Evangelická církev v Lounech

Achítofel pravil Abšalómovi Jak víme z předchozí kapitoly, Achítofel prostě vždy zná správnou odpověď. Dříve sloužil Davidovi, ale když proti němu jeho syn Abšalóm povstal, Davida zradil a přidal se k němu. Z Achítofelova konce (oběsil se, když Abšalóm nepřijal jeho radu) můžeme usuzovat, že mu ani tak nešlo o jeho osobní prospěch (peníze, slávu atd.) ale spíše o čistou slast z toho, že jeho rady vycházejí, ať radí komukoliv. Asi si chce dokázat, že ta moudrost je prostě v něm, že ji nedostal od Boha, že prostě sám od sebe je moudrý.

Dostihnu ho, až bude zemdlený a skleslý Achítofelova rada je z taktického a psychologického pohledu správná. A kdyby se jí Abšalóm řídil, nejspíš by vyšla a byl by to Davidův konec. Jak jsme viděli v minulé kapitole, David skutečně odjíždí z Jeruzaléma skleslý, zahanbený, nemá představu, co dál. Ale až se probere z šoku, bude stále králem, kdežto Abšalóm bude jen vzbouřenec. David se bude moci opřít o svoje věrné, Abšalom má kolem sebe „korouhvičky“, které vytušily příležitost hlavně pro sebe, o Abšalóma jim nejde. David má bohaté bojové velitelské zkušenosti, Abšalóm může sázet pouze na „štěstí začátečníka“, který obvykle vyhrává jedním neotřelým nápadem, ale déle trvající válku, která vyžaduje vytrvalost, rozvahu a zkušenosti, už nezvládá (tak v dějinách mnoho vojenských „samouků“ vyhrává první bitvy, ale u delšího boje jim dojdou nápady).

Všechen lid obrátím k tobě; vrátí se všichni, až na muže, kterého hledáš. Všechen lid bude mít pokoj. Abšalóm rozhodně nepotřebuje občanskou válku. S Davidem je mnoho schopných odborníků a bojovníků. Důvod bojovat mají, jen pokud mají svého velitele. S Davidovou smrtí by ztratili důvod k odporu a museli by se s novou situací smířit. Slyšíme tu také klasické zdůvodnění vraždy – jeden člověk musí zmizet a pak bude už pokoj, klid, všichni budou spokojení. Tak Kaifáš říká o Kristu: „je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“

Abšalómovi i všem izraelským starším se to líbilo. Připomeňme, že Abšalóm je Davidův syn (!) a že se tu jedná o vraždě jeho otce! Abšalóm přitom, nezapomeňme, vstupuje do příběhu jako vyloženě sympatická postava. Ve verši 13,20 se dojemně a citlivě ujímá své sestry, znásilněné Amnónem. Jeho hněv proti nevlastnímu bratru Amnónovi chápeme, snad i to, že vrcholně „slizkého“ Amnóna zabije. Abšalomův spravedlivý hněv se však časem mění prostě v hněv obecně. Hněv proti vlastnímu otci – a v tom bývá kus hněvu vůči sobě samému, hněv proti Bohem pomazanému králi a v tom v hněv proti Bohu samému. O Abšalómových motivech Písmo přímo mnoho neříká; snad nejvíc napoví verš 15, 4 – Abšalom se domnívá, že jen jeho spravedlnost je spravedlnost.

Ať je povolán také Chúšaj Arkijský. Připomeňme: Chúšaje vyslal David do Jeruzaléma jako svého agenta. Má předstírat zradu Davida a překazit Achítofelovu radu. Chúšaj vlastně popíše stejné skutečnosti, které stojí za Achítofelovou úplně opačnou radou: David je zkušený bojovník, jeho příznivci jsou (na rozdíl od Abšalómových) oddaní. Když akce začne selhávat, padne celé vratké povstání. A to by se skutečně mohlo stát. Ale vtip je v tom, že jediná Abšalómova šance bylo riskovat. Kdyby udeřil hned, mohl sice prohrát, ale měl slušnou šanci vyhrát. Ve velké bitvě už šanci mít nebude, protože s regulérní válkou nemá zkušenosti. Měl na výběr mezi 50% šancí a 0% šancí. Kvůli risku porážky 50% u prvního řešení si vybral jistotu porážky, druhé řešení.

