Evangelická církev v Lounech

Cos nám to udělal, že jsi nás nepovolal, když jsi táhl do boje proti Midjáncům? Klasický příklad úsloví „po bitvě je každý generálem“. Efrajim byl jeden z předních kmenů. Nedovedou si vysvětlit, že vítězství najednou patří někomu jinému. Stejně důvěrně, jako se mnou, mluví Bůh i s jinými lidmi. To nesmím zapomenout. Měli bychom umět nesobecky ocenit, když někdo jiný než my udělá něco dobrého a ne na všem hledat mouchy.

Do vašich rukou vydal Bůh midjánské velmože Oréba a Zéba. Mohl jsem učinit něco tak velikého jako vy? Gedeonovi jde o věc, potřebuje Efrajimce pro další boj. A tak se s nimi nehádá, klidně jim přizná, že jsou lepší – a funguje to. Často musíme „pro věc“ spolknout svou hrdost, i když jsme v právu. Lidé často dopředu čekají, že si jich druzí neváží. A tak preventivně na druhé „dělají ramena“, brání se, aniž by je někdo napadal. Stojí za to brát na pýchu a ješitnost druhých ohledy a opatrně se snažit vyhnout hádkám, pokud nejde o to nejdůležitější.

Tu je Zebach a Salmuna, kvůli nimž jste mě potupili slovy… Nevyplácí, když to člověk hraje na obě strany. Člověk si musí umět vybrat, kdo jsou „jeho lidé“. Pozor na sobectví, ve kterém nechceme mít vůči nikomu závazky. Člověk byl stvořen, aby žil ve společenství, má vědět, ke komu patří.

Zebacha a Salmuny se otázal: „Co to bylo za muže, které jste povraždili na Táboru?“ Odpověděli: „Byli podobní tobě, každý vypadal jako kralevic.“ Nepřátelé se snaží Gedeona obměkčit lichotkami – „vypadal jako kralevic“. Člověk často považuje za dobrého toho, kdo ho chválí a lichotí mu. Ale stojí psáno „Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,“ (Kazatel 7, 6). Gedeon se takto obměkčit nedá. Pamatuje si, co bylo původním smyslem boje – tito králové zabíjeli jeho příbuzné.

Vstaň sám a zasaď nám úder, vždyť jaký muž, taková jeho síla. Králové hrají psychologickou hru, chtějí hecováním Gedeona znejistět, ale nevychází jim to. Gedeon předtím vyzývá svého syna aby krále zabil. To proto, aby se naučil bojovat a také odolávat lichotkám.

Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin! Ukazuje se lidský sklon obdivovat silné jedince a připisovat jim všemohoucnost. Ale Gedeon ví, s jakými obavami šel na Midjánce. Ví, že je jenom člověk. Všemocný je jen Hospodin.

Gedeón z toho udělal efód vystavil jej ve svém městě Efód se někde nosí jako oblečení, jinde se z něj tahají losy, tady to vypadá, jako něco, co stojí na místě. Možná jako klobouk: Může se nosit na hlavě, příležitostně z něj tahat losy nebo ho mít jako kouzelník stabilně na pódiu.

Co a proč Gedeon vlastně udělal, nevíme. Možná chtěl, aby lidé měli nějaké místo pro setkání s Hospodinem, kam by chodili pro radu. To se však jen dohadujeme. Gedeon nebyl pyšný, královskou hodnost odmítl. Ale od začátku je jeho víra slabá, stále potřebuje nějaké ujišťování. Teď tedy asi místo, kde by si „hodil korunou“, aby poznal Boží vůli.

Bůh sice dokáže pomoci slabé víře zázraky. Ale kdo se chce údajnými „znameními od Boha“ řídit celý život, i když má k ruce Boží Zákon v Písmu, i když v církvi slyší kázání a vyučování, kdo dá více na různá osobní znamení než na Boží slovo, skončí jako modlář.

Přesto mohou nastat chvíle, kdy prostě nevíme. I špatné rozhodnutí je vždy lepší, než žádné. Proto je výjimečně přípustné „hodit si korunou“ a nebo, lépe, přijmou jako hotovou věc radu duchovního, bratra či sestry. Potom se ovšem už člověk musí takového „rozhodnutí“ držet, vzít je za své a nevinit zpětně či druhé. Jako Gedeon, který když znamení dostal, prostě vyrazil.

Gedeón měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder; měl totiž mnoho žen. Mám za to, že ve velkém počtu žen hledá Gedeon, člověk slabé víry, opět sebepotvrzení. V čase dospívání klade člověku jeho okolí i on sám sobě onu hloupou otázku: Máš holku? Je už v podstatě jedno, jakou, „vlastní holka“ se bere jako předěl.

Ač se to na první pohled nezdá, důvod je daleko více duchovní, než tělesný. Opačné pohlaví slouží člověku jako zrcadlo. Kamarádi, rodina, vás budou brát vždycky. Ale opačné pohlaví představuje jiný svět. Není to ani Standa, co s vámi dělal v lese ohníčky, ani maminka, co vás porodila. Pokud vás tedy bere, asi na vás něco bude.

Na to ovšem stačí žena jedna, ta vaše. A stejně neocení všechno, protože není Pán Bůh. Některé hodnoty ženy nevnímají, i když to hodnoty jsou. A zrcadlově obráceně, některé hodnoty nevnímají muži, i když to hodnoty jsou. Muž se těší na návštěvu kamaráda Jirky – a manželka raději odjede k mamince. Žena se těší, až zase přijede Jarmila – a muž jde raději něco dělat do dílny.

Úplné přijetí a ocenění nejde najít u žádné ženy (a opačně), i kdyby jich člověk měl mnoho. To můžeme najít jen u toho, o kterém se zpívá „Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.“ Takže, jestli „mám holku“, není skutečně to první v životě. Gedeon hledal konečnou odpověď tam, kde ji najít nelze.