Zapamatujme si z celého Ježíšova kázání o konci světa především tuto větu: Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Zloděj samozřejmě nehlásí dopředu, kdy přijde. A ještě navrch chodí v noci, kdy se zdá, že jsou všichni v klidu. Každý vidí, že jinak by jeho počínání nemělo smysl.

A stejně jasné by každému měly být dvě věci: Za prvé: Naprosto nejde zjistit datum konce světa. Ani přibližně. A k tomu navrch: Až přijde konec světa, přijde bez varování. Kdo ohlašuje datum konce světa, kdo byť jen tvrdí, že se dá z nějakých událostí poznat, že už se blíží, ten je zcela bezpečně falešný prorok.

Takový člověk nám totiž vnucuje způsob myšlení, který má onen služebník za závěrečného podobenství: Jednat dobře je potřeba, až když se blíží kontrola. Znáte jistě lidi, kteří svou práci nedělají dobře, kteří nejsou na svém místě – ale papíry mají vždy v pořádku. Před šéfem se vždy dovedou zatvářit jako ti nejvědomitější. A člověk si říká: Kdyby tak šéf někdy nečekaně vešel a viděl, jak to ve skutečnosti vypadá! A právě tak to ovšem udělá Bůh. V tom podobenství je ovšem ještě jeden služebník – a kupodivu bychom si ho málem nevšimli, i když se o něm mluví dřív. I ten musí vidět, že Pán nejde. I jemu je možná dlohá chvíle. Ale přeci jen, v zásadě svou práci dělá. To značí, že ji nějak vzal za svou. Protože přemýšlel o hospodářových nařízeních, protože pochopil, že jsou rozumná. Protože získal před hospodářem respekt i na dálku. Není divu, že hospodář, až přijde, dá všechnu moc tomu, kdo věci cítí podobně jako on.

Kdo hledá znamení konce světa – jedno kde, zda v Písmu, v novinách či ve svém okolí – kdo hledá znamení konce světa, ten na sebe prozrazuje, že Bohu sloužit nechce. Že dosud žil jen pro sebe. A že se s takovým myšlením vnitřně nijak nerozloučil, že by tak býval žil i dál – jen teď chce rychle naskočit do odjíždějícího vlaku.

Ježíš říká: Když vám řeknou: 'Hle, je na poušti', nevycházejte! 'Hle, v tajných úkrytech', nevěřte tomu! Falešní proroci nežádají a pokrytec ve svém srdci nechce něco dělat se svou duší. Kvůli konci světa je jen potřeba někam se přesunout. Do divočiny, do nějaké komunity. Za nějakým vůdcem, pochopitelně. Jen se oddělit od druhých – ale nic jiného. A nebo jen odhalovat nějaká tajemství a světová spiknutí. Ale říci druhému člověku: Provinil jsem se proti tobě, je mi to líto, odpusť mi – to proroci brzkého konce světa nežádají a pokrytce to ani nenapadne.Směrem ke konci světa nejde udělat nějaká praktická opatření. Vždyť „Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.“ Takže to není nějaká vnější věc, která by mezi lidmi rozlišila. Jediným opatřením je tak dbát o svou duši. „Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde“, říká Ježíš. Kdo spí, neví o sobě. Nepřemýšlí nad sebou. Podobně ten, kdo je ovládnut hněvem, kdo je opilý i ten, kdo je v nějaké extázi, v nějakém vytržení. Ale kdo bdí, kontroluje své jednání. Přemýšlí o sobě. Dává si pozor na to, co říká a jak jedná. Vládnout sám nad sebou, to je nejlepší příprava na konec světa.

Rozhodně tím však neříkáme, že konec světa je něco symbolického. Že je to jen takový obraz. Vždyť Ježíš říká pravý opak:

Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. Kde je mrtvola, slétnou se i supi. Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.

Prostě, bude to všem jasné. Ježíš sám to shrnuje pro nás poněkud záhadným a velmi drsným příslovím: „Kde je mrtvola, slétnou se i supi.“ Tím se naznačuje, že je něco něpřehlédnutelné, protože supi dovedou zahlédnout mrtvé tělo na velkou dálku a vždy se k němu neomylně slétnou. Až konec přijde, bude nepřehlédnutelný a všem jasný. Nepřijde pozvolna a v náznacích, ale náhle.

Ač Ježíš mluví o hrozných věcech, jeho řeč je přeci velmi nadějná a útěšná. Značí, že konec není v rukou člověka.

Učedníci na začátku vyslechnou, že chrám bude zničen. S chrámem, s jejich kostelem pro ně automaticky padá celý svět. Jak duchovní to byli lidé! Těžko bychom v našem čase našli člověka, který stojí a padá se svým kostelem. Jeden kostel se zboří, jeden sbor zanikne – budem chodit do jiného. Bylo to pěkné, ale je to pryč. Tak uvažuje mnohý člověk dneška. Učedníkům s chrámem padá celý svět.

