Štěpán byl zvolen, aby zařizoval dobročinnou práci církve. Na první poslech si jej člověk představí, jak s tváří anděla roznáší stařenkám kastrůlky s obědy. Každá se na něj usměje, prohodí spolu přátelská slova a Štěpán s andělskou tváří pokračuje dál. Aby zas v jiném domě konal dobro.

Štěpánova tvář však nabyla andělského zjevu až před soudem. Až když se vše lámalo, vyšlo najevo jádro. A nebo alespoň, až tam, před radou, si jeho tváře někdo všiml.

Protože apoštolové ordinovali, vysvětili Štěpána a šest dalších diakonů na mrzutou práci. Na práci, která jim brala neúměrně sil. Která jim brala chuť kázat, učit, sloužit bohoslužbu. Ordinovali je na to, aby zadarmo dávali těm, kterým se zdá, že se jim dává málo. Že by se jim mělo dávat víc. Čteme: Ti kteří vyrostli mezi Řeky, si začali stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. Kdyby těm vdovám nedávala ze společného církev, ovšem, nedával by jim nikdo nic. Jak se asi cítíte, když někomu zadarmo dáte, když pro někoho něco dobrého uděláte a on řekne: Ale to je málo.

Apoštolové ovšem nebyli takoví, aby řekli: Tak když vám je to málo, tak vám nedáme nic. Znali ta slova žalmu: Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání. Není tam napsáno: Blaze tomu, kdo ví, že někdo nemá moc peněz. Je tam psáno „pochopení PRO nuzného“; tedy blaze tomu, kdo si trochu dovede představit, jak takový člověk uvažuje.

Když máte možnost si na své potřeby vydělat, znáte zhruba cenu peněz. Máte tu zkušenost: Když chci to a to, bude mě to stát takové a takové úsilí. Znáte ceny a jste s nimi nějak smířeni.

Ale když nemáte možnost si vydělat, když jste odkázáni na pomoc z vnějšku, neznáte ceny. Drahé vám přijde úplně všechno, protože nemáte sílu nebo možnost něčeho dosáhnout vlastním úsilím. Bez cizí pomoci je pro vás nedostupné všechno. Ceny všech věcí jsou pro vás jakoby za zdí, za kterou nevidíte. Když chcete víc, máte jedinou možnost: Podstoupit ten risk a říci: Chci víc. A třeba budete mít štěstí a ukáže se, že co chcete je v tom světě, kde si lidé vydělávají, vlastně laciné, že můžete dostat i víc. Ale dopředu to nevíte, neznáte ceny. A tak skoro každý, kdo nemá, zkouší, co by mu ještě kdo dal. To je jediná možnost, jak nějak uplatnit svou vůli.

První ponaučení z dnešního čtení zní takto: Apoštolové věděli, že pomoc nebudou konat v nějakém ideálním světě. Ale ve skutečném světě, kde když někomu dáte, nejspíš vám řekne: Dej víc. Apoštolové věděli, že nebudou pomáhat nějakým ideálním lidem, ale skutečným lidem. Apoštolové věděli, že svět moc nedbá o nuzné právě proto, že na dar odpovídají slovy: Dej ještě. Apoštolové začali svou péči o vdovy, aby vytrvali tam, kde svět přejde chuť a nálada pomáhat. Apoštolové věděli, že dobro se nekoná uprostřed dobrého světa. Že dobré se koná zlu navzdory, že andělům v tomto světě stále dýchá do tváře ďábel.

Čteme, že celé shromáždění rádo souhlasilo s návrhem apoštolů, aby tu nevděčnou práci s rozdělováním pomoci vdovám na sebe někdo vzal. A tak měla církev jako své první ordinované duchovní diakony. Ještě dříve, než faráře.

Duchovní práce Štěpána a ostatních diakonů tedy spočívala v tom, že navštěvovali stařenky a vysvětlovali jim, proč jsou dnes v kastrůlku jen tři knedlíky – a že to tak mají všichni. A že církev teď prostě víc peněz nemá. A když přišel z pochůzek, musel ve shromáždění bratřím vysvětlovat a dokazovat, že církev nikoho nešidí. A musel tedy také přesně vést účty. A stejně, hádám, si spousta lidí u sebe myslela, že by to šlo dělat líp, než to dělá Štěpán. Že možná, když to ještě dělali apoštolové, kteří ještě chodili s Pánem Ježíšem, že to bylo lepší. Byla to nevděčná, ubíjející práce.

Ale kupodivu, právě u tohoto praktika se ukázalo mnoho duchovních darů. Ti, kteří se s ním přeli, nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil. Kde Štěpán přišel mezi tím naléváním polévky do kastrůlku, vypisováním účtenek a jednáním na staršovstvech k Duchu moudrosti?

Řekl bych, ani ne tolik z praxe. Praxe vás naučí grifu, rutině, praxe vás naučí dělat věci podle mustru. Z praxe ale těžko pochopíte smysl věci. V Písmu čteme: zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého. Štěpán předem věděl, do čeho jde. Věděl dopředu, že jde dělat nevděčnou práci, že bude zacházet s penězi, že bude dělat práci, ke které se každý cítí povolám mít spoustu poznámek.

Jak je ale poznat z jeho řeči před radou v následující kapitole, Štěpán znal z Písma, že dobré se v tomto světě koná vždy uprostřed zlého. Poznání dobrého, to měl člověk v ráji. Tam byly věci ustaveny tak, že za dobré mělo přijít dobré. Ráj byl zamýšlen tak, aby člověk zlé vůbec nepoznal.

Ale Štěpán žil, i my žijeme ve světě, kdy už máme obojí poznání. Dobrého i zlého. Kdy dopředu víme, do čeho jdeme. Štěpán znal i Boží řek ke Kainovi: Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. Když už člověk má poznání dobrého i zlého, musí nad zlým vládnout stejně jako nad dobrým. Nesmí být překvapený, že za dobré přichází zlé. Nesmí se před zlem krčit, stýskat si, jakou že to dostal zlou odměnu za své dobré jednání. Ďábla se člověk nesmí bát, musí po něm šlapat. Kristus neřekl naprázdno: Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele. Neřekl naprázdno: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům.

Štěpán prostě znal Zákon, Proroky, Žalmy; znal i Evangelium Kristovo. A věřil tomu. A věděl, do čeho jde. Vždyť náš dnešní svět začíná Božím výrokem: Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Bůh to řekl dopředu a i my to hlásáme dopředu. Nemělo by tedy překvapit, že po vyjití z Egypta si Izraelci postaví zlaté tele. Že David, který dostal vše, dá zabít Urijáše. Ani že po klanění mudrců od východu morduje Herodes Betlémská neviňátka. Že je sťat Jan Křtitel, ani že je chvilku po své ordinaci ukamenován nejslibnější církevní pracovník Štěpán.

Říkáme to dopředu, říkáme to všem, už před vánoci a o vánocích také: To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. To světlo zazářilo uprostřed tmy, ne uprostřed světla.

Hledíme za Štěpánem k nebi, hledíme za všemi věrnými tohoto sboru, kteří od nás odešli předčasně – jak by nám prospělo, kdyby tu ještě byli! Ale nyní je ten čas příhodný pro nás, abychom šlapali po hadech a štírech, abychom čertu šlapali na krk. Abychom se všemi praotci, proroky, mučedníky i věrnými zemřelými spatřili Krista na pravici Boží a aby naše společná radost byla bez konce. Amen