Na úsvitu křesťanství

POCHVALA SVATÉMU CYRILU
SEPSANÁ OD KLIMENTA, BISKUPA VELICKÉHO (f 916)

PŘELOŽIL
JOSEF VAŠICA
In: CHALOUPECKÝ, Václav, ed., LUDVÍKOVSKÝ, Jaroslav, ed. a RYBA, Bohumil, ed. Na úsvitu křesťanství: Z naší literární tvorby doby románské v století IX.-XIII. V Praze: Evropský literární klub, 1942. 292, [III] s. Knihovna Slavín; Sv. 5.

Úvod

Pochvala svatému Cyrilu, složená biskupem Klimentem Velickým, jedním z předních učedníků slovanských apoštolů, a zachovaná v mnohých rukopisech církevně-slovanských, byla častěji vydávána tiskem na př. od P. J. Šafaříka (1851), v Pramenech dějin českých (sv. I. str. 53—57) s českým překladem Jos. Perwolja, a jinde, naposled odP. Lavrova (Materiály po isto-rii vozniknovenija drevnejšej slavj. pis'-mennosti, Leningrad 1930, str. 93-97), kde je přetištěna dvakrát, podle rukopisu Rumjancevského musea ze sbírky Sevas-ťjanova ze XIV. století a podle srbského rukopisu, rovněž ze XIV. století. Tímto vydáním Lavrovovým jsme se řídili při tomto svém překladu, který je novou úpravou překladu vydaného ve Staré Říši (Život a pochvala svatého Cyrila 1927).*)

Pochvala neboli jinak „pochvalné slovo", to jest oslavná řeč ku poctě světcově, nepřinášela žádných nových údajů, přimykajíc se svým obsahem k legendárnímu životu, jehož bývala jakýmsi doplněním. Hlavní důraz byl položen na rétorickou ozdobnost, která byla vypěstěna byzantskými vzory. Pojil-li se k stilové obratnosti upřímný cit, jako je tomu v této Pochvale Konstantina Cyrila, vznikla skladba strhující svým pathosem. Od téhož Klimenta Velického kromě této Pochvaly pochází též jiné „pochvalné slovo", věnované oběma bratřím, sv. Cyrilu a Metoději, rovněž často se vyskytující v rukopisech jako doplněk jejich legend a několikrát vydávané; český překlad Perwolfův je v Pramenech dějin českých (sv. L). Tato pozdější jeho práce opakuje dosti podrobně hlavní data legend a přejímá odtamtud mnohá úsloví i celé věty, a nemá již ani té sevřenosti stavby ani té citové bezprostřednosti jako kratší Pochvala Cyrilova. Z toho důvodu zvolili jsme právě ji jako ukázku staroslověnského řečnického stilu, zvláště když jest jisto, že byla složena ještě na Moravě Svatoplukově a že byla známa i později v Čechách, jak svědčí ta okolnost, že dva úryvky z ní přešly do hlaholského officia sv. Cyrila a Metoděje západního obřadu, sestaveného v Čechách někdy koncem X. nebo v XI. století.

Josef Vašica

Na úsvitu křesťanství

POCHVALA SVATÉMU CYRILU, UČITELI SLOVANSKÉHO NÁRODA.

POŽEHNEJ, OTCE !

Hle, vysvitla nám, milovníci Kristovi, světlozářná paměť přeblaženého otce našeho Cyrila, nového apoštola a učitele všech krajin, který zbožností a krásou se zastkvěl na zemi jako slunce, osvěcující celý svět záblesky troj-osobného božství. V jeho srdci zbudovala si Moudrost Boží chrám a na jazyce jeho jako na Cherubovi spočíval ustavičně Duch svatý, rozdílející dary podle stupně víry, jak dí apoštol Pavel: „Jednomu každému z nás dána je milost podle míry daru Kristova. Neboť, kdo mě miluje, řekl Pán, i já jej budu milovati a sám se mu zjevím, a příbytek si v něm učiním, i bude mi synem, a já budu jemu otcem."

Hledaje tohoto otcovství, opustil přeblažený náš otec a učitel Cyril všecku nádheru tohoto života, dům i bohatství, otce i matku, bratry i sestry. Od mládí žil v čistotě jako anděl, vyhýbal se a unikal pozemským rozkošem, přebýval ustavičně v pění žalmů a písní a v duchovní nauce, drže se jedině cesty, kterou by vystoupil na nebesa. Proto se také vylila v jeho ústech milost boží, jak praví moudrý Šalomoun: „Na rtech moudrého tkví cítění, zákon a milosrdenství nosí na jazyce, jímž svázal zlolajná ústa kacířů."

Neboť za obrazoborce Theofila vznikl blud, jímž posvátné obrazy byly po mnoho let pronásledovány, ničeny a zneuctívány. Za zbožného císaře xMichala však pravověrní svolali sněm a vyslali Cyrila na ony kacíře, a ten všechnu jejich zlobu sežehl silou ducha. Kdekoli slyšel o nějakém rouhání proti božskému obrazu, tu jako okřídlen přelétal všechny kraje, jasnými podobenstvími mařil všechny svody, a uče pravé víře, naplňoval ostatky Pavlovy.

