Když člověk mluví pravdu bez ohledu na okolnosti, podobá se to tomu, jako by si dělal zásoby pro příhodný čas.

Po dvou snech z dnešního vyprávění následují dva sny faraonovy. O sedmi letech tučných a sedmi letech hladových. Výkladem faraonových snů se Josef proslaví, takže jej Egypťané nazvou Safenat Paneach, Zachránce světa. Zachrání Egypt i přilehlý svět tím, že za tučných let pilně ukládá zásoby na roky hubené.

Stejně tak ve vězení jako by střádal pravdu pro chvíli, kdy jí bude potřeba. Řekl pravdu číšníkovi i pekaři. Protože tenkrát řekl pravdu, vzpomněl is na něj pka číšník, když bylo potřeba vyložit faraonův sen. Josef pak nešel před faraóna s prázdnýma rukama. Už měl jistou prestiž. Josef už byl znám jako ten, kdo ohlašuje pravdu. Který ohlásí pravdu, kdykoliv se někdo zeptá. Bez ohledu na to, před kým stojí. Bez ohladu na to, zda je v kobce nebo v paláci.

Pokud došlo na pravdu, nehleděl Josef na své postavení. Věděl, že pravda půjde dál bez ohledu na to, jak zrovna vypadá svět kolem něj. Věděl, že Boží pravda jede úplně po jiné koleji, než v jaké se pohybuje svět lidí. Pravdu člověk nemůže nijak využít. Číšník i pekař se trápili na významem svého snu. Ale vlstně se pro ně nic nezměnilo, když byl význam snu odhalen. Číšník byl za tři dny povýšen, aniž by pro to něco udělal; ani nic udělat nemohl. Pekař byl za tři dny pověšen. Také už proti tomu nemohl nic udělat. Jediný, kdo si výkladem snu nějak pomohl, byl sám Josef. Stál na straně pravdy a když znejistěný svět pravdu zoufale potřeboval, vzpomněli si na Josefa. Stal se pak prvním v Egyptě.

Teď je však Josef ještě vězeň a otrok. Ale jako on stál na straně pravdy ještě když se měl v Potífarově domně dobře, tak teď zase stojí pravda při něm. Tehdy se měl dobře a k tomu všemu mohl mít ještě Potífarovu ženu. To bylo přece lákavé. Zdálo se jakoby samozřejmé, že si k tomu všemu, co už má, vezme ještě tu ženu. Vždyť se mu dařilo. Ale Josef oznámil pravdu: Podvést svého Pána by byla před Bohem hrozná nevěčnost. Zachoval se podle pravdy, i když ho jeho úspěch, všechen ten zdar kolem obelhával. I když mu jakýsi milý hlas našeptával: Ty přece můžeš mít všechno na světě.

Možná jste si všimli, kam se Josef dostal z pevnosti, ve které byl vězněn – do domu velitele faraonovy stráže. A jaké že povolání měl Potífar – byl velitelem faraonovy tělesné stráže. Takže je to nejspíš jedna a ta samá osoba. Ten Potífar, který vsadil Josefa do pevnosti, jej nyní povolává, aby posluhoval prominentním vězňům. Nechal Josefa zavřít. A teď mu ve vězení zařídil výhodu. Možná si tedy Potífar není úplně jistý, že mu žena řekla pravdu. Potífar je nejistý, Josef si je jistý, že je nevinen. Pravda utvrzuje ty, kteří stojí na její straně. Všechny ostatní pravda znejišťuje. Potífar si sice nebyl dost jistý na to, aby Josefa propustil. Ale zároveň si nebyl tak jistý tím, že si Josef trest zaslouží. Tak mu vězení alespoň zmírnil. Potífar vlastně viděl pravdu. Ale nedokázal si ji přiznat. Proto mu zbývala jen nejistota.

A stejně na tom byli i oba faraónovi vězni. Ve snu sami viděli, jak to s nimi dopadne. Jen si to nedokázali přiznat. Josef přece neviděl víc, než oni. Nezdál se mu jeho vlstní sen, který by to všechno vysvětlil. Josef slyšel jen to, co mu oba vězni vyprávěli. Ale Josef dokázal vidět tu pravdu, která byla ve snu skrytá. Když řekl, co vidí, jednoho potěšil, druhého jistě vyděsil. Přitom neudělal víc, než že řekl: Tak to prostě je. Nechtěl se jednomu vlichotit, nechtěl toho jednoho chlácholit. A ani totho druhého nechtěl neodsuzoval, nechtěl ho strašit. Řekl jen, co viděl, co by bývali mohli vidět i ti dva sami.

Adventem nám začal nový rok. Světu teď jeho rok pomalu končí. A stejně pomalu na svět začíná doléhat nejistota. Možná po sedmi tučných letech přijde sedm let hubených. Ale to už je teď jedno. Kdyby se Josef stal správcem až po sedmi tučných letech, nic by nezmohl v těch sedmi hubených. Když ohlásil číšníkovi povýšení a pekaři pověšení, co ti zmohli? Člověk pravdy se tedy nemá proč znepokojovat.

