Introitus: Žalm 148
Pozdrav: 
67
Vstupní modlitba: Prosíme tě, věčný Bože, aby naše občanství bylo v nebesích, kam se ctí a slávou vstoupil náš vzkříšený Pán. Dej abychom tam, kam hledí naše víra, nalezli svůj věčný domov. Skrze Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který vystoupil na nebesa a který s tebou i s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen
1. čtení: Genesis 1, 24–31
158
2. čtení: Skutky 4, 4–12

Minulý týden byl svátek Nanebevstoupení Páně a my si je dnes připomínáme. A řekněme rovnou a přímo: Ježíš skutečně vstoupil na nebe v těle, to je smysl tohoto příběhu.

Když vstal Ježíš z mrtvých, skutečně mu záleželo na tom, aby učedníci uvěřili, že vstal v těle. Evangelium uvádí:

„Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.‘ To řekl a ukázal jim ruce a nohy.“

Ukázal jim ruce a nohy. Možná znáte nějaká vyprávění lidí, kteří spatřili duchy mrtvých a podobné přeludy. Typické bývá, že duch v nich nemá nohy. Je to mezi lidmi tak zažité, že když chce dnes někdo ve filmu nebo třeba jen na nějakém legračním obrázku zobrazit ducha, zobrazí ho bez nohou a každý tomu rozumí.

Ale hlavně: Měl na rukách a na nohách-rány po hřebech. Mít tělo znamená, že naše jednání má důsledky. Jedna věc je něco si myslet, druhá věc jít, jak se říká, s kůží na trh. Skutečně člověk věří tomu, podle čeho alespoň nějak jedná. Skutečně člověk věří jen tomu, co se na něm nějak podepíše. Myslet si může člověk ledacos. Ale jeho vlastní tělo mu ukazuje, pro co se namáhá a čemu vlastně věří.

Víme přitom, že Ježíšovo kázání bylo pro lidi často těžko srozumitelné. Dodnes je těžké vyložit některá Ježíšova podobenství, ba některé jeho příkazy. Pak je otázka, proč se jimi vlastně zabývat? A Ježíš zde ukazuje, že tomu slovu dostál vlastním tělem. Ježíš něco říkal, ne vždy tomu rozumíme, ale je stále třeba se do jeho slova snažit proniknout, protože je neříkal jen tak. Dal by se na to použít český příměr, snad původně z fotbalu: „Ježíš do toho šel prsama“, neměl akademický odstup od vlstních slov, ale něco ho stála.

Druhá věc pak je, že Ježíšovo zmrtvýchvstání nám ukazuje naše vlastní zmrtvýchvstání. To, co pro sebe samotné věříme, o co vlastně zápasíme. Víra ve zmrtvýchvstání není jen víra v nesmrtelnost duše. Již dnes se můžeme o exitenci duše víceméně přesvědčit a již dnes vlastně známe, jaké je mít duši, ale nemít tělo: Tak tomu je, když se nám zdají sny. Je celkem dobře prozkoumáno, že když se nám zdá sen, mozek odpojí naše tělo, abychom na sen prudce nereagovali. Když třeba ve snu před něčím utíkáme, abychom i v těle nevstali a nenaběhli třeba v ložnici do zdi. Ve snu jsme tedy se svou pmatí, vidíme v něm prakticky jen to, co jsme už někdy viděli. Ve snu máme myšlenky, pocity. Jen tělo nemáme.

Sen může být někdy příjemný, většinou však není. Konec konců i proto, že naše duše není nějaký neposkrvěný bílý list, ale je v ní ledacos temného a zlého. Skutečně totiž nepotřebujeme osvobodit čistou duši od nečistého těla. I sám Ježíš říká, že z lidskéh nitra, ze srdce, vycházejí hříchy.

Ale i kdyby byl sen opravdu sladký, krásný, člověk by ho chtěl za to, co zažívá v těle, vyměnit opravdu jen tehdy, když se mu zrovna vede velmi zle. Jen když opravdu potřebuje utéci od života. Jinak, i průměrně dobrý den, když je člověk zvhůru, je lepší, než ten nejsladší sen. Pokud přeci jen člověk utíká do snů, jako je tomu v případě zneužívání narkotik, nejenom chřadne jeho tělo, ale zlou se postupně stává i jeho duše. Má-li se člověk radovat, má-li to být radost čistá, musí to být radost v těle.

