Evangelická církev v Lounech

Později si Abšalóm opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. Jsou to všechno odznaky prestiže a v podstatě královské moci. Koně byli v té době ještě velmi vzácní, někdy v tom čase se teprve začali oběvovat. Do té doby i králové jezdili na oslech. Padesát mužů je cosi jako ochranka – ochranka dodává člověku na důležitosti.

„Z kterého jsi města?“ Zde i ve verši 15,5 se Abšalóm snaží vypadat lidově. Dává okatý zájem o každého, nenechává si vzdávat pocty, je „jeden z nás“. Zde vidíme, jak je takové vystupování ošemetné – takto se tvářit dokáže každý, není na tom nic tak těžkého. Proto to o člověku moc nevypovídá.

Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému Takové sliby se snadno dávají. Ale když člověk rozhoduje spor, vždy jedna strana bude nespokojená; pokud člověk sjedná mezi dvěma stranami kompromis, pak není úplně spokojená ani jedna. Každý člověk vidí svou věc jako spravedlivou a tak „zjednat spravedlnost každému“, tak, aby všichni lidé měli dojem, že to je spravedlivé, není ani možné. Je možné rozsuzovat spravedlivě před Bohem, ale zavděčit se všem lidem nejde.

Když Abšalóm dovršil čtyřicet let Celkem podobně i v našem čase se čtyřícítka bere jako práh životní zralosti. I u nás je člověk do senátu volitelný až od čtyřiceti. Abšalóm má věc dobře promyšlenu, pod čtyřicítku by jeho nárok na trůn asi nikdo nebral vážně.

Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu. Na Davida všichni používají jako arhument Hospodina. I dnes to na věřící třeba žebráci hrají přes víru (k tomu ovšem buďme shovívaví); ale i běžní lidé často užívají onoho „Když si věřící, tak přece musíš to a to“. Proto je důležité, aby měl člověk před Bohemčisté svědomí, aby si byl sám jist, že podle své víry jedná a tak se takovými účelovými řečmi nenechal zvyklat.

Abšalóm se stal v Chebrónu králem! Chebrón bylo druhé nejsvětější místo po Jeruzalému. Byly zde hroby praotců, sám David zde byl pomazán na krále. Ve středověku králové, i když pak sídlili jinde, byli pomazáváni v takových tradičních městech. V Německu to byly Cáchy, ve Francii Chartres, i když centrum moci bylo v Paříži.

Abšalóm též poslal pro Achítofela Gíloského Achítofel je cosi jako dnešní lobista, poradce, šedá eminence, která umí věci zařídit. Jako takový dobře slouží svým pánům. Také však jde prostě tam, kde je moc. Nedá se na něj spolehnout.

Ihned prchněme, jinak nebudeme moci před Abšalómem uniknout V celém dalším příběhu bude David ve schizofrenní pozici. Chce zabránit ztrátám, které by přinesla občanská válka, chce chránit své lidi, chce chránti sebe. Ale zároveň je patrné, že se mu prostě nechce bojovat s vlastním synem. Soudím, že v tuto chvíli měl ještě slušné šance povstání potlačit. Ale prostě neví, jak dál, nechce se mu do konfliktu, získává čas. A ví, že na něm leží vina, přijímá věc jako trest. Rádoby zbožné řeči všech o odpuštění pouhým mávnutím rukou se ukázaly jako lživé. Tak snadné to nikdy není.

Ať král, náš pán, rozhodne jakkoli, my jsme jeho otroky. Následuje podrobné dojemné líčení Davidova odchodu z Jeruzaléma. Najednou se ukazuje, kdo za co stojí, kdo s králem bude, i když se mu nedaří. To v protikladu k pochlebování, které zatím v příběhu celou dobu slyší.

též všichni Keretejci a všichni Peletejci a všichni Gaťané Samí cizinci, Gaťané jsou dokonce Pelištejci, z národa hlavních nepřátel Izraele. Jako ma mnoha jiných místech v SZ, i tady se ukazuje, že už v době SZ Bůh přijímal i lidi z Jiných národů, než z Izraele, i když Izrael byl jeho vyvoleným lidem a nepřestal jímbýt ani dodnes. Dnes jsme my, křesťané z pohanů, jako ti Keretejci, Peletejci a Gaťané.

Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva. David nechává Sádoka a Ebjátara jako své agenty ve městě. Ale jak už řekl ve verších 25–26, David nyní přijímá Boží trest. Nemá žádný plán, čeká, jako něm Bůh rozhodne. Konečně pochopil, jak je to s Božím milosrdenstvím – trest přichází, ale člověk se proto nesmí zříkat naděje na odpuštění.

Hospodine, zhať prosím to, k čemu bude Achítofel radit! Achítofel je v celém příběhu nikým nezpochybňovaným profesionálem v politice a jednání s lidmi vůbec. Kdo má Achítofela, má téměř neporazitelnou zbraň.

překazíš to, k čemu bude Achítofel radit Překazit Achítofelovu radu bude klíčem k vítězství, jak uvidíme. David vysílá do Jeruzaléma svého dalšího agenta. David čeká na Boží milosrdenství, zároveň jedná. Nyní zjišťuje, že přinést mír, zabránit pokud možno objetem na životech, nejde pouhým mávnutím ruky. Bude to velké úsilí s nejistým výsledkem. Bude to daleko težší, než poslouchat pochlebování a postupně nechat bratrovraha přijít až do Jeruzaléma.