Evangelická církev v Lounech

nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců Poprvé se objevují Pelištejci (podle nich se jmenují dnešní Palestinci a Palestina). Pelištějci zřejmě připluli na lodích z původní vlastni někde v Řecku, byli to asi původně nájezdníci. Jeden čas se jim dokonce podařilo obsadit celý Dolní Egypt. Byli vojensky velmi vyspělí, možná nejvyspělejší z árodů v oblasti. Hranice mezi Egyptem na jihu a Pelišteou na severu tedy zřejmě byla z obou stran dobře střežená, bylo tam zřejmě mnoho vojska. Jít tamtudy bylo jako vběhnout doprostřed válečné fronty.

Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka Izraelci ovšem nakonec svou zemi stejně budou muset dobít, boji se nevyhnou. Je to jen odklad. Stejně tak, když nám Bůh usnadňuje náš život, když se nám problémy vyhýbají, není to proto, že jsme lepší křesťané, že nás má Bůh raději, ale proto, že na skutečný zápas víry ještě nejsme zralí. A opačně, když je náš život obtížný, když před námi stojí problémy, které se nám zdají nezvladatelné, znamená to zase, že už jsme ve víře dospělí a zralí tento zápas, s plným spolehnutím na Boha, podstoupit. Všimněme si také, že Bohu obecně nejsou blízké nejkratší cesty a jednoduchá řešení.

rozděleni do bojových útvarů Izraelci nejsou zběhové, neutíkají z domova, jdou za svobodou. A svoboda vždy potřebuje řád, jinak to není svoboda, ale třeštění. Svobodný je ten, kdo ví co chce, kdo má cíl a dovede se proto ovládat. Izraelci vycházejí rozděleni do oddílů i z prostého důvodu, že jinak by se ten dav (vychází celý národ) navzájem ušlapal, kdyby nešli organizovaně.