KRÁTKÉ SEPSÁNI O SV. CYRILOVI A METODĚJOVI I POKRESTENI ZEMÉ MORAVSKÉ A ČESKÉ
1.
Když slunce spravedlnosti rozlévalo paprsky svaté víry křesťanské po všech zeměpásech, za časů slovutného učitele, nej blahoslavené) šího Augustina, svatý Cyril, muž v řeckém a latinském písemnictví převelice vzdělaný, přišel, když byl předtím Bulharsko na víru Ježíše Krista obrátil, ve jménu svaté Trojice a nerozdílné Jednoty na Moravu, kde všemohoucímu Bohu s jeho pomocí nemálo lidu získal a vynaleznuv nové značky nebo písmeny, přeložil Starý i Nový Zákon a ještě jiné texty z řečtiny a latiny do řeči slovanské, ustanoviv, aby se mše a ostatní kanonické hodinky zpívaly v kostele slovanským jazykem, což se až dodnes v Bulharsku a v mnohých krajinách slovanských zachovává a mnoho duší se tím Kristu Pánu získává.
2.
Když pak ten Cyril mnoho snopů do stodoly Páně shromáždil, zanechal na Moravě bratra svého jménem Metoděje, muže horlivého a všelikou svatostí ozdobeného, a odešel za pobožností do Říma. Tam byl od papeže a od ostatních představených obviněn, že zavedl obyčej, aby se služby boží zpívaly slovanským jazykem.
On se pokorně obhajoval, uchopiv žaltář a vyhledav verš, v němž se praví: Všeliký duch chval Hospodina! „Jestliže všeliký duch má chváliti Hospodina, proč mi, otcové vyvolení, bráníte zpívati služby boží slovansky, když tuto řeč Bůh tak dobře stvořil jako řeči ostatní. A když jsem těm lidem nemohl k spáse duší jinak dopomoci, vnukl mi Bůh tento prostředek, jímž jsem mu jich velmi mnoho získal. Proto odpusťte mi, svatí otcové a páni. Vždyť i blahoslavený apoštol Pavel, výborný učitel pohanů, praví v listě ke Korintským: Jazyky mluviti nezbraňujte!" A tu oni, slyšíce to a podivujíce
K víře tak velikého muže, apoštolským usnesením ustanovili a písemně potvrdili, aby se mše a ostatní kanonické hodinky zpívaly v oněch končinách svrchu uvedeným jazykem.
3.
Blahoslavený pak Cyril, zůstav v Římě, oznámil tomu národu milost stolice apoštolské a obléknuv mnišský šat, dokonal tam poslední den svého života.
Jeho svrchu řečený bratr Metoděj byl pak ustanoven arcibiskupem od krále moravského jménem Svatopluka - muže zbožného a bohabojného, který měl v té době převelikou moc a byl jako císař, maje velmi rozsáhlou říši, která potom nemoudrostí druhého Svatopluka, synovce Svatopluka prvního, se rozpadla - a bylo mu podřízeno sedm jiných biskupů sufragánů.
4.
Čeští však Slované, usazení pod Arkturem, v zeměpásu hor ripajských, a oddaní uctívání model, dlouho zůstali bez zákona a knížete. Konečně z návodu nějaké věštkyně založí hrad Prahu a nalezše nějakého velmi bystrého a důmyslného muže, jménem Přemysla, zvolili si ho za knížete, oženivše ho s řečenou věštkyní, jež se nazývala Libuše.
A z jejich slavného rodu se během doby narodil předobrotivý vévoda Bořivoj. Ten stkvěje se květem vynikající krásy a mladistvé síly, pojal manželku jménem Ludmilu, dceru knížete jménem Slavibora, ze země Milčanů, jež jako mladá dívka obětovala modlám.
5.
Tento Bořivoj navštívil tedy jednou krále moravského Svatopluka Prvního a byl od něho se svými velmoži laskavě pozván na hostinu. Ale nebylo mu dovoleno usednouti mezi křesťany, nýbrž byl posazen před stolem na podlahu po způsobu pohanském. A tu prý mu řekl biskup Metoděj, jemuž bylo líto jeho ponížení: „Jaká běda, ty, muž tak vynikající, a nestydíš se, žes vyhoštěn ze sedadel knížecích, ačkoliv máš přece knížecí hodnost, a pro hanebnou modloslužbu chceš raději na zemi seděti!"
