Evangelická církev v Lounech

ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a nad sty Ukazuje se, co jsme zmínili na začátku – David umí vést regulérní válku, což Abšalom neumí.

Potom David podřídil třetinu lidu Jóabovi, třetinu Jóabovu bratru Abíšajovi, synu Serújinu, a třetinu Itaji Gatskému. Jóab a Abíšaj jsou Davidovi synovci, synové jeho sestry Serúji. Jsou s ním od začátku. Itaj Gatský je cizinec, Pelištejec (!), který Davidovi zůstal věrný z dob, kdy vojákoval u Pelištejců.

Král se postavil k bráně a všechen lid vycházel po stech a tisících. Součástí Davidova trestu je jeho vzrůstající odkázanost na jeho „bohatýry“. David, pro kterého v jednu chvíli nebyl problém zlikvidovat svého věrného Urijáše, cizince, který se připojil k Izraeli, je nyní zachraňován právě svými věrnými – včetně cizince Itaje Gatského, na kterého je nakonec největší spoleh.

V této scéně vidíme bývalého hrdinu a válečníka Davida, jak sleduje tisíce táhnout do boje, zatímco on zůstává s ženami a dětmi v pevnosti. Nyní může vzpomínat, jak dříve sám táhl v čele vojska do bitev a jako první se vrhal do boje.

les toho dne pohltil více lidu než meč Trochu záhadné vyjádření. Můžeme z něj snad hádat na podobu bitvy. Abšalomova na rychlo sebraná armáda zřejmě nebyla schopna manévrovat v lesích, jednotlivé jednotky se sobě navzájem v lese ztráceli a zkušení Davidovi velitelé toho dokázali využít.

Někteří překladatelé usuzují, že mnoho vojáků zahubila dravá zvěř. Nebo že popadali v lesích do jam a bažin. Z moderních válek např. ve válce ve Vietnamu skutečně značný počet zabitých a zraněných připadal např. na jedovaté hady, na infekce vzniklé z poranění v džungli atd.

Nejpravděpodobnější se mi jeví, že velká část vojska nepadla v regulérní bitvě, ale proto, že se v lese ocitli osamoceni, uvízli v křoví atd. a byli pak pro nepřátele snadnou kořistí.

vběhl mezek pod větvoví velikého posvátného stromu a on v tom stromě uvázl hlavou Abšalom, jak je uvedeno dříve, měl až neuvěřitelně bohatou kštici. Že se jedná o posvátný strom asi není pro příběh úplně podstatné (méně doslovné překlady, než je náš, předkládají většinou jen „strom") Nicméně, můžeme si představit něco jako „Oldřichův dub“ na Peruci – strom, který upoutá pozornost. Tím je Abšalomův konec o něco zlověstnější, nevisí jen na obyčejném stromě. Jeho konec není jen obyčejná nehoda; jako by, podle předchozího verše, sám les bojoval proti Abšalómovi a jeho vzbouřencům.

Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Jóab je skutečně Davidův zlý duch. I přes výslovný Davidův zákaz, který všichni slyšeli (18,5) ví sám lépe, co je pro Davida nejlepší. Jóab působí Davidovi osobní prospěch, ale nebere žádný ohled na to, co David prožívá uvnitř.

I kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Nejen proto, že to byl králův – Davidův příkaz. Bohem pomazaný král a jeho rodina jsou posvěcení Hospodinu. Vzpomeňme, jak měl David několikrát příležitost zabít Saula, který ho ohrožoval na životě a přece to neudělal.

Král je Bohem chráněn také proto, aby nedocházelo k neustálým převratům a občanským válkám, což se později v dějinách Izraele bude bohužel dít docela běžně.

ba ty sám by ses proti mně postavil Vmete Jóabovi do tváře, že pro něj není jiné měřítko správnosti, než králův rozkaz. Teď po něm chce špinavou práci, pak by ho sám zlikvidoval jako vraha králova syna.

Nebudu se tu s tebou zdržovat. Jóab na to nemá co odpovědět. Následuje scéna vraždy Abšalóma. Slovem „srdce“ se myslí obecně hrudník, „vnitřek“. Šípy a oštěpy nepronikají často moc hluboko do masa. Proto Abšalóma ještě dobíjejí zbrojnoši. Jako u mnoha vražd, i tady platí „ani pořádně zabít nedokáže“. Ve vraždě je vždy něco nechutně upoceného, mnoho vražd se prostě „nepovede na první rádu“. Snad zbytek svědomí brání provést takovou věc rychle.

Pak Jóab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat Jóab není sadista, nemá zálibu v zabíjení. Je jen krutě praktický. Podobně jako Achítofel radil „stačí zabít Davida a bude klid“, Jóab nyní prakticky usuzuje, že další zabíjení není třeba. Je dokonalý profesionál, vždy dělá, co je pro království nejlepší.

hodili ho v lese do veliké strže a navršili na něj převelikou hromadu kamenů Odkaz na v. 17,13, kde Chúšaj říká, že budou vláčet posvátné znamení až do úvalu. V úvalu pod kamením končí Abšalóm, zůstává z něj právě jen to posvátné znamení.

Dovol mi běžet a zvěstovat králi Následuje příběh o poslech. Jde o to, že Jóab hraje svou chladnou hru. Se špatnou zprávou posílá Kúšijce – nějakého černocha, na kterém mu nezáleží. Ale Achímaas se ohlašuje jako špatné svědomí. Stůj co musí zvěst také ohlásit. Jóab mu nakonec řekne: Běž. Takticky chce Davida šetřit, ale má věc tak v rukou, že mu na tom nakonec tolik nezáleží.