Představme si, že by se o vzniku církve měl natočit film. Tedy, víme, že filmy o Bibli se obvykle nepovedou a tak asi i tušíme, jak by vypadala tato scéna o zniku církve. Vypadala by podobně jako ve filmech, kde se celé lidstvo spojí, aby odvrátilo katastrofu: Meteorit, co se řítí na zemi nebo invazi mimozemšťanů. Arab si podá ruku s Izralcem, Američan s Rusem, Srb s Chorvatem. Prostě takové to přihlouplé: V krizi zapomenou lidé na rozpory, protože rozpory byly celou dobu jen malicherné. Celou dobu to byla chyba komunikace. Jen si nerozuměli.

Zde v Písmu se ovšem při seslání Ducha svatého žádné vzájemné objímání národů nekoná. Naopak, dalo by se říci, že rozdíly mezi lidmi jsou zdůrazněny. Ke každému promlouvá Duch v jeho jazyce. A to i když tehdy většina lidí rozuměla řeči jediné, řečtině! Mluví se jazyky mnoha, takže to nepůsobí dojmem sjednocení, ale pro některé až zmatku. Takže říkají: jsou opilí.

Nikdo z nikým se zde za ruce nechytá ani neobjímá. Boje a zášti mezi národy totiž nepocházejí z nedorozumění. Obvykle se navzájem nenávidí spíše ty národy, které žijí velmi blízko sebe a mají společnou dlouhou zkušenost, znají se navzájem. Nepřátelství mezi národy pochází z křivd a hříchů, kterých se jedni na druhých dopustili. A jako ve sporech mezi jednotlivými lidmi, často je někdo, kdo spor začal. Jako mezi jednotlivci, i mezi národy je obvykle větší míra provinění na jedné straně. Někdy je jeden lid prostě pachatelem a druhý obětí.

Kdo si představuje, že si lidé jen nerozumí, může tak činit jen proto, že se domnívá, že sám zná vše podstatné. To, o čem vedou druzí spory, musí být nepodstatné – vždyť mě na tom nezáleží. Kdo si představuje, že si lidé jen nerozumí, může tak činit jen proto, že se domnívá, že zná všechny silné pocity, jež člověk může mít. Pokud někdo silně prožívá něco jiného, no tak to s ním musí být něco v nepořádku. To je asi nemocný.

Jistě najdete spoustu lidí, se kterými budete mít jednu společnou věc. Ale nikdy to nebudou všichni lidé. A ti, se kterými nebudete mít tu jednu věc společnou, vás tím budou velmi dráždit. Pokud – pokud si nedáte práci zjistit, že s nimi máte společnou jinou věc. Kterou zase s většinou lidí společnou nemáte. Ale tu jednu věc společnou všem lidem prostě nenajdete. Není žádný průsečík všech lidí.

Kristus to ostatně řekl: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kmen je společný, ale ta jednotlivá větev, i když z vednku je vše sbojeno kmenem dohromady, o té druhé ví pramálo. Ví jen, odkud roste.

Apoštolové promlouvají z Ducha rozdílnými jazyky. Protože podle toho, co oni sami znají, se to srdci druhého člověka ani nedá říci. Musí být vybavení mocí z výsosti. Mluví jazyky, které sami nikdy neznali. Ne že by byli tak chytří, že by se mohli každý jazyk naučit. Ne že by ten druhý jazyk byl tak snadný k naučení – tak primitivní, protože je to jazyk hloupých lidí. Ale ke každému teď promlouvá sám Duch Svatý o velikých skutcích Božích, jeho řečí.

Poslouchal jsem nedávno záznam jednoho rozhovoru z 80. let o misii na Papui. Mladý misionář tam říkal: Antropolog tu nemá žádnou vážnost. Ani u domorodců, ani u nás misionářů, ani u jiných cizinců, co zde déle žijí. Antropolog je tu tak na měsíc a už má pocit, že všechno pochopili. Že mu místní prozradili všechna tajemství.

My tu žijeme s domorodci už léta – a sni my jim pořád v mnoha věcech nerozumíme. A stejně tak oni nerozumí nám. Domorodci jasně vidí přínos víry a časům před příchodem evangelia říkají „zlé před“. I my vidíme změnu, kterou přineslo evangelium. A v tom si rozumíme. to máme společné: Vidíme tu změnu. Ty veliké skutky Boží, Jinak my stále v mnohém neozumíme jim a oni nám a nejspíš se to ani za našeho života nezmění.

Ano, jsou to veliké skutky Boží, v čem se lidé mohou schodnout. Je to Bůh, kdo spojuje lidi. Je to Ježíš Kristus, v jehož životě, utrpení, smrti i vítězství se velmi různí lidé dovedou najít. Ale kromě Krista lidé prostě nemají jednu společnou věc. Spojeni mohou být skutečně jen v Duchu Kristově. Amen