Evangelická církev v Lounech

Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Proč je v ráji, zahradě pro člověka (kap. 2, ver. 8), had? První lidé byli NEVINNÍ, NE NEVĚDOMÍ, naivní. Zlo je přítiomno jako možnost, kterou není nikdo nucen využít. Např.: Máme-li doma litrovou lahev rumu, můžeme trochu přidat do buchet, uvařit si jeden nebo dva grogy. Můžeme ji také celou vypít na ex – víme, že by to šlo, ale nikdo nás k tomu nenutí.

V Iz 45, 6n říká Hospodin: „kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“ Bůh může vše – ale pouze ze své čiré vůle se rozhodl pro dobré stvoření. Možnost zla, to, pro co se Bůh nerozhodl, zde stále je. Když je Kristus pokoušen na poušti, satan mu třikrát říká: Šlo by to i takto. Udělej z kamenů chleby, skoč dolů a Bůh tě zachrání, klaň se mi. Jistě to vše by Kristu MOHL udělat, ale NECHCE.

Kristus zbavuje zbavuje člověka hříchu a již v tomto čase obnovuje (částečně) tuto původní svobodu. Před pokušením nejsme chráněni – sám Kristus říká „není možné, aby nepřicházela pokušení“. Můžeme žít vedle pokušení a pro zlé se nerozhodnout. Křesťan proto např. nepotřebuje, aby ženy chodily zahalené – může se prostě dívat jinam. Nepotřebuje prohibici – může buď alkohol pít střídmě, nebo mít na paměti, že se stále musí trochu kontrolovat, nebo nepít vůbec, pokud ví, že se ovládat nedovede. A tak je tomu se vším, co záleží na osobním rozhodování člověka.

Nejzchytralejší Zlo dává částčný smysl. U každého svého hříchu dovedeme najít výmluvu, důvody. Byli jsme unavení, rozčilení, chtěli jsme něco, co by nám udělalo dobře. Ale hřích nemá budoucnost. Vždy se u něj dá říci otravné, ale pravdivé: „Kdyby to takhle udělal každý…“, „Chceš takhle žít dál?“ atd. Zlo není jen nepřítomnost dobra, má svojí zvrhlou logiku. Had dovede mluvit.

„Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Půl pravdy je celá lež. Něco na tom je. Bůh skutečně vydal nějaký zákaz ohledně ovoce.

Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.“ Eva není špatně informována. Zlo nepochází z nevědomosti, jak se domnívali stoikové.

Jen o plodech ze stromu.. JEN. Dobrých možností je na výběr. Být dobrý je skutečná svoboda. Hřích pak znamená jen jednu věc – zbavit se svobody k dobrému.

Nikoli, nepropadnete smrti. Opět poloviční pravda. Adam a Eva skutečně nepadli mrtví na zem ve chvíli, kdy do jablka kousli. Až o dvě kaitoly dále čteme „Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let, a umřel.“ Ano, nezemřeli hned. Po hříchu nepřichází často trest okamžitě – ale tím hůř, protože člověk pak nabude dojmu, že si může dovolit ještě víc. Proto dává smysl ono „koho Bůh miluje, toho trestá“.

Bůh však ví, že v den Had zasévá nedůvěru. Adam a Eva se dosud od Boha nedočkali ničeho zlého, dostali mnoho dobrého. Mají proto všechny důvodu Bohu věřit. „Poznat Boha znamená poznat jeho dobrodiní“, jak uvádí Filip Melanchton. Hřích tedy spočívá v nedůvěřě v Boha. Jak říká Pavel: Cožkoli není z víry, je hřích. Bůh žádá víru, důvěru. Ne bez důkazů: Dosud dával dobré. Písmo také dává důraz na to, aby si Izrael připomínal dobré činy, které pro něj Bůh UŽ, v minulosti udělal. I Desatero začíná: Já jsem tě (už) vyvedl z Egyptské země, z otroctví. (Takže je vůdov věřit, že ti teď přikážu je taky pro tvé dobro). Had tedy nakonec musí v ráji být: Máme-li někomu důvěřovat, děláme to navzdory POCHYBNOSTEM. „Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal.“ Když věříme člověku, víme, že by nás mohl zklamat. Ale nehlídáme ho stále – protože mu věříme. Had je MOŽNOST.

