Kristu se obrací k zástupům. Jdou za ním zástupy, protože je slavný. Je za ním dav a nejde rozlišit, koho opravdu zaujal a kdo za ním jde, protože prostě všichni jdou.

Lidé, kteří kážou, píšou knihy , dělají hudbu nebo malují mají jednu velkou potíž: Skutečný smysl mají takové věci ve chvíli, kdy si jcih více lidí všimne. Když mají publikum. Když jste spisovatel nebo hudebník, dlouhou dobu si vašeho díla nevšímá nikdo a to přitom můžete být opravdu dobří. Po první vydané knize nebo první písničce v rádiu jde vaše hvězda naopak strmě nahoru a za pár týdnů vás znají všichni – pokud se vám vůbec podaří někoho přesvědčit, aby vydal vaši knihu či hrál v rádiu vaši písničku, což se většině nepodaří.

Kristus Pána pak byl ve všem podroben stejným podmínkám. I jeho do celých třicetti let neznal nikdo. I i když čteme, že prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. Přesto si ho do třiceti let nikdo nevšiml. Jsou to právě lidé v Nazaretě a v Kafarnaum, kde prožil většinu života, kteří se diví: Odkud to všechno má. Vždyť ho dlouho známe, i jeho příbuzné. I Ježíše, i když byl moudrý již před tím, si tedy dlouho nikdo nevšímal. A pak si ho najednou všimli všichni.

Sláva je jistě dar Boží: Aby si vás lidé všimli, muselo se vám povést vystihnout něco důležitého. Třeba jen náhodou, ale přece jste řekli, namalovali nebo zazpívali něco, co všichni cítí přesně tak, jak to cítí ale nedovedli to sami vyslovit. Ježíš mluvil jako ten, kdo má moc. Jeho slovo mělo hned nějaké následky pro život. Lidé za ním šli. Ale platilo pro něj to samé, jako pro každého slavného člověka: Teď ho znali všichni. Nemohl jít nikam, aniž by na něj lidé nevivěli, aniž by se s ním, takříkajíc, nechtěl každý vyfotit. Když někdo chce mluvit s námi, poznáme z toho, že má o nás skutečný zájem. Velký nebo malý zájem. Zájem v dobrém, nebo i ve zlém. Ale když se o vás zajímá opravdu každý člověk, jak rozlišíte, že má někdo zájem opravdu o vás?

Proto Ježíš říká, kdo může být jeho učedníkem. Ve svých kázáních vystihl něco, co se mnoho lidí nějak tuší, nějak cítí. Ale to se povedlo třeba i Karlu Gottovi nebo divadlu Járy Cimrmana nebo mnoha televizním seriálům, jinak by tomu lidé nevěnovali pozornost.

Ale chce někdo slyšet dál, co dělat s problémy, které Ježíš vystihl? Ježíš ukázal, že všichni jsme hříšní. Spokojím se s nesprávným podhopením, že jsme na tom všichni stejně? Nebo budu chtít vědět, jako bojovat s hříchem v sobě? Ježíš pojměnoval pokrytectví. Spokojím se s tím, že kdo se zdá dobrý asi nakonec stejně dobrý nebude, nebo se budu sám učit upřímnosti. Ježíš dobře pojmenoval velký podíl neúspěchu, který provází naše dobré snahy. Nebudu se tedy o nic snažit, nebo se budu učit vytrvalosti?

A proto Ježíš říká ve svých dvou podobenstvích: Jít za mnou vás může stát hodně. Mluví o stavbě. Skoro u každé stavby se časem objeví náklady, se kterými se původně nepočítalo. Není to nutné, ale obvykle to tak dopadne. Proto musí u stavby člověk dopředu počítat s tím, že to bude těžší, než se podle plánu zdá. Člověk musí mít rezervu.

Stejně tak mi, když jdeme za Ježíšem, nemůžeme tak činit jen z nějakého náhlého zážitku, z nějakého pobláznění. Musíme přemýšlet, kde ve svém následování Krista budeme čerpat síly. Jak budeme odpočívat, jak si občas uděláme radost, kdo při nás bude stát, ke komu půjdeme pro radu, kdo nás bude podporovat. Jaké dovednosti a schopnosti získáme, abychom na sebe mohli být hrdí. Protože jedno zůstává: Co Kristu káže, co chce, toho dosáhnout musíme. Nemůžeme najednou říci, že už nám došly síly, že už nás to neoslovuje. Je potřeba počítat s tím, že za Kristem půjdeme pořád, až do smrti a zařídit se tak, abychom pořád byli schopni fungovat.