Stáhne-li se do města, snesou všichni Izraelci k tomu městu provazy. Budeme vláčet jeho znamení až do úvalu, že se z něho nenajde ani oblázek. Poněkud nejasné vyjádření, pro smysl textu nepříliš podstatné, ale pro úplnost: Může jít o popis obléhací taktiky, stržení zdí či věží provazy. Starověká opevnění byla často postavena dost vratce, zdi se nahýbaly a často padaly samy od sebe, proto v Písmu často čteme o opravách opevnění nějakého města. Stará literatura ale celkem moc nezmiňuje strhávání opevnění provazy, takže kdo ví. Mohlo jít i o příslovečný obrat, jako když mi říkáme „utlučem je čepicema“. „Znamením“ se zřejmě myslí výsostné znamení, něco jako pomník nebo hraniční kámen (jako ve v. 18,18), který označoval, kdo místu vládne, jako dnes vlajka. Staré texty někdy místo „znamení“ píší prosté „je“, to znamená „ty hradby“.

To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu Zajímavé je, že Achítofelovy rady fungují naprosto spolehlivě až do konce. Vlastně má vždycky pravdu. Jeho rady fungují automaticky. Bůh často dává lidem jejich schopnosti nastálo, nebere jim je okamžitě potom, co jich zneužijí. To proto, aby se ukázalo, co je v člověku. Proto i dnes se můžeme snadno setkat s tím, že i úplně zlý člověk je na něco vždy a za všech okolností machr a těžko to zpochybnit. Např. není zrovna málo zlých umělců, kteří přesto celý život tvoří skutečně krásné věci. A i tehdy, když jejich dílo slouží zlé věci, člověk musí uznat, že je pěkné.

Achítofelovu radu tak překazí jen to, že jsou ostatní příliš hloupí na to, aby poznali, jak je geniální. Jeho rada je příliš dobrá na to, aby ji lidé ocenili.

I řekl Chúšaj kněžím Sádokovi a Ebjátarovi Připomeňme, kněží Sádok a Ebjátar jdou další Davidovi agenti v Jeruzalémě.

rychle přejděte vodu, neboť Achítofel dal o vás takovouto radu I když Achítofelova rada byla prozatím překažena, důvod k opatrnosti zůstává. Když rozeznáme, že nám Bůh pomohl, není to ještě důvod začít se hned chovat neodpovědně. Kdyby nás Bůh zachránil třeba od výbuchu plynu, neznamená to, že teď už můžeme kohouty na sporáku bez obav nechat otevřené – ale právě na opak. Poslové poznali, že toto byla situace typu „víc štěstí (Boží milosti), než rozumu“.

Přejděte vodu – proto, že přechod řeky velmi zpomalí pohyb. Když bude David za Jordánem, rychlá, překvapivá akce Abšalómových vojáků proti němu nebude možná.

Když Achítofel viděl, že jeho rada provedena nebyla Achítofel spolehl jen na sebe, na stoprocentní úspěch svých rad. Je příkladem člověka, který miluje sám sebe natolik, že sám sobě nedovede odpustit prohru. Člověk, který věří jen v sebe, dovede být někdy neuvěřitelně silný a úspěšný – a zároveň je ho schopen porazit malý neúspěch. To, že máme úplnou pravdu, ale naší radu nikdo neposlechne, se někdy stalo snad každému z nás a nevěšeli jsme se z toho.

Zároveň je možné, že Achítofel je natolik mazaný, že mu došlo, že povstání je už teď prohrané; i když ostatní ještě nic nevidí. A ve své mazanosti si nedovede představit, že by někdo byl tak neopatrný, tak nepraktický, aby odpustil těm, kteří ho zradili – jak to udělá David. Milosrdenství, odpuštění, bývá nepraktické a tento vrcholně praktický člověk si možná nedovede představit, proč by tak někdo jednal. Možná najisto počítá s tím, že jako zrádce jej David zahubí nějakou strašnou smrtí.

Achítofel je svým způsobem předobrazem Jidáše, kterému bylo také dáno pravé poznání, jako všem dvanácti apoštolům. Také on poradil, kde přepadnout v noci Ježíše, když bude jen s malou družinou, unavený a smutný. Také on se pak oběsil.

Amasa byl synem muže jménem Jitra Izraelský Oklikou přes příbuzné se říká, že Amasa byl bratranec Jóaba a tedy synovec Davida.

přinesli lůžko, misky a hliněné nádobí Jako v předchozí kapitole, i zde David potkává lidi, kteří mu zůstali věrní a pomáhají mu. Z výčtu toho, co přinesli, si můžeme trochu udělat představu, jak vypadal tehdejší jídelníček.