Zítra je svátek Zjevení Páně, završení vánočních svátků. Pokud paměť sahá, slaví církev v ten den, že se Kristus zjevil celému stvoření. Dal se poznat nejen skrze Písmo, ale i skrze samotné stvoření, skrze přírodu. Vždyť co je hvězda než neživá příroda. Ohnivá koule plynů či snad kometa, směs prachu a ledu, letící prázdnou temnotou vesmíru.

Nejdříve se však zjevil pastýřům. Tedy prostým, nejspíše nepříliš tvořivým či otevřeným lidem. Kteří však přece znají Písmo: Je jim řečeno: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Ta věta se skládá ze samých náboženských slov, která lidé běžně nepoužívají. Co to znamená Spasitel? Co to znamená Kristus, přeloženo Pomazaný? Které město je město Davidovo? Tohle můžete vědět, jen když znáte tradici. A do Betléma se vydáte jen tehdy, pokud také tradici proroků věříte a spoléháte na ní.

Pro člověka, který není zrovna génius, tedy pro většinu z nás, je tradice ten nejlepší recept na přežití. Písmo nám především ukazuje, co by mohlo špatně skončit. Věci, které ohrožují život okamžitě, pozná každý. Ale odhadnout sám, co může můj život zničit do deseti let, toho je schopno jen velmi málo lidí. Většina příkazů Písma je toho druhu jako třeba náše tradice, že alkohol se nemá pít před polednem. Nikdo nevysvětluje proč, prostě se to nedělá. Když to jednou zkusíte, zjistíte, že se nic nestalo. Tak to zkusíte další den – a většina lidí pak skončí bídně. Kdy přesně jste začali mít problém se vlastně ani nedá říci, známá je ta věta „můžu kdykoliv přestat“, která je navíc po dlouhou dobu třeba i pravda. Dokonce možná najdete někoho, kdo takto žije a nic se mu nestalo – ale to nemusí a nejspíše nebude váš případ.

Písmo tak mnoho věcí přikazuje a zakazuje a nevysvětluje nijak zvlášť proč. Musíte tomu prostě věřit a proto se tomu podřídit. Písmo konečně ale i zaslibuje mnoho věcí, u kterých vás zrovna nenapadne, proč byste je potřebovali. Když vám pak dojde, proč je potřebujete, už na ně bývá pozdě.

„Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.“ Skrze tradici Písma dostáváte zadarmo zkušenosti tisíců životů lidí, kteří se dostali do problémů, do kterých se vy už dostat nemusíte. Oni je přežili – vy je přežít nemusíte, proto je lepší se jim vyhnout dopředu. Oni si z věcí vzali nějaké poučení – ale vás ve stejné situaci vůbec nemusí napadnout, co se to zrovna děje. Většinu lidí zničí, pokud se rozhodnou si na všechno přijít sami.

Ale právě oni mágové od Východu, kteří přišli do Jeruzaléma, jsou ten případ lidí, kteří jsou schopni si na vše přijít sami. Překlad „mudrci“ je jeden z těch opravdu mála případů nezdařeného překladu v bibli. Byli to skutečně mágové, kouzelníci. Magie, nejen v Izraeli, ale dokonce i u pohanů, vždy spočívala v poznání jak věci fungují i bez Boha, i bez bohů. Přímé poznání bez ohledů na tradice. Proto byla i u pohanů často zakázána a trestána. Magie, jak ji známe z víceméně neškodných kouzelnických triků a jak ji znala většina lidí starověku, ostatně spočívá v zneužití toho, co je pro většinu lidí podstatné. Kouzelník se vám dlouze zadívá do očí – a pro většinu lidí je pohled do očí podstatný – takže nevidíte, co zrovna tahá z kapsy. Kouzelník se dívá jinam, než kam se dívá většina lidí. Je trochu jako kapsář během vánočního koncertu.

Ale dívat se jinam, než kam se dívá většina ostatních lidí také může znamenat, že jste objevili krásu tam, kde ji ostatní nevidí. Tak tomu bylo s astrology, alchymisty, kováři a bylinkáři už v dávnověku. Jejich zájmy, odlišné od zájmů běžného člověka, vždy budily podezření. A spíše právem, skutečně to z části byli podvodníci a šarlatáni. Některé si však krása zákonů stvoření, která je odrazem slávy stvořitele, pomanila natolik, že poznání přestávalo sloužit jim a snažili se spíše sami sloužit poznání. Minimálně nacházeli zpětně nějaké odvůdonění, proč dělají, co dělají.