On pak řekl: „V jaké nebezpečenství bych se vydal pro tuto věc, nebo co dobrého mi přinese náboženství křesťanské ?" „Jestliže se zřekneš model a zlých duchů v nich sídlících," pravil biskup Metoděj, „staneš se pánem r inů svých a všichni nepřátelé tvoji budou podrobeni moci tvé a potomstvo
tvé každodenně vzrůstati bude jako veliká řeka, do níž se vlévají proudy rozličných potoků."
A toto proroctví se zajisté vyplnilo na knížatech českých.
I řekl Bořivoj: „Jestliže tomu tak jest, co překáží, abych byl pokřtěn?" „Nic," pravil biskup, „jen buď hotov z celého srdce věřiti v Boha Otce všemohoucího a jeho Syna jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista a v Ducha Utěšitele, osvětitele všech věrných duší, nejen pro světské blaho, ale také abys dosáhl spásy těla i duše a aby sis získal slavnou palmu věčnosti a stal se účastným společenství svatých v nevýslovné radosti."
Tímto a podobným, jako med plynoucím povzbuzováním roznícená mysl jinochova prahla přijmouti milost křtu, i vrhnuv se se všemi svými průvodci na zemi k nohám biskupovým, velmi snažně ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo.
6.
Nač třeba více slov ? Druhého dne poučil vévodu i s jeho třiceti průvodci o základech víry, a když podle obyčeje vykonali obřad postu, obrodil je posvátným pramenem křtu. A když jej ve víře Kristově plně vzdělal, dovolil mu, obohativ ho mnohými dary, aby se vrátil domů, a dal mu s sebou kněze ctihodného života jménem Kaicha. Navrátivše se pak domů na hrad, jenž se jmenoval Hradec, usadili tam řečeného kněze a založivše tam kostel ke cti blahoslaveného Klimenta, působili v něm satanovi mnoho škod, získávajíce lid Kristu Pánu.
Po krátkém čase přišel pak svrchu jmenovaný Metoděj do Cech a pokřtil svatou Ludmilu s mnohými jinými. A tak se šířila víra křesťanská v zemi drsnosti a nevzdělané pustoty.
7.
Vida však ďábel, že se Kristovy zisky každodenně množí a jemu že se děje veliká újma, pobouřil údy své proti údům Kristovým, takže vévodu pro víru Kristovu z Cech vypudili. Byv tedy vypuzen, uchýlil se znovu ke králi Svatoplukovi a biskupu Metodějovi. I byl od nich přijat s velikou slávou, jak se slušelo, a přebýval u nich nějaký čas, snášeje vyhnanství pro šíření pravé víry a seznamuje se dokonaleji s naukou Kristovou.
Než svrchu řečení údové ďáblovi zvolili si nějakého jiného vévodu. Ale poněvadž nepravost nemůže dlouho trvati, i když se načas velice vyvýší, tedy jmenovaný dobrotivý vévoda byl se ctí z Moravy nazpět povolán a zbudoval chrám ke cti Boží rodičky Marie při hradě Praze, jak slíbil, když žil ve vyhnanství.
Tento první zakladatel míst svatých, shromaždbvatel kněží a náboženství manského podporovatel, měl s řečenou manželkou svou Ludmilou tři pjny a tolikéž dcer, a jak mu blahoslavený Metoděj předpověděl, den ze dne mu nejen přibývalo moci světské, ale i prospíval ve všelikých ctnostech, rozvíjeje se jako lilium.
A blahoslavená Ludmila, nejen ho napodobujíc v náboženství Ježíše Krista, ale i nad něj vynikajíc, stala se pravou služebnicí Kristovou. A dokonav běh života svého a naplniv dobrými skutky své dny, zaplatil řečený Bořivoj dluh lidský, aby nebeský úděl za pozemský přijal.
9.
I ujal se po něm vlády jeho prvorozený syn Spytihněv, všelikými ctnostmi se stkvící. Neboť napodobuje svého otce, zakládal chrámy boží, shromaž-doval kolem sebe kněží a kleriky, jsa dokonalý ve víře Kristově, a dovršiv léta svého života, skončil svůj poslední den, ubíraje se k hvězdám.
Po něm pak nastoupil na vévodský trůn Vratislav, otec svatého Václava. Ten upevniv svou říši, vystavěl basiliku svatého Jiří mučedníka a záře všelikou svatostí a ušlechtilostí mravů, zaměnil tento pomíjející svět za život věčný.