Evangelická církev v Lounech

Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem Podobně, jako nás v minulé kapitole zaujala pozornost pisatele pro detail, tak i nyní – a tak se snad lze domnívat, že kapitolu napsal očitý svědek nebo někdo na základě živého vyprávění. Tyče, na kterých byla nošena archa, se z ní už podle ustanovení Zákona nesměly vyjímat. Zřejmě proto, aby bylo všem jasné, že Bůh není vázán na jedno místo. Že putuje se svým lidem atd. Před zničením Jeruzaléma o pár set let později vidí prorok Ezechiel ve vidění, jak Hospodinova sláva odchází z chrámu.

Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout Zde začíná zřejmě nejdůležitejší část dnes probíraného oddílu.

Je jednak patrné, že už v Šalomounově době lidé věděli, že Bůh nesedí někde v marcích nad zemí, ale že ho vůbec celý vesmír nemůže pojmout. Tedy ti, kteří připisují starým Izraelcům naivní, dětinské chápání vermíru, se pletou. Co víc, lidé, kteří zlehčují naši víru zároveň většinou nacházejí smysl světa ve světě samém – tedy v zásadě si sami myslí, že Bůh se vejde do tohoto světa – jsou tedy se vším přírodovědným poznáním naivnější, než staří Izraelci.

Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu. A dále podobně. Chrám slouží především jako opora víry. Bůh je neviditelný, nepochopitelný. Ale Izraelci dostávají místo, ke kterému se mohou kdekoliv na světě obrátit a vědí tak, že se obrací k Bohu.

Kristus řekl: Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím nový – a mluvil o chrámu svého těla, o církvi. A tak, i když Bůh může promlouvat ke každému člověku, zvolil si, že viditelným znamením jeho přítomnosti na světě bude církev. Tam je také třeba Boha hledat, protože tam sám chce být nalezen.