Evangelická církev v Lounech

utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři Na místě, kde Izraelci jsou, jsou vlastně v pasti – a zavedl je tam sám Hospodin. Mohou buď jen doufat, že v moři se otevře průchod nebo propadnout zoufalství – což pak skutečně udělají. Když se sami dostaneme do bezvýchodné situace, vlastně se tím jen dozvídáme pravdu o životě, kterou si jinak nepřipouštíme. Sice, každý život, i ten nejskvělejší nakonec končí stářím, bezmocí a smrtí. Ježíš řekl: Na co je člověku, když získá celý svět, ale svou vlastní duši ztratí. A tak, když je nám samým zle a nevidíme východisko, můžeme si říci: Těžkosti, které na mě přišly teď, přišly by jednou stejně. Teď jde o to, zda věřím, že Bůh mě nakonec může dostat ze všeho, že nezemřu věčně, nebo jestli tomu nevěřím – pak je stejně všechno jedno.

Tu zatvrdím faraónovo srdce … Já se však na faraónovi … oslavím V Písmu často zaráží, že Bohu velmi jde o jeho vlastní slávu, mnoho věcí dělá pro svou slávu. To je něco, co právem odsuzujeme u lidí. Ale u Boha musíme věc posuzovat jinak. Bůh je Pravda, Láska, Život, Spravedlnost. A když jsou všechny tyto věci mezi lidmi ve vážnosti, žije se dobře. Je i v našem zájmu, aby byl Bůh slavný, protože pak jsou ve vážnosti i všechny dobré věci, které představuje. Proto se modlíme „posvěť se jméno Tvé“.

Vzal též šest set vybraných vozů Bojový vůz měl dvě kola, trochu jako vozíky, se kterými se dnes závodí s koňmi nebo jako vozí dvoukolák, se kterým se jezdí do lesa na dřevo, vozí se v něm tráva atd. Měl vozataje – „řidiče“, střelce z luku a štítonoše, který před střelcem držel štít. Vůz měl na osách kol kosy, které podsekávaly nohy bojovníků, kolem kterých vůz projížděl. Byl to takový tank starověku a těch tanků tam najednou bylo šest set, určitě zakrývaly celý obzor a musel to být strašný pohled.

Hospodin hnal moře silným východním větrem Jak přesně vypadalo to rozdělení moře dnes již nikdo neví. Mohlo to být skutečně tak, jak si to nejčastěji představujeme – prostě takový příkop ve vodě. Nebo moře v tom místě nebylo tak hluboké a mohlo to vypadat přirozeněji, asi jako když je koryto řeky na nějakém místě řiroké a když klesne hladina, dá se přejít skoro po suchu. Důležité však je, že se ta věc stala zrovna když ji Izraelci potřebovali a že je zachránila. Sám zázrak přitom k víře nestačí – Izraelci viděli tento div, všichni, mnoho tisíc světků a stejně budou později proti Bohu reptat a pochybovat o něm.

Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Izraelci procházejí vodou z otroctví do svobody, ze smrti do života – průchod vdami rudého moře je jako křest. Moře také v Bibli znamená smrt, příběh tedy předpovídá průchod Krista skrze hrob do věčného života.