Ježíš jim říká: Člověk dokáže hrozné věci. Člověk dokáže zničit i jediný chrám jediného pravého Boha. Ale stejně tím není Pánem nad trváním a koncem světa. Stanou se ještě horší věci. Aby jim dokázal, že je ten, kdo může mluvit o budoucnosti, popíše jim, co se za čtyřicet let opravdu stane. Popíše jim pád Jeruzaléma a skázu Izraelského národa. Ale tím ještě nic neskonnčí. Tím se nezrhoutí svět.

Přijdou další hrozné věci, na celý svět. Ale ani válkou, ani násilím nepřivodí člověk konec světa. To bude pořád – jako to i vždy bývalo. Nic, co by člověk dělal, nemá vliv na čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci.

Kolik se toho namluvilo o tom, že moc jaderných zbraní je taková, že by mohla pětkrát zničit celý svět. A řekl bych, říkalo se to s podvědomou pýchou na moc člověka. Člověk má moc svět zničit, člověk má moc ho i spasit, to znělo v mnoha proslovech minulého století. Střízliví lidé už tehdy věděli, že to není pravda. I kdyby jaderná válka vypukla, zničila by snad Evropu a Severní Ameriku. Ale na jiných kontinetech by život pokračoval. Bylo by to moc zlé – ale konec světa by to nebyl. A právě v době, kdy jaderné nebezpěčí pominulo a měl nastat ráj, v takové Rwandě stačily na zabití snad až milionu lidí pouhé mačety, primitivní zemědělské nástroje. Jaderná skáza světa byla falešná stopa, po které svět šel a mezitím milióny lidí reálně trpěly a umíraly z jiných důvodů.

Dodnes slyšíme, jak člověk zničí svět pomocí průmyslu a že musíme spasit svět jízdou na kole místo autem. Zrovna kolem Ježíšovy doby se lidem podařilo vykácet téměř všechny lesy v celém středomoří; v Izraeli se dnes znovu objevují lesy téměř po dvou tisících letech. Nebylo to bez ničivých následků. Ale ke konci světa to nevedlo. Také toto je falešná stopa.

Člověk prostě nedokáže zničit svět. Dokáže však zničit svou duši. Člověk by i dovedl vyhubit vyvolený národ i církev, lid Boží, kdyby dny pronásledování nebyly zkráceny. I na to Ježíš své učedníky připravuje: Horší, než že přijdou katastrofy a války na svět bude, že bude chtít někdo vyhubit konkrétně vás. Vás jako Židy, vás jako moje učedníky. Všechno to pro mé jméno. A opravdu se v minulém století téměř podařilo vyhubit Izraelský národ. A v naší zemi, podívejme se kolem sebe, byla opravdu církev téměř zničena, téměř zanikla.

A nedosti na vnějších nesnázích: A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou. Není důvod si myslet, že když církev zakouší nepřízeň z vnějšku, bude zcela semknutá i zevnitř. Vždyť s rodinou je to stejné: Když rodinu tlačí bída a nepřízeň okolí, přečasto vzniká dusno, ba svár i uvnitř rodinného kruhu. Tak i dnes, kdy je církev malá, ještě navrch bují mnohé bludy a všude jako houby po dešti vyrážejí nesnášenlivé sekty. A nejen bludy, dějí se v církvi i mnohé nepřístojnosti, které lidi odrazují od víry, jak Ježíš řekl: A protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.

Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A tím Ježíš neříká, že vydrží jen ti nejtvrdší. Tím spíše říká: Právě vy celkem snadno můžete být ti, kteří vydrží do konce. Když se nenecháte zmatkem světa zmást a odradit. Vždyť jsem vám to řekl předem. Svět není úplně dobrý, někdy je dost hnusný. To jste ale věděli už dávno, už dřív. Netvařte se proto, že kvůli zlým věcem nemůžete věřit.

Závěrem: Ježíš ve své řeči říká, že zlo nijak nepřispívá k příchodu Božího království. Zlo nemá s Božím králosvtvím co do činění, úplně se s ním míjí. Nemůže příchod Božího králosvtví zastavit – protože Kristovo království není z tohoto světa, ale přijde přímo z nebes. Tím spíš nemůže všechno tělesné i duchovní zlo Boží království nějak přiblížit. Nevyhlížejme proto úpadek světa se zlomyslnou radostí – ze zlých trendů naší současnosti můžeme mít sami časem dost potíže, ale bližšími Bohu nás nijak neučiní. Buďme spíše rádi za to, co se mění k lepšímu – ačkoliv ani to nijak nepřibližuje Boží království.

Ale střežme svou duši, nechladněme v lásce k Bohu a bližnímu. V tom rosťme a takový buďme stále, aby, až Kristus jednoho dne, zítra či za dvě stě let náhle znovu přijde, zastihl nás hodné svého království. Protože jistojistě přijde! Amen