Zákoník, učitel Zákona, Ježíše zkoušel. Zrovna jako ve škole. Tam se také učitel ptá žáků na něco, co už dávno ví. Učitel zkoušet může, protože ví víc, než žáci. Je dospělý, žáci jsou děti. Ale tento učitel zkoušel jiného dospělého. Jako by Ježíš byl dítě. To se samozřejmě nedělá, s dospělým nikdo nesmí mluvit jako s dítětem. A co víc: Ten učitel Zákona zkoušel Ježíše, který sám byl učitel. Zkoušel Ježíše, který věděl víc, než on.

Ježíš si to nenechal líbit a sám toho učitele vyzkoušel: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ A ukázalo se, že ten učitel to samozřejmě věděl a ptal se tedy opravdu jako ve škole. 'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'.

To zná dokonce každý, každý to už slyšel. Každý na to dokonce může přijít sám, když trochu přemýšlí. Bůh byl tak laskavý, že nám to v Zákoně připoměl, že to máme i napsané na papíře. Ale každý, kdo má na světě z něčeho radost, má chuť to někomu říci. Nebo zpívat, nebo skákat. Má chuť někomu poděkovat. A ten někdo je Bůh. Protože vše dobré je od Boha. Čím víc pak toho člověk o světě ví, tím víc poznává, jak Bůh vše chytře a promyšleně stvořil. Když se podíváme mikroskopem třeba na običejnou svinku, zjistíme, že její krunýř vypadá pomalu jako nějakí kosmická loď. Silnějším mikroskopem vidíme ještě úplně další svět buněk a bakterií. A ještě dál jsou atomy, které jsou skoro jako nějaké hvězdy a planety, celý další vesmír. Kdo hodně zná, může mít radost ještě z více věcí než ten, komu všechno přijde obyčejné a o nic se nezajímá. „Boží věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“, říká apoštol Pavel. Proto je také dobré se učit a hodně znát. Každá pravda nakonec vede k Bohu.

Jasné je i to, že Bůh stvořil člověka, aby byl s ostatními lidmi. Aby ostatní lidi potřeboval a měl je proto rád. Když jsme děti, ani bez rodičů, kteří nám dávají jídlo a starají se o dům a byt ani nemůžeme být. Všechno, co máme, máme do nich. I každý film, který vidíme, nebo písnišku, kterou posloucháme, udělal nějaký člověk. Každý člověk má nějaké chyby. Bez chyb je jenom Bůh. I na všem, co lidé dělají, se dá najít chyba. V každé písničce by se nějaká nota mohla dát jinam a bylo by to ještě lepší. Každý seriál třeba má nějaký úplně nudný díl a my vidíme, že tomu, kdo to vymýšlel, prostě došly nápady. Na všem se dá najít chyba – ale na nás taky. Ani nemusíme dělat nic zlého. Ale třeba s námi není žádná zábava, nebo moc mluvíme a nikoho nepustíme ke slovu, nebo se zase stydíme mluvit a tak si s námi ani nikdo nepopovídá a nemůže nás ani poznat. Nebo hrajeme moc drsné hry, takže s námi nikdo nemůže hrát a nebo zase nás hned všechno bolí a tak s námi taky nikdo nemůže hrát. Taky je na nás vždycky něco, co by se druhým nemuselo líbit, takže si musíme zvyknout na to, že na druhých se nám ledacos nelíbí. Proto máme to první přikázání: Bůh, ten je skutečně bez chyby a všechno dělá dokonalé a krásné. Tak to už nemusíme čekat od lidí. Ani nemáme čekat, že lidé budou bez chyby. Nejsou bohové.

Takže obě přikázání jsou jednoduchá a měl by na ně přijít každý sám. Je divné, že se ten učitel na to Ježíše ptá. Sám to přece ví. A jestli si myslí, že to Ježíš neví, tak si musí myslet, že je pěkně hloupý.

