Mágové, čarodějníci, astrolovové, spatřili hvězdu krále Židů. Velkou ctí prvních svědků Kristova zrození byli vyznamenáni pastýři. Kteří nemají místa v tomto světě, kteří nemají jiné cti, než z Boha samého. Aby však někdo neřekl, že tito neužiteční služebníci se Bohem jen utěšují, protože nic nemají, vyjde zrození Krista i těmto zavrženíhodným pohanům. Kteří jsou však, na rozdíl od pastýřů Božích, ve světě ve velké úctě.

Řemeslo hvězdopravců je veliká marnost a obyčejně nemá ani smysl nad ním přemýšlet. Stačí mávnou rukou. V příběhu dnešního dne je však hvězda dovedla ke Kristu a tak o něm přeci jen promluvme:

Hvězdopravectví, astrologie, je především marnost, nad kterou bychom větší pohledali. V Babylóně (a podobně v číně), odkud pochází, mrhali lidé po staletí svými životy tím, že zapisovali jakoukoliv divnou věc, která se stala a pak ji srovnávali s postavením hvězd. Snažili se pak najít souvislost, která tam není. Hvězdy, které srovnávali, jsou od sebe nepředstavitelně daleko, každá úplně jinde, nemohou působit ani jedna na druhou, na tož aby dovedly zasáhnout do života na zemi.

Ovšem když dost dlouho marníte život sepisováním všemožných událostí, máte pak co porovnávat a můžete nalézt nějaké obecné zákonnitosti života. Které sice znáte, ale jejich příčinu vidíte na úplně lychém místě. S hvězdou, která vedla mágy, se to tak nejspíše má tak, jako když dostanete chuť na rakvičku, jdete do cukrárny a potkáte tam zajímavého člověka. Nemůžete si to vykládat tak, že pojídání rakviček zvyšuje schopnost potkat zajímavé lidi. Vtip je v tom, že cukrárna, divadlo, hospoda nebo dětské hřiště jsou společenská místa. Potkáte tam lidi, kteří mají chuť být mezi lidmi. A když Bůh požehná, potkáte i zajímavé lidi.

Tak také mágové cosi viděli – ovšem na obloze, když nemáte nic lepšího na práci, vidíte každou chvíli něco. Teď v zimě třeba létá mnoho meteorů. Bůh ale pohnul těmi lidmi, že je neovyklý jev vedl z Východu až do Jeruzaléma.

Duch Boží přivedl tyto bláhové do Jeruzaléma. Zde se však ukazuje, že sami o životě nevědí nic. Prostí pastýři, ti by nikdy nešli ohlásit narozeného krále Herodovi. Těm prostý rozum stačí na to, aby věděli, že ten by děťátko hned chtěl zabít. Řeknou o tom lidem, kteří toho jsou hodni. Ne hrdlořezovi na trůně.

Ale mágové se domnívají, že všechno do sebe zapadá. Že svět funguje jako hodinový stroj. Že když se někdo narodil jako král, budou s ním jako skrálem jednat.

Nebudou. Řád není ve hvězdách. Řád není ve světě a na svět se nedá spolehnout. Jediný, na koho se dá spolehnout, je Bůh. Ten je věrný, a jak ohlašoval, tak i splnil to, že se narodí král, jehož vláda bude navěky.

Mágové se tedy jdou poklonit velkému králi. Jak každý trochu rozumný ví, může to mít dvojí výsledek: Až se stane velkým, budou to mít robré. A nebo, za druhé, vsadili na špatnu kartu. Protože někdo už jako dítě vypadá jako král, někdo ho raději zničí předem a s ním nejspíš i ty, kdo se k němu rozhodli přidat. Řád tohoto padlého světa, řád každého, kdo větší, hledí do hvězd, kdo losuje, je takový: Vyjde-nevyjde. Vyjde proto a proto, nevyjde proto a proto. Ale pořád je to vyjde-nevyjde. A mágové vsadili špatně.

Po jejich návštěvě přijde nesmyslné vraždění. A kdyby Bůh sám nezasáhl, zemřel by i spasitel a nebylo by žádné naděje. Hvězdopravci za staletí a člověk nadaný rozumem za krátkou chvíli zjistí jedno: Vyjde-nevyjde. To je řád světa. A k tomu si pak můžete zpětně dopočítat, proč vyšlo a proč nevyšlo.

A tak jde řád světa svou cestou. Herodes nechá povraždit chlapce do dvou let. Mohl by to udělat i jinak, třeba je všechny vzít do nějaké speciální školy a tam jim vymít mozek tak, aby mu byli zcela oddaní. To jsou dvě zhruba stejně odporné cesty.

A tak: Je nám líto děťátek betlémských. Betlém byla malá věs a těch dětátek bylo nejsíš ne více než dvacet. Historikům to nestálo za zapsání, ale církev svatá je odplakává od počátku. Je nám jich líto. Ale tak to chodí. Buď zabijete tělo, nebo duši. Zkusíte to po dobrém, nebo po zlém. Vyjde vám to – nebo nevyjde. Ale toto je ta mourdost, která se vyčte z hvězd nebo z kávové sedliny.

Moudrost Boží pak je to, že Spasitel unikl. Že Bůh vedl Josefa skrze sen, který je prostý primitivních zákonnitostí života. Skrze sen, kde je možné cokoliv. Svět umí zabít tělo, nebo si koupit duši. Bůh ale vytrhl Spasitele z těchto zákonnitostí. Vzal ho daleko pryč.

Aby on nás pak vytrhl z těch zákonů světa: Zlomím člověka po dobrém nebo po zlém. Abychom my, Kristem vykoupení, nabídli druhým laskavost, je-li jim třeba laskavosti. Abychom druhým nabídli neústupnost, když si nás chtějí koupit nebo nás zastrašit. A abychom čekali, co Bůh sám s tím udělá, co v druhých způsobí,

O všem lze říci: Je to ve hvězdách. To však, co je spravdlivé, co je mírné a laskavé, co je čestné a statečné, o tom víme předem. Děti Boží, mějte víru a obstojíte, Amen