„Nepožneš své pole až do samého kraje.“ Zvláštní. Jako by Bůh přikazoval: Nedělej věci pořádně. Jako by tu kázal ledabylost. Člověka takový příkaz zaráží. Jako když jinde Bůh káže postavit oltář z neotesaných kamenů. Nebo zase jidne přikazuje péci beránka i s hlavou a vnitřnostmi. Opravdu, zvláštní. Víra přece přináší člověku požitek a radost z řádu. Hřích znamená zmatek. Dělám něco, co vlastně úplně nechci. Něco, o čem vím, že špatně dopadne. Dělám něco, co se nehodí do mého života s druhými. Nemohu hřešit otevřeně před druhými, aniž bych je nranil, aniž by o mě začali špatně smýšlet. Aniž bych si zkazil dobré jméno a přetrhal svá přátelství. Hřích znamená dělat něco jiného, než co říkám. Hřích znamená nemít pro sebe pravé jméno, nevyznat se v sobě.

Víra přináší pořádek. Druhé lidi příjemně překvapuji, protože jednám, tak jak mám. Všichni vědí, co je správné, ale jsou překvapeni, když tak někdo opravdu jedná. Víra znamená úlevu, protože co říkám, to také dělám. Nemusím stále vymýšlet, jak zahladit stopy, jak zakrýt vlastní ubohost. A hřích se přemáhá právě tím, že se pojmenuje, vyzná. Udělal jsem zlou věc a nehájím se. Podívějte, ten hřích nejsem já, já ho něhájím. Stydím se za něj, odpusťtě my. Nepoznávám se v tom.

Proto vzbuzuje údiv, když Bůh občas říká: Nedělej věci pořádně. Udělat víc, něž to nejjednodušší, je v tom a v tom případě špatné. Tady „nepožneš své pole až do samého kraje.“ Odflákni to.

Nikdy jsem nežal pole. Ale sekal jsem nedávno trávu. Pod stromy se se trojem špatně zajíždí, také podél zídky i podél plotu ledacos roste. A než aby na to všechno člověk dával pozor a umně se vyhýbal, to už je lepší prostě jet rovně. Vysekat čtverec tam, co je to pěkně placaté a bez překážek. A zbytek nechat zarostlý různým bejlím. Sem tam to přejet, pak to vypnout a jít domů. Ale jak to potom vypadá?

Ba právě podle polí se posuzují obyvatelé země. A jak jsem slyšel, dříve se povaha sedláka posuzovala právě podle toho, zda měl políčko požaté pěkně až do krajů. Kdo neměl, býval opilec, neřádný člověk, který trávil čas rozeštváváním sousedů, zlomyslnými vtípky a rvačkami. Opravdu to tak prý bývalo. Ale i do dnešních dnů: V zemích, kde se dobře žije, kde vládne právo, bývají pole úhledně sklizená až do krajů. V zemích, kde vládnou úplatky a zlomyslnost, se to jen tak ledabyle přejede.

Jako by se nám dnes prala ta první dvě přikázání s těmi zbylými následujícími. Dozvídáme se tak něco důležitého: Zákon je zrcadlo, nastavené člověku, celému lidskému pokolení, lidskému druhu. Nikdo ho nedokáže naplnit zcela. A kdo porušil jedno přikázání, porušil všechna. Zeptejme se: Jsou důležitější ta první dvě přikázání, nebo ta všechna další? Nevydal je snad stejný Bůh? Říkánám tu snad Bůh: Ta první dvě nejsou tak důležitá, ty jsem sem přidal jen tak do počtu, na těch dlaších mi ale opravdu záleží? To jistě ne.

A tak, kdyby dnes před Boha předstupovali různé národy a byly posuzovány podle Zákona, přišel by třeba nějaký Moldvan. A Bůh by se ptal: Jak to že jste v té vaší vesnici kradli z nádraží uhlí? A jakto že jste se podváděli a obelhávali? A jakto že jste na návsi pokřikovali na hluchého? A jak to, že váš soudce nadržoval místnímu boháči? A jakto že zase vy jste odmítli svěčit proti chudému, protože byl jeden z vás. A tak dále. A on by němel, co odpovědět.

A přišel by Švýcar, který by ani cizí haléř ze země nezvedl. Poctivý jako švýcarská čokoláda a spolehlivý jako švýcarské hodinky. Slušný člověk, který slepci uvolní místo v autobuse. A Bůh by se zeptal: Jak to, že jsi požal pole až do samého kraje. A troufl by si on říci: Na tom přece tak nezáleží? Bůh by pak ale mohl říci: Když na tom nezáleží, proč jsem to vyhlásil jako své přikázání?

Každá lidská povaha se na Zákoně nachytá. Jistě postihne člověka nepořádného, lhostejného, ledabylého. O tom není pochyb. Ale překvapení dnešního dne je, že Zákon usvědčí jako přestupníka i člověka pořádného, přesného, svědomitého. Právě za jeho důslednost a přesnost.

Řád, který dovedou dodržovat lidé, totiž vlstně není vůbec žádný řád. Lidské řády jsou vždy příliš jednoduché, než aby dávaly život. Kdo sleduje filmy o mafiánech, dobře ví, že každá mafiánská rodina měla svého účetního, který úzkostlivě vedl účetní knihy rodiny. Velmi přesně měl zaznamenány všechny příjmy z vydírání, pochybných podniků, únosů, obchodů s kořalkou a tak dále. Mafiánská rodina obracela svět kolem sebe na ruby. Její členové vypadali jako vymydlení obchodníci. Chodili do divadel, vybraně stolovali v restauracích. Přísně dodržovali zákony rodiny. A přitom trestali spravedlivé a odměňovali zlé, ze světla dělali tmu a svou tmu prohlašovali za světlo. Žili z lidských sklonů k nevázanosti; žili z lidí, kteří stratili ve svém životě kořeny. Ale účty měli v pořádku; a pravidla zdvořilosti a cti v rodině byla propracovaná jako nějaká dvorská etiketa.

