Evangelická církev v Lounech

Sára byla živa sto dvacet sedm let V Gn 6, 3 Bůh říká: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“ Vidíme, že v Písmu se s čísly zachází přibližně, podobně jako v běžné lidské řeči, pokud se zrovna netýká něčeho technického. Tedy „asi, zhruba sto dvacet let“. Vysoký věk je v Písmu často znakem Boží přízně. Žít je dobré a to i do stáří. Abrahama a Sáru vlastně sledujeme až v jejich stáří – „Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.“ V mladším věku je třeba žít moudře, spravedlivě, „produktivně“ právě proto, aby bylo stáří snesitelné.

Zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v kenaanské zemi. Dnešní Hebron v Izraeli na Západním břehu. Na místě dnes stojí mohutná stavba z Herodovy doby, nejstarší stavba světa souvisle používaná k původním účelům.

Abraham přišel, aby nad Sárou naříkal Zřejmě tedy byl v okamžiku Sářiny smrti jinde.

promluvil k Chetejcům Není zcela jasné, kdo chetejci byli. Může jít o Chetity, kteří byli velmocí, nacházející se v dnešním Turecku. Chetejci v Abrahamových příbězích však mají semitská jména, Chetité byli zřejmě Indoevropané. Mohli se posemitštit, nebo šlo o menší místní kmen, který má prostě jen podobné jméno (jako Japonci/Laponci, Češi/Čečenci atd).

Jsem tu u vás host a přistěhovalec. Podobně jako dnes na návštěvě, host má dvojnačné postavení. Je sice ctěn, dělají se mu laskavosti, ale zároveň je omezen na právech. Není na místě doma, může být kdykoliv požádán o odchod. Na zacházení s hostem se ukazuje charakter domácích, proto, trochu proti intuici, i v Abrahamových drsných časech i pohané považovali pohostinnost za vůbec základní ctnost. Ovšem, host stále žije z libovůle svých hostitelů.

Dejte mi u vás do vlastnictví hrob Vlastnictvím půdy se člověk stává občanem, domácím. Dodnes mohou zastupiletele města volit jen ti, kdo mají v obci trvalý pobyt.

Jsi mezi námi jako kníže Boží; pochovej svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob Rozmluva velmi uctivě. Abraham je velmi bohatý, jako pastevec využívá místa pro zemědělce nezajímavé, místním nekonkuruje a je jim prospěšný. Ale představa, že se stane místním občanem, vzbuzuje o Chetejců rozpaky. Lidé na venkově mohou být rádi za přítomnost chalupářů, mohou jim být i prospěšní, avšak představa, že by mluvili do chodu místní onbe jako domácí se jim nelíbí.

odpověděl přede všemi, kteří měli přístup do rady v bráně Starověká mšsta obvykle neměla náměstí – kvůli horku a úspoře místa, omezeného hradbami. Brána, protože byla nejcitlivějším místem opevnění, bývala největší stavbou. Byla také symbolickou hranicí mezi známým a neznámým. Rozhodování pak spočívá právě v tom, že na základě toho, co známe, rozhodujeme o tom, co ještě neznáme.

Nikoli, pane; slyš ty mne. To pole je tvé Dar zavazuje. Jeskyně nikdy nebude úplně Abrahamovým majetkem, nezískal je vlastními prostředky, vždy bude známo, že je má z Efrónovy „milosti“. Rozhovor je velmi uctivou diplomatickou hrou. Přitom nelze říci, že by měli Chtejci přímo zlý úmysl. Jsou spíše opatrní. Jejich vůle není zlá – ale není to vůle Boží.

I uklonil se Abraham před lidem té země Znovu. Abraham vede složité diplomatické jednání a snaží se je udržet na co nejcivilizovajší rovině. Stejně tak jeho partneři v jednání. Je to však skrytý boj.

Dám za to pole stříbro Jak jsme zmínili u v. 11, Abraham musí dosáhnout toho, aby místo bylo skutečně jeho vlastní. Aby se již nyní alespoň v malém naplnilo, že jednou bude jeho potomstvu patřit celá ta země. Dosti zřejmě, víc, než tu jeskyni v zemi získat nemůže, místní si přejí, aby dál zůstal hostem. Dodnes mnoho zemí, které jinak cizince vítají, má velmi přísné zákony proti proeji půdy a nemovistostí cizincům.

Pozemek má cenu čtyř set šekelů stříbra. Co to pro nás znamená? Při snešní hodnotě stříbra asi 50 000 Kč. Ovšem Chamurapiho zákonník přibližně z Abrahamovi doby udává jako roční mzdu nekvalifikovaného dělníka 10 šekelů. Stříbro tedy zřejmě v tehdejší době mělo vyšší cenu. V našich poměrech by tak 10 šekelů bylo 146 400 Kč, 400 šekelů pak 5 856 000. Efrón tedy cenu spíše nadsadil. „Co to pro nás znamená?“ je zřejmě řečeno s mírnou ironií. Efrón je však, jak se zdá, jediný ochotný prodat, je jakýmsi slabým článkem, zároveň má Abrahama v hrsti a může si cenu určovat. Vyjednávání je tvrdé, přesto se lze domluvit. Chetejci, řekněme, jsou tvrdí, ale nejsou zlovolní.

pole i s jeskyní na něm a všechno stromoví na poli i na všem jeho pomezí kolem Při náročnosti tehdejšího zemědělství mělo pole a tím spíše ovocný trom daleko větší „duchovní“ hodnotu, jistou posvátnost. Pole kolem jeskyně možná funguje jako posvátný háj. Podobně jako dnes vidíme polem památníků a mauzolejí vetší vydlážděnou plochu, např. jako kolem Národního památníku s hroby legionářů na pražském Vítkově.