Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně, říká Ježíš při zjevení učedníkům. A pak před nimi dokonce jí. Zřetelně tedy chce ukázat, že zmrtvýchvstání není pouze duchovní záležitost. Zřetelně chce ukázat, že zmrtvýchvstání není zcela napředstavitelné a nepochopitelné. Ježíš vstal v těle, kterého se jde dotknout. Ježíš po vzkříšení jedl.

To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech. V Kristu se naplnilo Boží dílo stvoření; čteme: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ Bůh nestvořil člověka z masa a kostí proto, že to zatím lépe nešlo, nestvořil člověka z masa a kostí jako nějakou předběžnou verzi. Jako tvor z masa a kostí, v těle se měl stát člověk obrazem Božím. A Kristus svým vzříšením naplňuje zcela tento Boží záměr.

Přes zjevné svědectví evangelia a jasnou Ježíšovu vůli, abychom pochopili, že skutečně vstal v těle, jako má člověk, snadno znovu a znovu narazíme na snahu vzkříšení nějak zduchovňovat a činit je zcela nepochopitelným. Proč?

Jednak se tím popírá, že Boží stvoření bylo velmi dobré. Říká se tím: Protože jsme tělesní, protože jsme jen slabé tělo, nemůžeme plnit Boží vůli. Teprve až budeme duchové, až budeme po smrti, můžeme souznít s Bohem. Nějak tady něco patláme, ale na tom vlastně nezáleží. Až čistě duchovní život bude dávat smysl.

Ale ne nadarmo Ježíš ukazuje učedníkům své ruce. Právě aby člověk mohl souznít s Bohem, aby mohl plnit Boží vůli, potřebuje ruce. Ano, je pravda, že Boha nikdy nikdo neviděl. Ano, je pravda, že Boha nelze vystihnout – proto je v desateru zákaz dělat Boží obraz. Ale Bůh zřetelně říká, co má člověk dělat; co Bůh od člověka čeká, nijak netají a je to dosti jednoznačné. Jen když člověk dělá, co Bůh řekl, může časem poznat, k čemu to bylo dobré. Dalo by se říci, jen rukama lze poznat Boha. Zde, v tomto světě se učíme mít rádi to, co má pro nás Bůh ve světě budoucím připraveno vrchovatě.

Není to stvoření, není to tělo, co člověku brání plnit Boží vůli – nechuť plnit Boží vůli, vzpoura proti Bohu mu brání. Proto také Kristus přijal trest jako vzbouřenec, aby cestu k věčnému životu otevřel.

Druhý důvod, proč se popírá tělesné vzkříšení může být naopak ten, že si chce člověk stvoření přisvojit, skoro jako by ho sám stvořil: Teď stojíme nohama na zemi, teď něco držíme v rukou. Musíme toho rychle využít; po smrti už si na nic nesáhneme, nebudem při věci, ale jako duchové se jen budeme nade vším vznášet.

Ježíš ukazuje učedníkům i své nohy, kterými stojí pevně na zemi. Jistě, člověk má vždy své místo, vždy drží jen něco v rukou. Od nikoho se nechce všechno. Ale záleží ta tom, v jakém je člověk postavení, na jakém místě v životě zrovna stojí. Nikdo se nevznáší ve vzduchu jako duch, ale stojí nohama pevně na zemi, na určitém místě v životě. A tak, jiné jsou povinnosti dítěte, jiné mladého člověka, jiné na vrcholu života a jiné starého člověka, jiné povinnosti a obdarování muže a jiné ženy. Samozřejmě, člověk nedělá všecko. Ale svůj malý úkol zde na zemi má, svoje málo na zemi má ne proto, aby mu bylo vzato i to málo. Ale aby nakonec uslyšel: Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy. Ten malý úkol zde, to co zde držíme v rukou, je jen začátek mnohem velkolepějšího počínání. Zde máme v rukou malý kamínek, který bude jednou částí obrovské mozaiky. Ale už zde se buduje něco, co bude mít po vzkříšení pokračování bez konce.

Nic, co zde konáme, nemá smysl proto, že jsme tomu dali smysl my, ale protože se tím podílíme na větším Božím záměru. Není tomu tak, že my bychom objevili něco krásného na světě, nějaký krásný kout světa, o kterém Bůh neví a tak tomu nakonec dá zahynout.

Do třetice, Ježíš před učedníky jí. Aby, podobně, nemohl nikdo říkat: Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme. Dnes ještě můžeme užít, jako duchové již budeme jen závistivě sledovat. Jakoby vše dobré nebylo od Boha a jakoby vše dobré, co člověk dostal, nedostal z Boží ruky.

Člověk dostal od Boha úkol, dostal k němu i prostředky; návdavkem dostal vždy něco dobrého dříve, než zasloužil, aby věřil v Boží dobrotu, aby měl být za co vděčen. Nebyl špatný počátek, není špatné stvoření, nejsou špatné maso a kosti. Nevděk, nedůvěra a vzpoura člověka skazila tyto věci. Kristus vzal na sebe naši vzpouru, zaplatil dluh za promrhané prostředky, promrhaný život člověka. Bůh obnovuje nevinost a důvěru člověka v Boží dobrotivost tím, že Krista neponechal v moci smrti. Věřmě ve vzkříšení, věřme v Boží záměr s námi: Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh. Amen