2 Samuelova 4
2S 4, 1
Když uslyšel Saulův syn, že Abnér v Chebrónu zemřel, ochably jeho ruce. I celý Izrael se zhrozil. I když David dělá, co může, aby dokázal, že za smrtí Abnéra nestojí, stejně všechny vyděsí, že ani někdo jako Abnér není v bezpečí. Dál sledujeme, jak se Íšbošetova moc hroutí.
2S 4, 4
Jónatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Pouze vsuvka. O tohoto Mefíbošeta se pak David postará.
2S 4, 7
Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou. Íšbošeta zabijí jeho vlastní důstojníci. Chtějí si zachránit krk a postavení. Jako krysy první opouštějí loď. Že šli celou noc pustinou má zdůraznit, co to bylo za lidi. Orientálci se noci bojí a stejně tak pustiny. Obojí najednou je pro ně úplné království démonů. Ale tihle lidé jsou tak zlí, že se tam cítí normálně. Noc a pustina je v nich samých.
2S 4, 8
Tu je hlava Íš-bóšeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i nad jeho potomstvem. David měl Saula přes všechno rád a nepokládal ho za nepřítele – a už vůbec ne jeho děti, které s ním sympatizovaly. Ještě horší je, že do celé věci tahají Hospodina. To je zneužití Božího jména. Je vůbec velká chyba si myslet, že Hospodinova vůle je všechno, co prostě vyjde. Někdy se dobré věci nepodaří a Bůh je přece chtěl – a odmění toho, kdo se aspoň snažil. Jindy Bůh dopustí zlou věc – a potrestá jejího vinníka.
2S 4, 9
Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení,… David je vděčný Hospodinu za to, že ho zachránil, ne za skázu svých nepřátel. Že David přžil nástrahy, to byla Boží vůle, to David ví. Ale tohle není – to David ví stejně dobře.
2S 4, 11
Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého Íšbošet proti Davidovi bojoval, přesto ho David označuje za spravedlivého. David dovede uznat i své protivníky a my se od něj učme. Stává se, že se s námi někdo střetne ve svých zájmech, některým sporům se nedá vyhnout. Ale to hned neznamená, že je druhý člověk celý špatný. Za jiných okolností bychom mohli být přátelé. Tohle znají vojáci i sportovci a my bychom se to od nich měli učit pro běžný život. Íšbošet byl věrný odkazu svého otce, cti své rodiny.