Také všichni diktátoři milují organizování a papírování. A přitom v každé tyranii neví levá ruka, co dělá pravá.

Ale dál od toho nejhoršího: I takové pole, co je to za řád? Člověk prostě našel v přírodě nějakou trávu, jejíž zrníčka se dají jíst a nasázel jenom ji vedle sebe. Své pole musí orat, hnojit, osévat. Každý rok. Bez jeho velké námahy nevzejde na přes rok nic. A i když se sebe víc snaží, některý rok ani tak skoro nic nevzejde. To je jenom taková lidská hra na pořádek. Říká se: Když se chce, všechno jde. Ale není to pravda, někdy by se člověk rozkrájel a ničeho stejně nedosáhne.

Kdežto třeba takový prales: Dokud do něj člověk nezačne vrtat, stará se o sebe sám. Jsou tam desetitisíce rostlin, stovky druhů zvířat. A všechno to samo funguje, nikdo se tam o to nemusí chodit starat. Protože tomu od stvoření vládne řád Boží, který dává život. A nikdo z lidí neumí prales vysadit. Jednou do toho začneme šťourat a už to pak neumíme opravit. Vůbec nechápeme, jak, to všechno dohromady funguje. Kdežto když se člověk přestane starat, Boží řád života se náhle prosazuje člověku navzdory. Jak dlouho se lidé snažili zachránit dravé ptáky. A jen málo zmohli. A najednou, aniž bychom pro to cokoliv udělali, hnízdí náhle jestřábi a sokolové na pražských sídlíštích.

Před Bohem tak neobstojí žádný člověk. Některé národy si vypětovali řády, které zaručují podstivost, jemné chování, spolehlivé soudy. Ale ty samé národy dnes také rychle ztrácejí víru, jejich kostely jsou prázdné. A jaký prospěch přinese člověku, když získá celý svět, ale svou vlstní duši zahubí? Jiným národům od věků vládnou hrozné pořádky: Všude ledabylost, zmatek, úplatky a lsti. Jistě nejsou všichni v takovém národě lstiví a zlomyslní. Jen se s tím člověk setká všude. Stejně tak nejsou ve spořádaných národech všichni poctiví, spravedliví a bezelstní. Jen na lsti a zlomyslnosti nenarazí člověk hned na prvním kroku. Teď tu jde jen o lidsé řády. Ty lepší lidské řády stejně nepřinesly spořádaným národům život na věky, na kterém jediném záleží. Ale ani špatné a zlé řády nezabránily národům ledybilým a nespolehlivým ve víře: V chudých zemích východní a jihovýchodní Evropy rostou kostely jako houby po dešti. Mezi východními Slovany, mezi Afričany, mezi Jihoameričany sklízí dnes i církve původem ze západu bohatou sklizeň. Tam, kde vládne zmatek, zbývá člověku spolehnout se na jediný pevný řád: Na Zákon Boží.

Dobrý Bůh nás tak zachraňuje od našich pořádků. Nějaký řád si pro sebe vytvořit musíme, o tom není vůbec sporu. Ale náš vlastní řád, naše zásady by nás brzy zadusily a umořily, kdyby k nám Bůh svým příkazem neotevřel okno. Kdyby neřekl: Jen v mých řádech je život. A vy je nedokážete pochopit. Můžete chápat některé souvislosti. Asi vám dojde, proč jsem vyhládil to a to. Ale celek mých záměrů nepochopíte nikdy. Proto také nerozumní lidé často říkají, že je Bůh nespravedlivý. Ale jak by jej mohli pochopit. Třeba to, co jsme slyšeli dnes: Dobrý hospodář zvládá své hospodářství. Ví, kde co má, kolik toho má. Ale pomyslel ve svém řádu na ty, co nemají nic? Na zchudlého a hosta? Atak musí na chvíli zapomenout na své pořádky, neposekat všechno, aby na tyto něco zbylo. Ve Švýcarsku byste jen tak v krajině nic k snědku nenašli – všechno je posekáno a odvezeno. Kdesi na východě, pokud tam zrovna není hlad, se vždy na poli ještě něco válí. U nás máme docela dobré pořádky a tak tu není ani moc těch, kteří by museli chodit paběrkovat po polích. Ale kdyby někdo takový byl, nenajde nic. Jinde vládne nepořádek, který přináší bídu, ale také se tedy počítá s tím, že nějací chudí jsou.

Nejlépe je tedy naplnit celý Zákon. Být poctivý, ohleduplný, spravedlivý. A zároveň počítat s tím, že je mnoho lidí mimo naše pořádky, kteří také mají nyní žít. Vzorem nám budiž Kristus, který stále rušil lidské tradice. A přitom se zcela podřídil nesmlouvavému Božímu Zákonu a přijal trest, který nám Bůh spravedlivě vyměřil: Přijal smrt a to smrt na kříži. A když vstal, poznali jsme, že Boží řád je nad naše pomyšlení. Že Bůh si nepřeje smrt hříšníka. Boha nelze pochopit, lze jej jen poslouchat.