Evangelická církev v Lounech

1 Samuelova 4

Kdo nás vysvobodí z rukou těch vznešených bohů? … Vzmužte se, Pelištejci, ať neotročíte Hebrejům, jako oni otročili vám. Snažit se vyvolat v nepřátelích strach (teror) je vždy dvojsečné. Buď je tak skutečně porazíte, nebo naopak velmi posílíte. Čím člověk hrozí, to má být připraven udělat, jinak si to má nechat. Izraelci si s sebou berou Boží schránu, ale nemůžou reálně počítat s Boží pomocí, když trpí nepravosti v bohoslužbě. Jejeich hrozba je planá a nic tak člověka neoslabuje, jako když dává plané hrozby.

1S 4, 13

vyhlížel na cestu, neboť se v srdci třásl o Boží schránu Nikdy nesmíme operovat s Božím jménem, když věci nevěříme.

1S 4, 18

Jakmile se zmínil o Boží schráně, spadl Élí nazad Opět, Elí sice zhřešil benevolencí ke svým synům, ale on sám v Boha věří a jeho věc je pro něj ta nejdůležitější. Věci, které děláme ze slabosti, i když jsou hřích, lze snáze odpustit než to, co děláme z drzé svévole (jako Elího synobé).

1S 4, 19

sklonila se a porodila, protože ji přepadly křeče Naplňují se slova proroctví z v. 2,32, soud postihuje celou rodinu, protože celá rodina k nepravostem mlčela. Písmo nebere vinu tak omezeně, jako my – sice že vinen je pouze ten, kdo věc udělal. Ale také netrestá spravedlivého; trestá jen toho, kdo ke zlému mlčí a přitom by do ní mohl mluvit. Pinchasova žena svému muži jistě občas něco vytkla, jako každá žena svému muži a každý muž své ženě. Ale o té nejdůležitější věci nemluvila.

1S 4, 20

Ona však neodpověděla, byla bez zájmu. Příběh končí děsivým kontrastem s Chaninou radostí ze syna. Přesto, Elí i jeho snacha jsou dobrým příkladem kajících hříšníků. I Elího snachu zasahuje víc, že se Hospodin otočil k Izraeli zády, že se skryla naděje pro ně všechny, i pro tu, která umírá, i pro to nově narozené dítě. I při vší zkaženosti těch lidí je pro nás jejich duchovní vyspělost až zahanbující.

nové hledání