Pozrav: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Amen Bratři a sestry, srdečně vás vítám k Hodu narození našeho Pána, Ježíše Krista. Amen

297

1. čtení: Izajáš 9, 1–6

294

2. čtení: Lukáš 2, 4–20

Nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. To je betlém. Muž, žena a děťátko v domečku. Každý se na to musí dívat, nemůže odtrhnout oči. Betlém je něco jako televize. Nebo oheň v krbu. Jak lidé říkají, tahá to oči. Jako je těžké se soustředit na člověka, když mu v místnosi hraje televize, tak je těžké se nedívat na betlém.

Betlém, to je spravedlivý muž, zbožná žena a dítě, ze kterého mají všichni radost. Je to mužná spolehlivost, ženská moudrost a dobrá vůle každého, kdo přeje dítěti to, co přeje i sám sobě: Možnost se dobře rozhodnout. Koho při pohledu na betlém bodá u srdce, ví hodně o sobě. Když mluvíme o tajemství, mluvíme právě i o betlémské noci, o té stáji: Je to obrázek, jemuž může rozumět každý, kdo ho vidí. I dítě, i ten, kdo moc rozumu nepobral, ví, co se tam děje, co to znamená. A ani nejmoudřejší to úplně nemůže vystihnout slovy. Tajemství lze jen zažít.

A v tom betlémě je i úzkost každého z nás. Je tam Josef, který chrání ženu i dítě. I když to není úplně jeho žena ani jeho dítě. Spravedlivý člověk, kterému je vždy snadné se vysmát. Ale který přijme úkol, protože skutečný muž nemůže žít bez poslání. Každý pravý muž se stará a nemůže žít jinak.

Je tam také žena. Vždycky na ní budeme mít ohledy a to je možná ten problém: Narodilo-li se dítě čisté panně, všichni budou nadšeni. A pokud ne, budou nadšeni také. Budou shovívaví vždycky. Zde se dítě opravdu narodilo čisté, zbožné a spravedlivé ženě. Je to něvco výjimečného. Ale jako muže často nikdo nepochválí, ženu zas pochválí nebo polituje každý skoro automaticky, takže to na nakonec také nic moc neznamená. Muž se nedočká uznání a tak si těžko může věřit, žena se dočká mnohého uznání, ale nemůže nikdy úplně věřit, že je doopravdy.

Pak je tam dítě. A kdo je při smyslech, přeje mu, aby se mu vše zdařilo. Protože rozumný člověk ví, že ho, při všech skutečných těžkostech, které zažil, nakonec stejně nejvíc mrzí, co si pokazil sám. Dobře řekl filosof, že nepřející lidé by neměli mít děti, protože jim budou závidět, že sami nejsou dětmi.

K betlému přišli pastýři, což je skupina mužů, která přespává pod širým nebem. Je to drsnější společnost; představ me si jakýkoliv jiný pobyt mužů v poli: Na stavbě, na hřišti, na lovu. K takovému společnému pobývání vždy patří i trochu soutěž. Snaha někoho trochu shodit i to, že člověk často místo toho shodí sám sebe.

Pod širým nebem nejspíše soutěžili pastýři mezi sebou, kdo je hoden většího uznání, bětší důstojnosti. Ale zjevilo se strašné nebeské vojsko, mocnějěší, než kdo z nich. Vojsko z nebes, před kterým byli všichni nastejno bezmocní. To je poslalo do betléma.

A ti pastýři přáli upřímně tomu dítěti: Udělej všechno lépe, než my. Buď silnější, než my, buď zároveň vlídnější, než my. My už nemůžeme, ale ty buď takový. Krom úplných bestií, malé děťátko jde ukázat všem hrubcům – myslivcům, rybářům, pijákům, kdekoliv muži pobývají spolu. A tam, kde je vůbec nějaká čest, budou si všichni přát: Dělje všchno lépe, než my.

A tak se před betlémem dozvídáme několik věcí: Není tak těžké věřit – když ukážete lidem Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí, v domečku, každý tomu věnuje pozornost. Člověk nemusí začít o světě přemýšlet od základů jinak, nemusí se vzdát vší své dosavadní zkušenosti, aby chápal, čemu věříme. Dále: Žádný muž se nemus trápit, že je bez uznání ve světě, ani žádná žena se nemusí trápit, že nemůže věřit tomu, jak ji všichni chválí. Sám k sobě musí být člověk upřímný, sám se sebou soutěží. Josef uvěřil, že dítě se narodilo z Ducha, Maria uvěřila, že je požehnaná mezi ženami. Věděli, čím jsou před Bohem a z lidí si mnoho nedělali.

Proto přijali chválu od těch, od kterých by nečekali, od lidí nedůvěryhodných, kod pastýřů, kteří však té noci poznali sami sebe. Věřme v to dítě, které se narodilo za předivné noci a které splnilo to přání, jže mu všichni dali: Buď lepší, upřímnější, než my a stůj za tím. To dítě, Pán Ježíš Kristus, ve svém životě i smrti vrchovatě splnilo, co mu chudí i bohatí, urození i spostí přáli. Mějte tedy tento den i ve dvench budouvích úctu jeden ke druhému a žijme mezi sebou v pokoji. Amen