budete jako Bůh znát dobré i zlé Znát v bibli neznamená znát teoreticky, ale prakticky, ZAŽÍT, sám udělat. Teoreticky vím, jak se svařuje, nebo tká plátno ale nejsem svářeče ani tkadles, protože jsem to nikdy nedělal.

Adam a Eva už PRAKTICKY poznali dobré – jsou v ohrazené zahradě, kde je ovoce pěkné na pohled a chutné k jídlu. Vědí TEORETICKY, co je zlé – Bůh jim řekl „Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.“ Co zbývá, je ZAŽÍT, jaké je to být zlý.

Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vidíme, že z části je hřích bez přemýšlení, bezmyšlenkovitý. Prostě to dobře vypdadá, beru to. Co víc, strom sám byl skutečně dobrý, nebylo to nějaké zlo, co Bůh stvořil. Zlý byl způsob použití. Nůž je šikovný nástroj – zlé je s ním někoho bodnout. Krása muže nebo ženy je od Boha – zlé je cizoložství atd.

dala také svému muži, který byl s ní Eva si zároveň může namlouvat, že svůj čin koná pro někoho, že pečuje. Ve chvíli, kdy člověk podlehne uluzi, že je zdrojem dobra, přestává Boha potřebovat. A ovšem také už si nedovede připustit, že by kdy udělal zlou věc či vůbec mohl udělat zlou věc.

a on též jedl Adam je v celém příběhu divně pasivní. Od chvíle, kdy se při Božím soudu vymlouvá na Evu, už v příběhu nepromluví. Ani při narození třetího syna Šéta, které naopak Eva komentuje. Snad se nám naznačuje, že jako jsou ženy v průměru náchylnější škodit s tím, že to je „pro dobro druhého“, např. peřhnaně pečovatelské matky, tak zase muži mají větší sklon hřešit zanedbáváním svých povinností, leností, pasivitou. Lhostejnopstí, která nevnímá lidi kolem sebe. Eva dělá, co nemá a Adam nedělá, co má. Přestoupení i zanedbání povinností jsou stejně vážné hříchy! Ba před lhostejností možná Písmo varuje i více – hříchu z ráje se v Písmu říká Adamův, ne Evin hřích. Ač zhřešili oba a Eva první. Zlý čin může poněkud vyvážit čin dobrý – ale nečinnost těžko. Něco jen nedělat není spravedlnost. Spravedlnost je dobře jednat.

Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Proč to dosud nevadilo? Být nahý si i dnes člověk dovolí v naprostém bezpečí soukromí – v koupelně, pod dekou atd. Tam, kde nečeká ohrožení.

Adam a Eva poznali, že dovedou být zlí, škodit. Dovedu zraňovat – z toho ale plyne, že by třeba někdo dovedl zranit mne. Nejde o sexualitu, ale o bezbrannost nahého člověka vůči druhým lidem. Jako obvyklý sen, kdy si člověk na nějakém veřejném shromáždění náhle uvědomí, že je nahý – tzn. okolní svět by mi mohl uškodit. Je to vlastně převrácení Ježíšova „jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi“. Adam se Evou zjišťují „jako jsem chtěl já jednat zle, tak by někdo zle mohl naloži se mnou“.

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. V Bohu ení záludnosti. Bezstarostně se raduje ze svého díla.

I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahra

dě. Jako jeden z druhého, mají strach i z Boha. Lidé nehřeší, jako by se nechumelilo. Ale vždy mají pro svůj hřích spoustu složitých výmluv, hřích vede k vytváření složitého sytému lží.