Smysl dnešního čtení je tedy prostý: Naplno se nám potvrzuje, že Ježíš Kristus vstal v těle, jako i my vstaneme V těle. Bylo to sice tělo proměněné, poněkud jiné. To vidíme na tom, že Ježíš se mohl zjevit učedníkům na cestě do Emauz a chvíli na to stát uprostřed zbilých učedníků. Že k nim přišel, když byli za zavřenými dveřmi. Konec konců i na tom, že ho vícekrát nemohli nejdříve poznat – myslím, nejspíše proto, že vypadal tak dobře. Což se nám někdy stává i dnes, když někdo začne velmi dobře vypadat, že ho nejdřív nepoznáme. Bylo to tělo proměněné, ale bylo to tělo.

Dnešní příběh to pak potvrzuje, že Ježíš nepoužil tělo jen jako rekvizitu, kterou by pak odložil. Jako by si člověk vzal maňáska, aby hloupým moh něco názorně vysvětlit a pak ho hodil do kouta. Kristus se stal jedním z nás natrvalo, přijal tělo natrvalo. A tím potvrdil stvořitelské dílo, potvrdil, že stvořit člověka v těle bylo od počátku dobré, že to tak zůstává, že je to pro nás dobré. Ta slova jsou jasná: „upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází“. Kristus vstal v těle, v těle též vystoupil na nebe.

„Znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet“, v novém, proměněném a oslaveném těle se s ním setkáme po vzkříšení. To je křesťanská víra. Amen

353
Přímluvná modlitba: Pán je milosrdný ke všem, kdo v něho doufají. Proto se k němu s důvěrou obraťme: Pane, vyslyš nás! Rozpomeň se, Pane, na všechny, kteří pracují ve tvé svaté církvi. Smiluj se nad nimi a žehnej jim. / Rozpomeň se na ty, kteří pečují o chudé. Rozmnož jejich bohatství ve svém království. / Vroucně prosíme za mír a bezpečnost celého světa. Za tvou svatou církev, kterou sis získal krví svého jednorozeného Syna. Na každém místě ji spravuj, aby byla pevná a neochabovala. / Služebníci církve ať hlásají zdravé učení a nevedou život, který by byl výsměchem. / Těm, kteří vládnou, dej pravou moudrost, aby vedli národy spravedlivě a v míru. / Lidem dej pravou snahu žít v poslušnosti a bázni Boží. / Heretikům darui peznání pravé víry. / Krutým a zlým uděl pochopení lásky. / Těm, kdo opravdově věří, neodnímej hlubší poznání a světlo. / Dej nám příznivé počasí a dostatek úrod. / Nemocným různými chorobami dej rychlé uzdravení, těm, kteří jsou v těžkých situacích a nebezpečích tohoto světa, osvobození. / Těm, kdo jsou ve vězeních, dej milost propuštění; věřícím pevnost, nevěřícím lítost. / Mladým lidem, kteří jsou před manželstvím, pomáhej, aby vedli život zdrženlivý, těm, kteřížijí v manželství, dej svou pomoc v rodinných starostech, ať trvají ve vzájemné lásce. / Těm, kteří se octli na cestách v nebezpečí, dej naději na záchranu. Neboť tebe poslouchá vše, živé i neživé, rozumné i nerozumné. / Pane Bože náš, všem buď vším, buď ochráncem vdov, otcem sirotků, podporou starců, vychovatelem mladých, těšitelem těch, jež svírá smutek, buď pokrmem hladovějících a pramenem pro žíznivé, buď nám, kdo trpíme, koncem trápení, a cestou těm, kteří bloudí. Vždyť ty jsi cesta a pravda. / Skloň se k jednomu každému v jeho potřebách a učiň nás hodnými, aby bylo vidět, že jsme synové pokoje a dědici Božího povolání a blaženého pozvání, neboť říkáš: ,Pojďte, moji požehnaní, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovenísvěta.‘ Dej, ať jsme toho hodni. / Tobě, Pane a Spasiteli náš Ježíši Kriste, který miluješ člověka, tobě, Otče, spolu s Duchem svatým, dárcem života a svobody, přísluší sláva, moc a čest, nyní i ;ždycky, až na věky věků. Amen
Poslání: Židům 9, 24–28 A ji
Požehnání: Žalm 20
550