Evangelická církev v Lounech

Samuel pak řekl celému Izraeli Po třetí se zde opakuje Samuelovo varování před králem. Vlastně už to není varování, král už je zvolen. Saul si nejdříve žádá potvrzení, že jeho vedení Izraele nebylo nespravedlivé. Míní tím asi dvě věci: Jednak, co vám do teď chybělo, nestačilo by to tak, jak to bylo doposud? A za druhé, Izraelci mají potvrdit jeho nesobecký charakter, aby následující kritika nevypadala, jako by mluvil jako Saulův konkurent, který žárlí na jeho moc a postavení.

Povedu s vámi před Hospodinem soud Samuel připomíná dějiny Izraele. Z Egypta nevyvedl Izrael žádný král. Potíže Izraele později pocházeli z jeho hříchů, ne z toho, že by jim chyběl král. I tak se ale nad nimi Bůh smiloval a poslal jim soudce, které Samuel stručně jmenuje. Král znamená pro Izrael krok zpět, ale Bůh jim ho stejně dal. Hospodin je ten, kdo plní lidská přání – vtip je v tom, že člověk by měl vědět, co si vlastně přeje, co vlastně chce.

nebudete-li se vzpírat Hospodinovým rozkazům, obstojíte vy i král, který nad vámi kraluje Bůh bere vážně rozhodnutí člověka, ačkoliv člověk sám ani pořádně neví, proč se rozhodl, jak se rozhodl. Bůh tedy dopřává člověku nepatřičnou důstojnost. Pokud člověk hledá někoho, kdo by jej bral vážně, pak lepšího než Boha samého nenajde. Vybrali jste si krále, asi tedy víte, proč ho chcete. Dobrá, přijímám. I s králem, pokud mne budete poslouchat, obstojíte. Bůh „přistoupil na hru“ Izraelců.

on způsobí hromobití a déšť. Tak očividně poznáte, jak velmi zlé… Izrael si od volby krále slibuje řešení všech svých problémů. Samuel ukazuje, že vše je v ruce Boží. Pokud Bůh nebude s nimi, ani král nepomůže. Pokud bude Hospodin s nimi, nepotřebují ani krále. Ne vojenská akce, ale pouhá modlitba přináší Izraeli katastrofu, pouhá modlitba ji zase dovede zastavit.

Nebojte se. Ano, dopustili jste se všeho toho zla, avšak neodchylujte se od Hospodina … k nicotám Když zhřešíme, je důležité, abychom nepropadli zoufalství. Abychom si neřekli: Teď už je to stejně jedno. Zhřešili, ale teď je nejdůležitější, aby v hříchu nepokračovali; jiná naděje, než Hospodin, totiž není. . Když člověk dobře jedná, lépe se mu v dobrém jednání pokračuje, protože už si ozkoušel, že je ho schopen. Člověku se špatným svědomím se těžko dobře jedná, má v sobě rozpor: Udělal jsem takovou špatnost, zřejmě tedy ve mně není dobré, abych mohl jednat dobře. Hřích oslabuje sílu k budocímu dobrému jednání. Ale je velmi důležité se tím nenechat zmást. Dobré není nikdy z nás, ale vždy od Boha. Proto i spravedlivý může sejít z cesty a i hříšník se napravit.