Přeletoval jako orel na všechny strany, od východu na západ a od severu na jih, mezi Chazary a Saracény se zjevoval ve shromážděních, kde šlo o svatou víru, a zastkvívaje se jako slunce trojsvitnými třpyty, všechny jejich bludy potíral. Ve fulském národě zničil bezbožný klam, osvítil stádce Kristovo záblesky trojvěčného světla a vyučil je v pravé víře. Slovanskému národu, pohříženému v nevědomosti a temnotě hříchu, milosrdenstvím a láskou Pána našeho Ježíše Krista byl určen za pastýře a učitele. I zacpal ústa vlkům, trojjazyčným kacířům, z jasnu je, podle proroka, jazyk huhňavý a písmem veda všechny na cestu spásy. V Římě pak podle vůle boží odpočinulo jeho ctné tělo.

Uctíváme-li jeho činy a námahy a cesty, není, komu bychom podobnou chválu vzdali. Neboť ač se zastkvěl později, překonal všechny. Jako denice, jež vzchází naposled, ozařuje svou jasností všechen hvězdný sbor, slunečními svity světlo své projevujíc, tak i tento blažený otec a učitel našeho národa, víc než slunce se zastkvívaje jasem Trojice, osvítil nesčíslný lid, ležící ve tmě nevědomosti. Které místo se utajilo, aby je nebyl posvětil svými stopami? Nebo která dovednost zůstala neznáma blažené jeho duši? Vždyť všem národům odhalil skrytá tajemství v svých výmluvných řečech, hlásaje rozumně, tomu písmem, onomu učením. Rozlila se milost boží na jeho rtech, a proto požehnal jemu Bůh na věky.

Jaká ústa tedy vypovědí onu sladkost jeho nauky? Který jazyk dovede vyli čiti skutky a námahy a dobrotu jeho života ? Neboť Pán ukázal, že ústa tato, jež osvěcovala lidi zatemnělé klamem hříchu, jsou světlejší než světlo. S jazyka jeho řinula se sladká a oživující slova. Tyto ctné rty rozkvetly moudrostí. Ctné jeho prsty zosnovaly duchovní nástroje a ozdobily je zlato-zářnými písmeny. Těmito bohohlasými ústy napojeni byli, kdo žíznili po poznání božím. Jimi okoušeli mnozí pokrmu života. Jimi obohatil Bůh mnohé národy poznáním Boha. Zvláště mnohoplodný národ slovanský ozdobil jakoby věncem bohotkaným. K němu zajisté byl poslán tento nový apoštol. Neboť z těchto úst vytryskl pramen živých slov, který napájel vyprahlou naši suchost. A jimi byl spoután rouhavý jazyk kacířů. Vždyť zdála se jakoby jedním ze Serafů tato ctná ústa, oslavující Boha, a jimi jsme poznali trojosobné božství obsažené v jediné podstatě, ale rozdělené vlastnostmi a jmény, a stejně velebené: souvěčného Otce i Syna i svatého Ducha.

Proto žehnám tvým rtům, ó přeblažený otče Cyrile, jimiž mé rty byly zaplaveny duchovní sladkostí. Žehnám výmluvnému tvému jazyku, jímž mému jazyku vysvitla záře trojvěčného božství a zapudila temnotu hříchu. Žehnám přesvětlé tváři tvé, prozářené Duchem svatým, z níž mé tváři vzešlo světlo poznání božího a vykořeněn byl klam mnohobožství. Žehnám zlatotřpytným tvým očím, jimiž mým očím byla odňata bláznivá slepota a vzešlo světlo poznání božího. Žehnám tvým andělsky pronikavým zornicím, prozářeným božskou slávou, jež vypudily slepotu z mého srdce a osvítily je slovy Bohem vdechnutými; jimi jsi spatřil padesát dní před svým skonem den svého odpočinutí. Žehnám tvým přectným rukám, z nichž na můj národ spadl déšť poznání božího a zavlažil rosou prýštící z Boha naše srdce, vyprahlá suchopárností hříchů. Žehnám tvým prstům, od Boha vedeným, jimiž byla sepsána mému národu mnohým utajená Boží moudrost, odhalující tajemství poznání božího a osvobozující od jha hříchů. Žehnám zlatozářným tvým útrobám, z nichž vytryskla mému národu živá voda, s výše se řinoucí tvými modlitbami. Žehnám světlozářným tvým nohám, jimiž jsi oběhl jako slunce okrsek zemský, osvěcuje jej naukou vdechnutou Bohem. Žehnám zlatotřpytným tvým stopám, kterými jsi uvedl pobloudilé naše stopy na cestu pravou. Žehnám přesvaté duši tvé, která zhojila vředy hříchů v mé duši a duchovními promluvami zaštípila rozum do našich srdcí. Žehnám tvému přeslavnému chrámu, v němž leží mnohovýznamný, o Bohu hovořící tvůj nástroj.

Požehnané to město, jež podle božího úradku přijalo jej jako třetího dovršitele. Neboť tento světec zjevně naplňuje ostatky oněch dvou svrchovaných světel [svatého Petra a Pavla]. Proto Pán Bůh ustanovil o něm, aby s nimi přijal důstojné odpočinutí. Zesnul pokojně v Pánu v roce od stvoření světa 6377 měsíce února 14. dne, a byl uveden k ostatním svatým otcům, dovršiv v sobě hodnosti a námahy všech. I stal se s anděly andělem a s apoštoly apoštolem a s proroky prorokem, se všemi svatými účastníkem slávy Boží.

S nimi, svatý učiteli, modli se za nás, kteří uctíváme tvůj přejasný skon, k oslavě nejsvětější Trojice, Otce i Syna i přesvatého Ducha, nyní i vždycky a na věky věkův. Amen!