Kristus dále mluví o vojsku – vojáci jsou mimochodem mistři v tom, udělat si pohodlí, protože jsou stále v nepohodlí. Obvykle při sobě nosí sladkosti, neopomenou si v lese uvařit kávu nebo čaj, pokud to jde. Poví vám mnoho o tom, jaké jsou nejpohodlnější ponožky. Protože když přijde na akorát, prostě musí splnit úkol. Musí mít stále nadbytek sil, protože i když přijde úkol na hranici lidských sil, musí ho splnit. Nemají volbu.

Kristus mluví o králi, který má dvacet tisíc proti jeho deseti tisícům. Dvojnásobnou přesilu; podle vojenských příruček se v takovém případě útočit nemá, má se hned stahovat. Přesto deset tisíc mnohokrát v dějinách dvacet tisíc porazilo. Ale museli být zcela odhodláni. Když takto vyhráli, stali se velmi slavnými. Ale když prohráli, každý řekne: To bylo přece jasné, že proti takové převaze nemůžou vyhrát. Kdo byl velitel? Počítá se jen výsledek.

A tak i my musíme usilovat jen o to, co si troufáme dovést do konce. ZVážit, jak později říká apoštol Pavel, jakou míru víry nám udělil Bůh. Protože zůstává, že pro co se před Kristem rozhodneme, se musí zdařit. Lepší malá věc, které se povede, než velkolepá, ve které selžeme. I když máme třeba stejnou bojovnost, stejný elán jako měl ten král a to vojsko. Ale stále, výsledky se počítají.

Za Ježíšem šly nadšené davy. Ale být Kristovým učedníkem není až tak věc nadšení, jako poslušnosti. Jako vědomí, že před Kristem musíme obstát. Že následovat Krista není jako slyšet v rádiu písničku, která nás chytí za srdce nebo vidět divadlo, u kterého si řekneme: Přesně tak to je na světě. A nic dalšího. Kristus je Mistr, učitel. Který chce vidět výsledky. Posun. Chce vidět, že jsme si stále jistější v tom, co děláme. Že už něděláme chyby, jako dřív.

Kristu jsme odpovědní před všemi ostatními. Proto může dojít i na ta temná slova ze začátku: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ Není nutné se vzdát všech těchto nejbližších; křesťanské rodiny i vždy byly a dodnes jsou v rpměru soudržnější, dokonce i rodiny, kde je jen jeden křesťan. Ale přece se to stát může.

Pokud na někoho zanevřou blízcí, nebývá to ostatně vždy jen proto, že jim něco provedl. Až moc často jen proto, že na ně nedělá dost dojem. Otec a matka mohou být zklamáni, že to syn či dcera nic moc nikam nedotáhli. Žena a děti, že k muži nemohou vzhlížet. Bratři a sestry, protože nabyli jistoty, že oni jsou ti schopnější v životě a mohou s klidem příbuzného ignorovat. To vše se může stát jen pro to, že člověk prostě nepředvádí. Že nedělá věci v životě na efekt, ale tak, aby na jisto před Kristem obstál. Že jeho měřítkem není ptestiž, ale čisté svědomí před Bohem.

Dobrá je sůl. Ale je dobrá jen jednou svojí vlastností: Je slaná. Můžeme se spolehnout, že bude slaná, to je jediná její vlastnost. Jinak není nijak působivá. Ale i když sůl není působivá, jen vždy slaná, je nutná pro život.

Soustřeďme se tedy na to, abychom vždy, jako učedníci, obstáli pře mistrem. Abychom se ujímali takových úkolů, ve kterých budeme jednat se stále větší jistotou. Takových úkolů, i kterých najisto víme, že nám v půli nedojdou síly. Snažme se síly rozumě čerpat, hledat spolehlivé opory, protože před Kristem, Mistrem, je třeba obstát. Je třeba dělat pokroky, nezůstávat stále na začátku. Amen