Hle, jsem služebnice Páně, říká Marie a říká to hrdě. Asi jako když někdo řekne: Jsem lékař. Nebo třeba: Strážmistr Pokorný, policie České republiky. Prostě: Znám svůj úkol. Vím, co mám dělat. Vyznám se ve své věci.

Samotné jméno Maria, tedy Mirjam, znamená „Vzpurná“ nebo též „Hořká“. Zkrátka nepoddajná. Ta, jež s sebou nenechá vláčet, které se těžko poroučí. Pohleďte, jak se jiní chovají, když se jim zjeví anděl: Lekají se, padají na zem; mají sklon se andělu klanět. Ne tak Marie. Ta se pouze velmi zarazí nad slovy anděla. Ta jen věcně odpoví, že nežije s mužem. Marie nepadá na zem před andělem, protože ten není jejím Pánem. A slovu anděla přitaká až když slyší o moci Nejvyššího. Když bychom dále četli Mariin chvalozpěv, slyšeli bychom, že Boha oslavuje především za to, že je mocný. Že „prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil“. Marie je z těch lidí, kterým se nerozkazuje.

A to je jádro věci: Tomu, kdo souhlasí, není třeba rozkazovat. Toho, kdo slouží, není třeba nutit. Bůh nedával Marii na výběr, zda má zrodit spasitele. Řekl prostě: Tak to bude. Ale Maria přece z hrdostí říká: Staň se! A její slova jsou platná a mají moc.

Ne náhodou se tedy skrze Marii narodil nový Adam. Ne náhodou skrze ni přišlo nové lidství Kristovo. Které nekrade za zády hrušky v zahradě. Ale které říká: Rozhodně tak, Bože! Lidství, které stojí Bohu čelem a říká: Musí to tak být. Čí vůle je větší než toho, jehož vůle je stejná jako vůle Boží?

My se krátce podívejme, v jakých okolnostech se Marie nacházela: Zasnoubená dívka žila ještě rok v domácnosti svých rodičů, ale v očích lidí už byla ženou svého muže. Musela by se rozvést, aby jí nebyla. Teď počne dítě v domácnosti svých rodičů; teď počne dítě, což se její muž dozví. Nebýt tu moc Boží, byla by to strašná vzpoura, ze kterou se platí. Která pak člověka semele, usmýká. Ale Marie není poslušná nikoho, než Boha.

Tak tedy i my: Jsme-li dětmi či dospívajícími, nejsme poslušni svých rodičů kvůli nim, ale kvůli Bohu. Jsme-li rodiči, pečujeme o děti nikoliv proto, že bychom jim to dlužili, ale protože je to náš úkol před Bohem. Žijeme-li v manželství, zachováváme věrnost a patřičnou úslužnost nikoliv kvůli svému protějšku, ale protože takové je naše postavení přec Bohem. Jsme-li zaměstnáni, plníme své úkoly nikoliv kvůli nadřízeným, ale proto, že naše služba je důležitá v rámci toho, jak Bůh řídí a spravuje svět. Jsme-li již staří, nežijeme, protože bychom se života křečovitě drželi, ale proto, že Bůh a jen Bůh to je, kdo určuje délku našeho života a naši potřebnost v tomto světě. Ostatně, kdo se nejspíše za nás všechny modlí, ne-li právě staří, kteří k tomu mají čas i patřičnou uměřenost.

Je tedy třeba, aby v každém z nás byla vzpurnost té blahoslavené Panny, která je vzpurností Kristovou. Ve své duši ať každý z nás neslouží nikomu z lidí, ale kvůli Bohu koná vůči ostatním, co má. Je hanba bát se lidí a proto jim sloužit. Je nejvyšší čest sloužit Bohu. Největší moc je mít vůli Boží, neboť vůle Boží je nekonečná. Amen