Některá náboženství říkají: Tělo nic neznamená. Ba přímo, tělo je zlo. Nebo tento život nic neznamená, je třeba uniknout z tohoto života do duchovních sfér. Obéjí je falešná nauka.

Kristus říká pravý opak: „Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv.“ Na těle a na životě záleží víc, než na jincýh věcech. A je to jednoduchá pravda. Člověk vydrží bez jídla až mesíc. A stále žije, stále mu buší srdce, stále vzdechuje a vydechuje vzduch, krev stále proudí, játra a ledviny stále pracují. I když jídlo už dlouho neviděl. Již na tomto životě je cosi vyššího, než tuky, cukry a bílkoviny, jež ho udržují. A i když spatříme někoho, koho známe, v naprosto nezvyklém oblečení, i když je třeba převlečený za piráta či Indiána, stále jej poznáme podle vzdálenosti mezi očima, nosem a rty, podle výšky, šíře ramen a pasu, podle způsobu chůze atd. Život, i když jsou to mechanické a chemické pochody, a tělo, i když je to jen maso a kosti, jsou velmi důležité, skoro nejdůležitější. V těle nás Bůh stvořil a bez jídla, pití a ošacení žít nelze. Život a jeho potřeby, to je náš svět. Váš Otec přece ví, že to vše potřebujete, říká Kristus.

Havrani nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly. A přece neumřou, protože hlad je prostě donutí si najít něco k jídlu. A stejně tak člověk si víceméně automaticky koupí něco k jídlu, pokud má hlad. Pokud je na mizině, jako o první věc se postará, aby našel místo, kde mu dají najíst. Člověk si může být jist, že se o takové věci nakonec nějak postará, protože mu prostě hlad nedovolí. Je vlastně neuvěřitelně naivní si myslet, že kdybych se pořádně nesoustředil, nebudu měsíc jíst a pak umřu. To mi jaksi tělo nedovolí.

A lilie vypadají překrásně, protože jinak by nelákaly včely k opilení. Stejně tak člověk se celkem automaticky nějak obléká. Je zase velmi naivní čekat, že kdybych se nesoustředil, vyjdu na ulici nahý. Jednak bych hned poznal, že je mi zima. Ale hlavně by na mě někdo rychle zavolal policii. Nejen to, automaticky chci také dělat nějaký dojem, takže stěží vyrazím na nákupy v županu, i když by mě už zjara asi dostatečně zahřál. Zde už mohu mít o něco lepší nebo horší odhad, stejně však obvykle automaticky z pohledů lidí poznám, zda jsem na to nebo ono místo oblečen vhodně. Ba, vím to dopředu.

Je tedy celkem zbytečné plýtvat časem, který mám k přesmýšlení, na takové otázky. Tělo a život sám si vyždádá, abych je řešil ve chvíli, kdy je třeba je řešit.

Ježíš pak dokonce říká: Prodejte, co máte, a rozdejte to. Víme však z počátků církve, že nejde o povinnost; že toto apoštolové po nikom nežádali. Věština křesťanů po většinu času takto daleko nezašla. A sami jistě známe moho lidí, kteří žijí dobrý křesťanský život, lidí, za které jsme vděčni, kteří přece mají svůj osobní majetek. Ježíš tak spíše jako by říkal něco na způsob: I kdyby si všechno prodal a rozdal, neuřeš hlady a nebudeš chodit nahý. Je to prakticky možné, každý to může zkusit, i když je to poněkud drsné.

A znovu máme mnoho příkladů lidí, kteří přišli úplně o vše, třeba i vícekrát, a přece dále žili. Díky svým dovednostem a charakteru, díky svým přátelům a tak dále.

Představme si tak sami sebe, kdyby nás někdo náhled vysadil uprostřed půstého lesa. Tam bychom neměli ani svůj dům či byt, ani svůj bankovní účet, asi svou spíš se zásobami. Přece bychom měli šanci přežít. A to na prvním místě, pokud bychom nezpanikařili, nepropadli zoufalství. V lesích a pustinách, dokonce i na širém moři, totiž lidé nejačstěji zemřou právě na zoufalství. Když vytrvají, ve větší části případů je někdo najde. Pomohlo by nám poznání, pokud třeba víme, že skoro všude na světě stačí jít dolů podle potoka a člověk nakonec vždy narazí na nějaké sídlo. Pomohlo by nám, že umíme porosit lidi o pomoc. Nic z toho, co vlastníme, by nám nepomohlo. Ale jen to, co je v nás, co je neviditelné – charakter. A z jisté části tělo samo: Jak jsme fyzicky silní, jak je naše tělo otužilé atd. Ale nic z toho, co máme někde doma.

Ještě více by pak pomohlo lidské společenství. Někdo by se vás zřejmě vydal hledat, zalarmoval policii. A ani člověku, který jinak není nijak zvlášť dobrý, přeci jen nedá, pokud potká někoho, kdo se hladový a otrhaný vypotácí z lesa. Pomoci v takové situaci nás mnoho nestojí, takového člověka už nikdy nemusíme vidět, přitom má člověk ze sebe právem dobrý pocit a právem získá i obdiv lidí. I když to skutečně může udělat každý. Mnohem více, než naše vlastní tělo, než naše schopnosti, by nám tedy v pustině, v nouzi pomohlo, že většina lidí se přeci jen nějak bojí Boha, přece jen cítí nějaké základní povinnosti. Alespoň nějak ctí vládu Boha. To, do jaké míry Bůh vládne nad tou nebo onou zemí je nakonec důležité i pro ten měšec, i pro světské bohatsví: Každý ekonom vám řekne, že nejdůležitější zdroj, největší bohatství země je důvěra: Japonsko nebo Švýcarsko nemají ropu ani zlato. Nemají ani tolik úrodné půdy, aby mohli uživit všechny své obyvatele. Ale slovo tam platí. Jiné země mají ropu, diamanty nebo zlato a přece neustále vězí v chudobě, protože nikdo nikomu nevěří.

Nejlepším zajištěním života člověka je tedy charakter. Jako ten zloděj přichází o půlnoci, tak také člověku se může každou chvílí stát ledacos, může přijít o všechno. Ale člověk, který neupnul své srdce na majetek, ale spíše poznal, že má nějaký úkol na světě, že by měl být druhým užitečný, si nějak poradí.

Ještě lepším zajištěním pro člověka je pak to, do jaké míry již dnes Bůh vládne nad místem, kde žije. Když se sami podrobujeme Boží vládě, když naše slovo platí, když jednáme s každým s úctou, nezůstává to bez vlivu na druhé lidi. Možná aniž by to sami věděli, o něco málo nám vždy přizpůsobují své chování. Každý z nás pak nějak zná a potkává asi tisíc lidí. Každý z toho tisíce pak zná další tisíc – naše jednání má tak celko větší vliv, než který jaký si uvědomujeme. Pokud se vlastním charakterem podílíme na takovém šíření Boží vlády, takovým jednáním nejvíce zvyšujeme své šance přežít i největší katastrofy, protože žijeme ve světě, kde je většině lidí jaksi trpné někoho nechat umrznout či umřít hlady.

Krom toho, že co Ježíš říká je velmi logické, najdeme mnoho příkladů, které to potvrují, ještě navrch, a to je to nejdůležitší, toto tělo a tento život nejsou jediné, co je před námi. Takže i v nejhoší zemi a v nejhoší situaci je zde stále Bůh, u nějž se shromažďuje náš poklad. Bůh, skrze nějž odbrží spravedliví tělo nesmrtelné a život věčný. Amen