Ježíš ale učitele Zákona převezl. Místo Ježíše je teď zkoušený učitel. A odpovídá na otázku, na kterou zná odpověď každý. Jako by ho Ježíš dotlačil k tomu, aby odpovídal, kolik je jedna a jedna. To ví každý. Protože chtěl udělat ostudu Ježíšovi a sám má teď ostudu, zkouší se z toho vymluvit. Miluj bližního svého jako sám sebe – ale kdo je můj bližní?

A to ovšem taky každý ví. Je to poznat z toho slova: Bližní je ten, kdo je na blízku. Kdo s námi žije, kdo s námi chodí do školy nebo do práce, samozřejmě ten, kdo s námi chodí do kostela. Ti, které každý den potkáváme na ulici v našem městě nebo vesnici. Od cizích lidí toho moc nepotřebujeme, potřebujeme, aby nás měli rádi lidé, které známe, kteří jsou kolem nás. Proto je máme milovat, jiné lidi už nemáme. Takže kdo je bližní, je jasné. Není to potřeba vysvětlovat.

A Ježíš také vůbec nevysvětluje, kdo bližní je, protože to každý ví. Na konci toho příběhu říká: Kdo z těch tří byl bližním tomu přepadenému? Kdo mu byl na blízku. Ten, který mu pomohl.

Nikdo jiný to udělat nemohl: Kněz v Božím chrámu v Jeruzalémě se podle Zákona nesměl dotknout mrtvého. Když to udělal, musel se pak udělat velmi složitý obřad: Musela se sehnat kráva, která byla celá červená. Nesměla mít na sobě ani flíček bílý nebo černý. Takovou krávu skoro nenajdete. Ta se pak musela obětovat na oltáři a popel z ní se dal do úplně čisté vody a tou se pak kněz pokropil. Takže kdyby ten člověk byl náhodou mrtvý – a vapadalo to tak, musel by se udělat tento složitý obřad. A u levity, což by pomocník kněze, to bylo stejné. Jediný, kdo tomu člověku mohl pomoci, byl ten Samařan.

Samařané byli přitom velmi protivní a pišní lidé. Napůl ani nebyli z Izraele, ale tvrdili, že jsou praví Izraelci. Natruc si postavili vlastní chrám na hoře Gerizim, místo chrámu, který Bůh přikázal postavit v Jeruzalémě. To jim nestačilo, v Ježíšově době dokonce do chrámu v Jeruzalémě přinesli lidské kosti, aby se tam nemohli konat bohoslužby. A vůbec Izraelcům škodili, jak mohli. Dokonce i Ježíš řekl svým učedníkům, aby mezi ně nechodili a Samařané zase nechtěli Ježíše ani nechat přespat ve své vesnici.

Takže Smařany nikdo neměl rád. A přece, ten Samařan dokázal udělat dobrou věc, když ji nikdo jiný udělat nemohl. Ten zachráněný ho za to určitě pak měl rád.

Takže, milé děti, není těžké vědět, kdo je můj bližní: Je to každý, od koho byste chtěli, aby vám něco hezkého řekl, aby se k vám hezky choval. Bližní je každý, kdo by pro vás mohl něco dobrého udělat. Takže není težké své bližní milovat a kdo je protivný a zlý na lidi kolem sebe, je hloupý. Škodí sám sobě, protože pokud to bude dělat dál, nikdo ho nebude mít rád a nikdo pro něj nic dobrého neudělá. Takže důlěžitější než kdo je můj bližní je to, co řekl Ježíš: Chovej se tak, aby tě druzí lidé mohli mít rádi. Abys ty pro ně byl bližní. Poslouchej rodiče, aby z tebe mohli mít radost. Nauč se něco, co každý neumí, aby tě jednou někdo potřeboval. Chovej se ke všem tak, aby tě rádi viděli. Milé děti, teď jste ještě děti a všichni vás mají rádi už jen proto, že jste na světě. Úplná miminka se nakonec líbí skoro všem lidem. Ale čím je člověk větší, tím víc se musí učit dělat něco dobrého, něco lidem milého. Protože dospělého, který nic neumí, pro nikoho nic hezkého neudělá a na každého je protivný nemá rád nikdo. A něco dorbého může udělat každý. Jako ten Samařan, který jediný mohl pomoci tomu ubohému člověku a také to udělal. Amen