Nepoznalo jis čas, kdy se Bůh k tobě sklonil. To zní na první pohled tvrdě. Někoho možná napadne: Co když já nepoznám ten pravý okamžik, událost od Boha? Ale netřeba se bát: Ježíš připravil svůj vjezd do Jeruzaléma tak, že to přímo bylo do očí. O zástupech pak říká: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“

A to proto, že přijížděl na oslu. Právě proto máme i vzebrubně popsáno, jak učedníky pro oslátko poslal. Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: Pán je potřebuje. Pán je potřebuje, přesně tak to musí být, bez toho oslátka to nejde. A nemůže to být ledajaké oslátko: Musí to být oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl.

Málokdo z nás asi někdy jel na oslu a mohli bychom asi i spočítat ty okamžiky, kdy jsme osla vůbec naživo viděli. Ale to, že nějakou věc ještě nikdo z lidí nepoužil, to známe velmi dobře. Co je nové auto, auto, ve kterém před vámi nikdo nejezdil, chápeme dobře. Jaký je rozdíl mezi novým oblečením a šaty, které před vámi někdo nosil, netřeba vysvětlovat. Kouzlo věci, kterou před tím nikod z lidí je dosud tak mocné – a vyž bude tak mocné – že někteří lidé mohou dnes na internetu získat slušnou obživu tím, že před kamerou rozbalují nové zboží, je to běžný žánr dnešní kultury. Nejsme nijak dál od světa kouzel, než naši předkové.

Ježíš tedy nutně potřebuje tohoto kouzelného oslíka. Osel, na kterém jede, je symbol. Dnes někdy říkáme „je to JENOM symbol“. Symbol, lépe česky znamení, však není nikdy jenom. Znamení musí vždy musí dělat to, co představuje. Křtí se vodou, protože ta opravdu také umývá. Při večeři Páně se jí chleba, který jinak člověka opravdu živí, a pije víno, které jinak člověka opravdu trochu opojí, zahřeje. I v jiných věcech – zkuste manželce nebo snoubence místo pravého šperku dát bižuterii! Je to snad jedno, ne, vypadá to stejně. Ne. Není to jedno. Pokud má něco označovat cenu něčeho neviditelného, tu cenu to skutečně musí mít. Stejně tak, ten, kdo je Boží prvorozený, nový Adam a Prvotozený z mrtvých, musí skutečně jen na oslu, na kterém nikdy nikdo z lidí neseděl.

Řekové a podle nich Římané oslem pohradli natolik, že pro jejich lepší porozumění překládali zmínku o oslech v Písmu slovem hřebec. Ale sami věděli, že v Písmu, v časech soudců, v časech Davida, na oslech jezdí králové, lidé obdaření důstojností. Jzedit na oslu není praktické. Osla je praktické praktické pořádně naložit z obou stran a ještě navrch. Pokud na něm jedete, dříve byste tam byli pěšky. Proto jet na oslu nemá jiný význam, než dát najevo důstojnost. Nevezu dva pytle obilí a koš zelí, protože mám jiný, stejně důstojný úkol. Na oslech jezdily ženy, pokud stáli v čele domácnosti. Pokud se starali, pokud za mnohé odpovídaly. Na oslech jezdili také starostové měst – svého druhu malí králové. Každý ze zástupu, i včetně farizeů a obyvatel Jeruzaléma, ví, že tohle osel znamená.

Ano, osel znamená ženu, která vede domácnost, která služkám a čeledínům říká, co mají dělat – a také jim dává jíst, také je obléká. Znamená starostu – to není vládce světové říše. Nicméně, zároveň řeší věci, které jsou pro vás každodenně důležité, jestli se zapojí vodvod nebo zda se udělá něco s tím, že před věčerkou za noci pokřikují opilci. Ten, kdo jede na oslu, znamená moc, která je blízko, se kterou se potkáváte každý den. Která řeší vaše starosti a vaše soužití s nejbližšími, se sousedy. Osel znamená jinou moc, než má císař: Neuspořádává soužití národů, vojnu a mír. Nestaví pyramidy a arény, průplavy a rychlodráhy. Řeší to, co je vám blízko a ty, kdo jsou vám blízko.

Král, který jede na oslu, o sobě nemusí říkat, že je král. Úplně stejně, jako dobrá hospodyně o sobě nemusí říkat „jsem dobrá hospodyně“. Jako nejlepší odktor ve městě o sobě nemusí říkat: Jsem nejlepší doktor. Jako nejlepší instalatér o sobě nemusí říkat: Jsem nejlepší instalatér. Všichni to vědí, všichni to vidí. Mýsto slov mluví činy.

Osel značí moc blízkou, moc, která se stará přímo o vás, ne o celý svět. Moc, která nikoho nemusí nutit poslouchat – jako doktor vás nemusí nutit poslouchat, jen víte, že bude hůř, když neposlechnete. Jako ani instalatéra nemusíte poslechnout – akorát si pak vytopíte vlastní dům. Tato moc nepotřebuje velké znamení. Ale vidíme, že se zcela bez znamení také neobejde. Hospodyně, alespoň dříve, měla zástěru nebo nějaký čepec. Doktor má bílý plášť – nijak nutně ho nepotřebuje, ale má ho. Instalatér má montérky a čepici – je i jiné oblečení, ve kterém by šla ta práce dělat. I tato moc potřebuje znamení, odznak moci.

To proto, že tím znamením zavazuje sama sebe: Já udělám to, co ta uniforma znamená. Jsem doktor, proto udělám pro uzdravení co nejvíc. Jsem řemeslník, postavím dům na skále, ne na písku. Kristus i tou jízdou na oslu říká:

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

A proto Ježíš skutečně potřebuje to oslátko, na němž nikdo z lidí neseděl. To znamení je pravé, průkazné. Co tím znamením vyhlásil, už nejde vzít zpět, už nejde couvnosut. A ovšem, kdo to znamení nerozeznal, nerozeznal, že pravá moc, moc Boží, je ta moc, která se stará, která odpovídá, která za vás ručí životem. Nerozeznal, co při tom má každý den před očima: Že na té moci závisí jeho život i jeho štěstí. My však zvolejme: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Amen