Samson je opravdu „dáreček“. Je opravdu vtipné, že člověk takto zcela z řetězu utržený se v předkladu jmenuje „Sluníčko“. Co tedy sluníčko udělalo?

Na začátku zažije Samson lásku na první pohled. Doslova. Zašel do města, spatřil Pelištejku a hned se vrátil s tím, že si ji vezme. Nebere si nejen ženu ze svých vrstev, nejen ženu stejné víry, ženu z Izraele. Nebere si jen cizinku, ale přímo ženu z národa utlačovatelů národa vlastního. Vybere si ženu z těch, kterým deno denně nikdo z lidí kolem něj nemůže přijít na jméno.

Cestou sluníčko holýma rukama roztrhne lva. Vtipně je řečeno, že lva roztrhl jako kůzle – jako by roztrhnout kůzle byla věc, kterou člověk bežně dokáže. Samson se pak na svůj výkon jde po čase podívat. To je trochu, jako když si člověk se zálibou prohlíží vlastní fotografie nebylo autor čte své vlastní články. Ne že by to lidé bežně nedělali; ale o příkladných lidech a morálních velikánech to tak často neslyšíme. Samson je Boží zasvěcenec. Jako takový se nesmí ani dotknout mrtvého těla, dokonce ani vlastních bříbuzných. Natož mrtvého těla zvířete. Natož zvířete, jež bylo rozsápáno. Natož zvířete, které je rituálně nečisté. Natož z takového zvířete něco jíst – asi i mimo košer zákony je navíc hodně divné jíst med včel, které si postavily plásty mezi žebry mrtvého zvířete. A navrch dá med svým rodičům a navrch jim nepověděl, že med vybral ze lví zdechliny. Porušit více křiklavě víc pravidel za tak krátkou chvíli je mimo síly člověka.

Na hostině pak Samson sám vyvolá hru na hádánky a hned dá hádánku, kterou prostě není možné uhodnout. I tam, kde není žádný zákon, respektují lidé, že hra spočívá v tom, že ji můžete vyhrát. Jinak to není hra. A hned na to vsadí do banku majetek, který ani náhodou nemůže mít. Je to cena v hodnotě nejméně milionu korun na naše peníze. Ale ni ve své lsti nedovede vytrvat a prozradí ji své nevěstě – když jí předtím „jemně“ sdělí, že je pro něj daleko míň, než jeho rodiče: Ani svému otci a své matce jsem (tu hádanku) neprozradil, a tobě bych ji měl prozradit?

Když Samson sázku prohraje, „velmi galantně“ mluví o své nastávající jako o jalovici, což asi ani ve starém orientě nebyl pro ženu zrovna lichotivý výraz. Nakonec zabije třicet Pelištějců, aby sázku zaplatil a ze svatby se vrátí k mamince a tatínkovi, nevěsta nenevěsta. Takže takto zasvěcenec Boží Samson započal své působení,

Jenže, slyšme to zase od začátku z druhé strany: Samsonovi rodiče nechtějí pro Samsona ženu z pohanů – ale přitom jim slouží a odvádějí jim poplatky – a ty se odváděly často do chrámu pohanských bohů, jako oběť. O trochu více vadí, že si nenašel nevěstu „mezi dcerami svých bratří“, tedy mezi příbuznými, než že není z Izraele. Přitom sňatky mezi příbuznými není zrovna něco, na co by se Zákon díval s pochopením. Navrch, rodiče jsou sice proti, ale nakonec to pro synáčka/sluníčko jdou sami zařídit. Stěží mohou rodiče selhat více, než napomáhat dětem v tom, co pokládají za bezbožné.

Pelištějci nejsou o nic lepší: Jakmile ho uviděli, vybrali třicet družbů, aby byli s ním. Přichází nový člověk do rodiny a od počátku je jasné, že je ho třeba „zmáknout“, zlomit. Že v té rodině nikdy nebude jako dospělý, že tam vždy bude poslední. Nevěstě v jejím vlastním domě vyhrožují upálením. Sama nevěsta více drží ze svým soukmenovci než s vlastním manželem a málo co je horším popřením smyslu manželství. Nemluvě o to, že pelištějci odpověď na nečestnou hádaknu získali také nečestně. A nevěstu nakonec dostane jeden z družbů – který byl zřejmě v záloze celou dobu.

Izraelci okupantům slouží, ale snaží se budit zdání odstupu. To je zrcadlem i našemu národu, který až příliš často proti zotročovatelům bojuje pouze tajně pronesenými vtipy a sabotováním nepodstatných věcí. I pro Izraelce je vlastní rodina víc, než rodina víry, Izrael. Ale budí zdání, že záleží na tom mít nevěstu své víry. Pelištějci rovnou popírají smysl rodiny, když je dopředu jasné, že Samsona nikdy za plného člena rodiny nepřijmou. Vyhrožují upálením. Ale budí zdání dodržování pravidel – i když jsou to pravidla, která Bůh nestanovil. Pravidla zcela svévolná, jako pravidla cti, že nemohu na svatbě prohrát hru na hádanky. Pravidla jen pro pravidla.

Izraelci i Pelištějci hřeší a dodržují pravidla jen pro zdání. Bůh proto poslal Samsona, který nemá potřebu nějaké zdání zákonnosti dodržovat. Proč si na něco hrát? Všichni, Izraelci i Pelištějci jsou jen za svým srdcem. Samson také, jen nemá potřebu u toho vypadat ctnostně. Proto je Samson vpravdě soudcem: Soudcem nad přetvářkou. Na vzbuzováním zdání slušnosti před Bohem, který přece jasně vidí pravé motivy člověka. A proto je Samson, jehož narození ohlašuje anděl, jež je Boží zasvěcenec od narození, jež svou smrtí přinesla Božímu lidu větší vysvobození, než svým životem, předobrazem Krista. Toho, který nepoznal hřích, jež kvůli nám Bůh ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Amen