Co to ode mne žádáš, ženo! Ještě nepřišla má hodina. Tedy: Teď ne, teď se to rozhodně nehodí. To snad nemyslíš vážně. Stěží mohl Kristus jasněji dát najevo, že takovým způsobem rozhodně nechce učinit počátek svých znamení a zjevit svou slávu. Ani ti, kteří Krista osobně znali a následovali buď tento příběh vůbec neznali a nebo jej nezmiňují; neuvádějí jej ostatní evangelia. Možná mnohým přišlo trochu ostuda, že právě takto Ježíš začal. A až Jan, zřejmě poslední evangelista, může s ostupem tento první Ježíšův zázrak popsat. A i on nám dává jasně najevo, že Ježíš takto začít nechtěl.

Proč, to není tak těžké pochopit, když vezmeme vlastní zkušenost. Něco o proměně vody ve víno je jeden z nejotřepanějších vtipů, které má potřebu snad každý druhý nevěřící říci křesťanovi. Co na to říci? Ha ha ha? Vždycky, když se s podobným pokusem o humor setkám, v duchu nad tím krutím hlavou: To přece člověku musí dojít, že podobný vtip už někoho stokrát napadl. Je to jako se ptát člověka, co má přes dva metry, jestli hraje basketbal. To taky musel slyšet už stokrát.

A lidská přirozenost se s dějinami nemění. A tak, řekl bych, i Ježíš ve své moudrosti musel počítat s tím, že kamkoliv přijde, najde se nějaký moula, který řekne: Nemohl bys vodu ve víno proměnit i u nás, kamaráde? Zázrak tedy nakonec provedl tak, že o něm vědělo jen velmi málo lidí: Služebníci, kteří vodu nabírali, Panna Maria a jeho učedníci.

Proměň nám vodu ve víno, ha ha ha. A proč? V čem je to tak skvělá věc? Vyrobit po domácku alkohol je snad ten nejsnazší postup domácí chemie. Ano, svým způsobem je to malý zázrak: Když máte trochu pečlivosti a trpělivosti, v podstatě ze všeho, v čem je cukr a dusík vám za pár týdnů vznikne opojný nápoj. Samočinně, jen čiností nepozorovatelných malých živočichů, kvasinech. Poutavý domácí pokus – ale opravdu jen malý zázrak. Stačí jen čistotnost a trpělivost a výsledek se dostaví. A i když není ta čistostnost, tak je výsledek je horší, ale když si počkáte, dostaví se stejně.

Proměň vodu ve víno! Proč? Proměňte si ji sami! Ježíš je plnně v právu, když říká: Co to ode mě žádáš? Není trochu urážka chtít od něj, co v zásadě umí a někdy zkusil každý druhý táta od rodiny?

Ale právě, trpělivost. Na proměnu vody ve víno potřebujete nejméně ten týden, ale spíš měsíc. Chce to trochu plánovat, myslet dopředu. Kdežto zde nejspíše moc neplánovali ani ženich ani nevěsta – a neznali lidi, když zásoby vína tak podhodnotili – ale nemyslel moc ani ten chytrý správce hostiny; přitom, asi to nebyla jeho první svatba.

Co bychom si měli uvědomit: Ježíš učinil svůj první zázrak ve společnosti, kde doslova nikdo, včetně Ježíše samého, nebyl stířzlivý. A při tom vědomí už ten div nevypadá tak slavně, ale je spíše z oblasti věcí podezřelých. Vaše první velké vastoupení je uprostřed lidí, z nichž nikdo nebyl střízlivý. To je tedy sláva.

Ježíš byl na místě, kde všichni, až na Ježíše, byli zajatcem okamžiku. Došlo víno, protože jsme nemysleli, a nemáme možnost čtrnáct dnů a více čekat na nové. Ať se to vyřeší teď a tady. Teď chceme. Teď, Bože, uhaš naše problémy, na které jsme měli myslet už dávno. Zázrak v Káni je podobný případ, jako když se kde kdo začne modlit, když padá letadlo. Je toto evangelium? Nedbáme, žijeme v růžovém snu, neznáme lidi a když se nakonec vše sesype, Ježíš nás z toho vytáhne?

Moudrá jsou ta slova: „Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.“ Proč se pije na svatbě, kde lidé uzavírají jedno z nejodpovědnějších rozhodnutí svého života, kde by bylo dobré, aby každý příspěl do budoucna tou neodpovědnější radou?

Protože tu radu je nakonec nemožné najít a oženit se nelze bez jisté lehkovážnosti. Proto je i s věkem stále těžší, aby lidé nalezli nějaký protějšek. Lidé tak přiznávají: Nikdo není zcela způsobilý žít s člověkem opačného pohlaví, nikdo z lidí není zcela způsobilý dát správnou radu. Při tom, Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, většina lidí má v této oblasti nějakou zkušenost. Teoreticky, tady by mělo být soustředěno nejvíc poznání, odpovědnosti, dobré rady a střízlivosti.

Ale díky zaměření člověka na sebe samého, díky tomu, že se člověk bojí toho, čeho nemá, falešných bohů, vytvořených ve své mysli a nebojí se toho, čeho má, co mu Bůh řekl, aby se toho bál a stranil, tak proto: Když se lidé shromáždí k tomu, aby naplnili vůbec první přikázání Boží a spojili muže a ženu v manželství, nikdo vlastně pořádně neví, všichni jsou plni obav a nejistoty, takže nezbývá než „dát opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko.“ Všimněme si jisté nepříjemné podobnosti svatby a pohřbu. V obojím čelíme bezradnosti.

A tak, tam, kde by měli ženich a nevěsta dát najevo sebevědomí, důstojnost a zralost – a přitom se většina lidí žení a vdává a aslespoň něco, nebo vůbec všechno to jim chybí – tam, kde by měl člověk dávat sám sebe a přinášet to nejlepší – a přitom spíš zoufale ví o svých slabostech – tam, kde by měli lidé přinést plody své zralosti a zkušenosti a umět dát dobrou radu, tam, kde se naplňuje to nejprvnější přikázání od Boha, tam nakonec alespoň ti nejmoudřejší a nejstřízlivější, jako Panna Maria, mohou jen říci: Ježíši, pomoz.

A Ježíš jakoby říkal: To jste se tedy předvedli. Tak tedy takto, takto se to dělá. A nějakým způsobem, známým jen jemu, provede přeměnu vody v to nejlepší víno. Protože, k jeho poznání patří i to, jaké je nejlepší víno a promění jej rovnou pět set litrů. Tedy, když už tedy chcete zapíjet svatbu, tak aspoň tímto.

A jeho učedníci v něj uvěřili. Protože spatřili toho, kdo má slitování nad naší bídou a bezradností, nad našimi nesplněnýmy úkoly. Kdo řekne: Tohle já tady dělat nebudu, to si snad děláte legraci. Ale pak je mu lidí líto, také bere ohled na starou matku. Zjevuje se jako ten, kdo má skutečně dobré srdce. A kdo ovšem nekončí jen u lítosti, ale nakonec, když se slitoval, řekne: Pokud chcete víno, tak tedy dělá se to takto a to skutečně dobré chutná takto.

Našel nás v naší nejhlubší bídě a slitoval se. A jeho učedníci v něj uvěřili. Ale je otázka, zda o tomto zázraku máme vyprávět všem. Aby z toho nakonec nebyla ostuda a každý trouba pak neříkal: Proměňte nám vodu ve víno. Sám si proměň vodu ve víno. Není to težké. Amen