Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Pokračujeme dnes ve čteních o začátku Kristova veřejného působení. Ve všech evangeliích se dozvídáme: zástupy žasly nad jeho učením; neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. Nebo: Všichni užasli a jeden druhého se ptali: Co to je? Nové učení plné moci… Čteme, že Ježíš především kázal. A sám o tom říká: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel.“ Tedy kázal opravdu hodně, sám to pokládal za nejdůležitější. Lidé nad jeho slovem žasli. Jen…

Jen zde na začátku se skoro vůbec nedozvídáme, co Ježíš kázal. Bylo to úžasné, lidé se na to hrnuli. Takže zde Ježíš musí odjet lodí od břehu. Ale, co říkal? Aspoň jedno jeho kázání kdybychom měli! Abychom to zažili také, co úplně uchvátilo posluchače tak, že se na Ježíše tlačili jako šílení.

Ne že bychom neměli žádná Ježíšova kázání: Kristova kázání tvoří podstanou část Janova evangelia. Zrovna u těchto kázání ovšem obvykle čteme, že posluchače spíše rozčilovala a máme i zachyceno, jak se o nich s Ježíšem přeli. Protože v těchto kázáních mluví Ježíš především o sobě: Já jsem cesta, Pravda i život. Člověk se úplně nemůže divit odporu posluchačů, protože si možná sám trochu říká: Pane, proč pořád mluvíš o sobě? Řekni také něco jako tehdy v Galileji, abych se v tom i já našel. Aby mi to vzalo dech, jako těm lidem tehdy u Jezera.

Proč tedy evangelisté nezapsali aspoň jedno z těch kázání? Proč je aspoň v bodech neshrnuli – říkají jen: Volal k pokání a učil je o království Božím. Zapsána je zřejmě nemáme proto, že je vlastně zapsána máme: Je to Starý Zákon. Dodejme, máme zapsáno, co bychom jinak nenalezli a to sice to, co Ježíš zjevil sám o sobě a to je právě v Janovi. Ježíš kázal, co bylo v Zákoně a prorocích, ale v moci. Neuhlazoval, co tam je, neříkal „už se nás to netýká“.

Zákon pak v zásadě říká tři věci: Zaprvé: Jak Bůh svět zamýšlel, jaký by svět měl být a že by to bylo dobré, protože vidíme, že stvořil svět dobře. Za druhé, ukazuje, jak daleko je současný svět od Božího záměru. A to nejdříve na Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, na třech ne zrovna funkčních manželstvích a ne zrovna funčních rodinách, ne zrovna nejlepších vztazích rodičů a dětí. Za třetí pak, Zákon ukazuje, co se pro tvrdost lidského srdce třeba nařídit a zachovávat, abychom neskončili jako Sodoma a Gomora, jako Chetejci, Emorejci, Kenaanci, Perizejci, Chivejci a Jebúsejci.

A i když by možná dnes Ježíše za něco z těch kázání možná i zavřeli, pro běžného poslouchače, pro ty davy obyčejných lidí to bylo skvělé slovo. Ostatně dodnes, když má někdo ve veřejném životě nadšené příznivce, říkají lidé obvykle „říká, jak to opravdu je.“

Poznat, jak by věci měly být, co je opravdu krásné a dobré, je samo o sobě úleva. V onom: Nikdo nemůže posoudit, co je dobré, pro každého je dobré něco jiného, každému přijde krásné něco jiného, v tom se dlouhodobě nedá žít. Ani v tom: Počkejme, až nám odborníci řeknou, co je krásné a dobré. Odborníci říkají každý rok něco jiného. A pokud si má člověk na krásné a dobré přijít sám, často zjistí, že sám na nic nepřišel.

Stejně tak, že je pojmenován hřích, znamená nakonec úlevu. Dokonce u zločinců se často shledá, že jim polapení a odsouzení přineslo úlevu; již nemuseli utíkat sami před sebou. Stejně tak, když člověk čte o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, o Samsonovi, o Davidovi a dalších, může jejich život vidět jako zrcadlo a sám ve svém životě shledat: Aha, tady se stala chyba. Proto můj život nevypadá zrovna nejlépe, proto stále znovu řeším podobné problémy.

Pravda skutečně vysvobozuje a člověku se udělá i tělesně lépe, když není obelháván a sám si nic nenalhává. Ovšem, jedna potíž tu zlůstává: A co s tou pravdou teď. Mnoho věcí, aby dobře dopadly, musel člověk už dobře začít, už kdysi dávno. Spoustu věcí už nezmění. Jak jinde říká Kristu Nikodém: Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.

Krásnou ukázku toho, jak na tom člověk tváří v tvář pravdě je, máme přímo zde na místě, u Galilejského jezera: u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. To se musí, aby ty sítě neshnily, ale tato údržba je dnes trpká: Jak říká Petr: Namáhali jsme se clou noc a nic jsme nechytili. Značné úsilí bylo vynaloženo, to nejde popřít. A nejdenalo se ani bezhlavě, bez plánu: Skutečně, v noci šlo obvykle nalovit více ryb – byť s větší námahou. Ale, pravda je taková, že nakonec nevyšlo. Nechytili nic.

Na to Ježíš říká: Zkuste to znovu. Nápadné je, že neříká: Zkuste něco úplně jiného, ale že říká: Zkuste ještě jednou úplně to samé, co před tím vůbec nevyšlo. Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“

Ježíšovo kázání, Zákon, nám nastavilo zrcadlo. A my v něm poznáváme, v čem všem jsme při vší snaze selhali. Výsledek však není, že si řekneme: Bídně na světě. Kristus je přítomen, zde velmi názorně je ve stejné lodi jako Šimon Petr. Po svém kázání Kristus řekne: A teď, udělej zkus znovu, co je tvoje poslání, tvoje povinnost, co je dobré a krásné. A my bychom spolu s Šimonem Petrem měli říci: Normálně by to nedávalo smysl, vždyť přece vím, jak to dopadlo. Ale na tvé slovo to tedy ještě zkusím. Protože ty jsi tady.

A ono to vyšlo! Normálně by nemělo. Přirozeně by člověk za své chyby měl zaplatit, přirozeně by se mu díky předchozím špatným rozhodnutím měly dveře zavřít. Ale zázračně, je zde možnost na další pokus.

Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Petr, posluchač Ježíšových kázání o Boží spravedlnosti a soudu, si uvědomuje: Tady je něco nepatřičného. Já nejsem člověk, který by měl dostat druhou šanci. Nebyla zaplacena žádná cena, žádná pokuta a odškodnění za mé předchozí činy, nejde jen tak říci: A po všech těch uklouznutích a ostudách, teď nám předveď, jak se to dělá dobře. Není spravedlivé dávat novou šanci zrovna mě.

My však víme, že pokuta a odškodnění zaplaceny byly. A to na kříži. Přijměme dnes tedy to prosté slovo, že Kristus je při nás. A nikoliv, že bychom se teď pustili do něčeho úplně jiného, když vidíme svá předchozí selhání. Ale po dnešním dni učiňme něco z toho docela jednoduchého, co se však od nás čeká, co jsme dávno měli učinit. A co na Kristovo slovo tentokrát může skončit dobře.

Dnešního dne učinil tedy Kristus Petra a jeho přátele kazateli té druhé šance, té možnosti učinit věci znovu a tentokrát správně, jednat, když dosud člověk dlouho nejednal. A to je to nové slovo: Nejen, jak věci měly být. Nejen pravdivé posouzení světa a nás samých. Ale také to ujištění: Já jsem s tebou. Takže zkus znovu a lépe. Amen