Vezměme si třeba takové první pitvy: Který slušný člověk by rozřezával mrtvého? Ten, kdo se do takových věcí pustil první, měl prostě zvrhlou zvědavost. Nemalujme si nějaké vznešenější cíle. Ale alespoň zpětně si řekl, že by to mohlo pomoci v léčení lidí. Tak původně zvrácené choutky člověka sláva Boha, která se zjevuje v přírodě, obrátila k dobrému. Větší část našich věd, kromě matematiky a fyziky, vznikla přímo z nějakého šarlatánství a pouťového umění. Atronomie přímo z astrologie, chemie z alchymie. Na počátku moderní medicíny stojí až příliš mnoho lékařů, kteří neměli problém dělat pokusy na lidech; to samé platí i o psychologii. První moderní biologové hlásali podřadnost jiných ras a někdy dokonce nutnost jejich zániku; až později si začali všímat, že jsme si jako lidé mnohem více podobni než rozdílní. Velký techonologický rozvoj obvykle přinese válka; většina vynálezů se nejdřív používá alespoň nepřímo k zabíjení lidí, tím se pak rozšíří pro běžné použítí i doma v kuchyni.

Na druhou stranu jasně vidíme: protiklad věda a víra je falešný protiklad. Dříve nebo později věškerá věda dojde k potvrzení toho, čemu dávno věřila víra. Kdo ví jak, ale ti mágové předpověděli narození Krista. Sice daleko později, než proroci, zato docela přesně – zdá se, že dorazili do Jeruzaléma nejpozději dva roky po Kristově narození. Žádný z proroků přesný letopočet narození mesijáše neuvádí.

Jak jim to hvězda ukázala je jedna záhada. Ještě záhadnější však je, proč se mu potřebovali poklonit. Dospěli asi k poznání, že Mesijáš se musí nutně narodit a je nutný pro tento svět. Poznání přírody nakonec vždy končí tím druhem odpovědi, že je něco nutné a nemůže být jinak.

Kdežto víra věří, že něco je pro člověka dobré, protože to řekl Bůh. A protože Bohu důvěřuje, že s námi smýšlí dobře. Ještě úplně neví, proč je to dobré. – Víra sice není úplně bez důvodů a úplně bez důkazu, ale nejsou to tak tvrdé důkazy, s jakými pracuje skutečná věda. – Víra neví, jak se věci stanou. Ovšem ví, že se určitě stanou. To je důležité si znovu připomenout. A víra také vidí daleko, daleko dříve než jakákoliv věda, že se stanou.

Víra musí vytrvat, to vidíme jasně, když se dnes ohlédneme tak po posledních třech staletích. Již tak dávno se víra moných nechala zahanbit prvními úspěchy vědy – z nichž mnohé ještě navíc, přiznejme si, byli z pohledu samotné dnenší vědy spíše triky, šarlatánství a plané vychloubání. Od té doby neustále odhazujeme mnohé z toho, co nám Písmo říká o člověku, o muži a ženě, vztazích mezi lidmi, protože je to prý dobově podmíněné.

A mezitím věda, jak proniká hlouběji do skutečnosti, mnohé takové věci potvrzuje, dokonce ukazuje že jsou neměnné a nutné. Nepřichází se nám kvůli tomu klanět – ostatně, kdyby přišla, předáci a učenci církve by o to už nestáli, jako zákonníci a velekněží už ani nestáli o to, vidět narozeného Mesijáše. My ovšem se těch věcí také nemusíme hned zmocňovat a říkat: Tady je důkaz, že máme pravdu. – Málokdy známe souvislosti tak, aby se nám někdo nevysmál. – A hlavně, základem naší víry vždy bylo, je a bude Písmo, které přijímáme vírou. Písmu pak věříme, protože jsme poznali Boží lásku k nám.

Přece nás však může potěšit, že stále více věcí, které jsme dříve jen věřili, dnes ani věřit nemusíme, protože se ukazují jako jisté a doložené. Za všechno třeba to, že vesmír není věčný, ale má počátek, což občas sklízelo posměch ještě do poloviny 20. století. A právě v našem čase jsou vědcům třeba stále jasnější neměnné rozdíly mezi muži a ženami, které v tu samou chvíli mnozí v církvi zahazují jako starou veteš.

Zákonníci a velekněží Izraele na dvoře tyrana Heroda se na Mesiáše ani nešli podívat. Znali sice celou tradici Písma. Ale víra jim byla jen legitimací, že jsou lepší lidé. Říkali tedy, spolu s mnohými dnes: Asi jsme se v mnohém mýlili, ale v zásadě jsme dobří a užiteční lidé.

Já, alespoň sám za sebe, říkám: Sice jsme spíše hříšní a neužiteční lidé. Ale zato jsme měli, milostí Boží, skrze Písmo, vždycky pravdu. A to se bude zjevovat stále více. Amen