V čem si tedy mi všichni můžeme vzít z Josefa příklad? Jistě ne v tom, že začneme ohlašovat sedm hubených let. To by bylo hloupé a směšné. Josef přece nejdříve ohlásil sedm tučných let, ještě než přišly. A teprve po nich těch sedm hubených, které také ještě byly daleko. Proto se dalo něco dělat. Josef měl v této věci, na rozdíl od nás, v ruce trumf. Říkal, co se stalo, dříve než se to stalo. To je něco úplně jiného, než mluvit o něčem, co se už začíná dít.

A proto nejděme cestou těch, kteří přesycenému světu dříve nadbíhali. Nejděme cestou těch křesťanů, kteří světu ke všemu pohodlí přidávali ještě morální pohodlí, kteří říkali: Netřeba se bát soudu, jako se změnil svět, změnil se i Bůh a jeho zákony. Jako svět zpohodlněl, zpohodlněl i Bůh ve své svatosti. Vystupovali, jako by mluvili za všechny křesťany. Teď se zas budou kát, za nás za všechny budou říkat: My křesťané jsme se zmýlili. Ale nenechme se od nich namočit do kaše, kterou jsme s nimi nevařili. Jako jsme svět nechlácholili, nyní s ním také nebudeme bědovat.

Tím spíše nejděme cestou těch, kteří svět strašili pohromamy, aniž zatím nějaké vůbec přišly. Ti mají dobře spočítáno, že jim jejich předpověď jednou musí vyjít. Ti se těšili, až zlé přijde. Nyní se budou radovat, ale takové Bůh neposlal.

Jedni i druzí jsou pro svět nezajímaví. Ti první říkali, co si svět myslel i bez nich: že není třeba se znepokojovat. A teď zase budou říkat to, co už říká celý svět: že je třeba být znepokojen. Skřehotání těh druhých, těch, kteří měli vždy vústech jen pohromy, bylo pro lidi odpudivé už dříve. Tím odpudivější pro něj teď bude jejich škodolibá radost.

My si vezměme z Josefa příklad v tom, co on opravdu udělal: Že ohlásil radost i strast dříve, než radost i strast přišla. Vezměme si z Josefa příklad v tom, že on měl dobrou reputaci, protože říkal pravdu vždy: Už když tím ještě nemohl nic získat, ale spíše ztratit. Ještě když se s pravdou nedalo nic dělat, ještě když se podle ní nešlo zařídit dobře nebo špatně.

Nemáme dar proroctví, alespoň tedy o nikom takovém nevím. Ale máme dar porozumění skutečnosti, který k nám přichází skrze Písmo a to, jak je církev vykládá. Když bylo dobře, věděli jsme, že je svět dobrý, protože Bůh řekl, že vše co stvořil, je dobré. Ale také jsme věděli, že je svět nenapravitelně skažen hříchem. Že spěje ke svému konci a nemá smysl se v něm zařídit na trvalo. Že jsme na světě jen hosti, jako byl Josef hostem v Egyptě. Nehaněli jsme svět, ale také jsme se v něm nechtěli zařídit jakoby nastálo. A teď, pokud bude zle, pevně věřím, že budeme říkat to samé, co dříve: Že všechno stvořil Bůh k radosti člověka. Že se vždy najde čas udělat si v tomto světě malou radost. Že se v něm vždycky najde něco, co člověka potěší, ať je, jak je. A ovšem, jistě: Tento svět již pomíjí, je dočasný. Ale to už ani nemusíme říkat, všichni přece vědí, že jsme to vždy říkali. V tom máme stejný kredit, jako Josef před faraonem. Kredit pravdy.

A doufám, že máme nad to ještě více: Že jsme obšas modlitbou i penězi vzpoměli na chudé, když všichni kolem bohatli. Vždycky jsme to dělali a budeme to tak dělat dál, doba nedoba. Snad jsme se modlili i tehdy, když se nikdo nemodlil. Nyní se možná lidé začnou modlit více, možná ale také ne. Kdyby ale někdo začal, ví, že my jsme se modlili vždy, že se může modlit s námi, že mu i můžeme poradit jak, protože i nás to Pán Ježíš naučil. Uměli jsme se radovat, ale uměli jsme také společně plakat, když někoho z nás zasáhla rána. Budou-li teď mnozí plakat, budou snad vědět, že my jsme vždy znali pláč i radost. Možná se přijdou radovat s námi. Možná také ne.

Nikdy jsem neuhádl změny k lepšímu, nebudu teď hádat změny k horšímu. Náš kredit a naše bohatství vidím jen v pravdě. Jen v tom, který je ta cesta, pravda a život, v Pánu Ježíši Kristu. Ten je naším bohatstvím, v čase štěstí přijímaným a scharňovaným, v čase neštěstí rozdávaným. Vyzývám vás tedy dnes k radostné a ničím neskalené radosti z Kristova narození, jeho slova přidávám: A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.

Ohlášení: Poděkování Fanda, úmrtí Anděly Zykové

Rozloučení: Bratři a sestry, k naší lítosti jsme neměli možnost se s naší zesnulou sestrou Andělou rozloučit. Učiňme přesto nyní tak alespoň ve svých srdcích a v modlitbě. Proto vás prosím, abyste povstali.

Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“

Odevzdáváme proto nyní ve svých srdcích naši sestru Andělu Bohu Všemohoucímu v pevné jistotě vzkříšení těla a věčného života. Modleme se:

Modlitba: Všemohoucí Bože, děkujeme Ti dnes především za život naší sestry Anděly. … Přijmi, prosím, nyní tiché modlitby díků všech, kteří ji znali …