jeho sílu. Nejsme všemohoucí. Proto jsme z toho stromu neměli jíst.

Zlo je na světě. Jaký je úděl člověka ve světě, o tom budeme mluvit blíže příště. Dnes zbývá říci, že ta volba z ráje už nejde vzít zpět. Už se nám otevřely oči a známe jako Bůh dobré i zlé. Proto také dovedeme soudit, stejně jako Bůh. A dobře víme, že zlé musí být potrestáno. Tohle poznání nelze vzít zpět. Jediná útěcha je tedy v tom, který je takový trest ochoten přijmout. Který je ochoten zemřít i za nespravedlivé. To on, Syn Boží opět dokáže unést zlé a nepodlehnout mu. Dokáže „vše činit dobře“, protože, ač jeden z nás, je sám Bůh všemohoucí. Na jeho příchod čekáme. Amen