Evangelická církev v Lounech

jde mu vstříc Mefíbóšetův sluha Síba se spřežením osedlaných oslů Ukazuje se, jako i u dalších, kdo to s Davidem myslel celou dobu upřímně. Mefíbošet je jediný syn, který zbyl po Saulovi. David ho ušetřil (ač bývalo zvykem po převratu pobít všechny, kteří by si později mohli činit nárok na trůn) a Síbu ustanovil správcem Mefíbošetova majektu, aby měl Mefíbošet v Jeruzalémě z čeho žít. Síba nezapomněl na Davidovo slušné jednání. Odchod z Jeruzaléma je soudem nad Davidem. Připomínají se mu dobré věci, které udělal, v těch, kteří jsou mu věrní. David měl pochopení pro cizince, ušetřil své konkurenty. Také kněží jsou při něm, protože zastával pravé náboženství. A objeví se ovšem také připomínky jeho chyb.

To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah! Šimejí si na Davida vylévá vzek za všechno, co postihlo Saulův rod (z kterého sám je). David ovšem na Saula nikd yruku nevztáhl, ani na jeho syna, kterého zabil Jóab bez jeho vědomí. Jóab také zabil Saulova bývalého vojevůdce, opět bez Davidova vědomí. David jej však za to nepotrestal, potřeboval ho. Přihlížel bezpráví. A co je horší, skutečně je vrah, dal zabít Urijáše. Nechává si proto to zlořečení líbit, jak čteme v následujícím verši. Šimeí nevědomky řekl velkou, strašnou pravdu. Proto že je vrah, je teď David na útěku.

Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini? Serúja byla Davidova sestra, Jóab a Abíšaj byli její synové a Davidovi synovci. Jsou to Davidovi nejstraší spolubojovníci, namočení do mnoha vražd a bezohledného jednání, o kterém se David zpětně dozvěděl, ale nazasáhl. Všimněme si, že David je nyní, kdy potřebuje každého člověka, schopen okřiknout své nejbližší spojence. A přitom v době, kdy měl ještě moc, to nedokázal a podléhal vlivu Serújiných synů, svých synovců.

Abšalóm Chúšajovi řekl: „Tak se odvděčuješ svému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem?“ Abšalóm nejdřív váhá, zda to Chúšaj myslí upřímně. Ale pak se nechá přemoci lichocením, že jej „vyvolil Hospodin“ a ztratí ostražitost. To se mu pak stane osudným. Lidé snadno podléhají lichocení a chvále. Proto je důležité, aby pro nás vždy bylo hlavní, zda jsme dobří před Bohem, ne před lidmi. Pak bude těžší nás obelstít.

Vejdi k ženinám svého otce Opět jedno z míst, dětem hůře vyložitelných. Orientální král byl trochu „kohout“. Jeho moc se posuzovala i podle toho, kolik žen si dovede „uhájit“ ve svém harému. Když si Abšalóm vezme ženy svého otce, zbavuje ho tím jakoby mužné síly, síly jednat. A zároveň, spát se ženami valstního otce je taková urážka, že teď už nejde vycouvat. Po tomhle to mají všichni, kdo jsou s Abšalómem, spočítané, pokud David vyhraje. Nyní jsou součástí jeho zločinu, spolu s ním namočení. Spolu s ním obstojí nebo padnou, jiná možnost není. Proto budou jednat rozhodně – jde jim samotným o krk.

Radit se s Achítofelem, který byl v těch dnech rádcem, bylo jako doptávat se na božské slovo. Bůh dal Achítofelovi moudrost. Ve své velkorysosti dává a nebere zpět. Achítofel zapomněl od koho dostal svůj dar. Možná mu ale ani tolik nejde o osobní prospěch, jako prostě o slast z toho, jak mu vše vychází. Toto můžeme pozorovat třeba i u nadaných umělců nebo techniků. Budou sloužit každému, kdo je nechá pracovat, pro „radost z práce“, že jejich nápady fungují – i když budou pomáhat zlému.