Evangelická církev v Lounech

židé se spolčili a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít Za předchozích rozmluv bylo vidět, že Pavlovi vlastně není co vyčíst. A zde vidíme, že když lidem chybí argumenty, nahrazují je okázalostí: Když dovedeme uzavřít takto drsnou přísahu, tak naše věc přece musí být spárvná. Spiklenci se jakoby snaží vnutit Bohu, že jejich věc je naléhavá – pít nevydrží člověk tak tři dny. Vzhledem k tomu, že se jim Pavla nepodařilo zabít, bývali by asi měli zemřít hladem a žízní, což se nejspíš nestalo. Podobné velkohubé přísahy takto obvykle vyšumí do ztracena.

Je to trojnásobně špatná věc: Vůbec přísahat takto konkrétně – člověk nemá svůj život v ruce a neví, co se mu podaří a co ne. Dále, samozřejmě, že se přísaha týká smrti člověka. Písmo zná trest smrti, ale ten není záležitostí nadšení jednotlivců, ale soudního jednání, což je zdlouhavá práce s důkazy, ožalobou a obhajobou. Nakonec, jídlo a pití je dar od Boha, znamení toho, že se bez Božích darů neobejdeme. Všechna omezení v jídle a pití mají být proto uměřená. Spiklenci ale jakoby říkali: Dokud nezabijeme Pavla, ani Tebe, Bože, nepotřebujeme.

Bylo jich více než čtyřicet Čísla v bibli sice nemají nijak hluboký význam a různá „hezká“ čísla (3,4,7,10,12,40, 1000 atd.) slouží hlavně jako „ozdoby“. Přece, čtyřícítka se častěji objevuje tam, kde jde o nějaké očištění, zasvěcění, o dobrovolný úkol atd.

šli k velekněžím a starším Z mimobiblických zdrojů víme, že v tehdejším izraeli byli radikálové, schopní nábožensko-politicky motivovaných vražd. Ti ovšem obvykle neměli respekt oficiální reprezentaci jako byla velerada – považovali je za kolaboranty, odpadlíky atd. Vidíme tedy už po několikáté, jak společný nepřítel spojuje protichůdné směry (Pavlovi se minule povedlo využít rozporů mezi saduceji a farizeji, o kterých věděl). Tito fanatici chtějí asi radě ukázat: Co nezvládne vaše pletichaření, naše akce dovede, teď se dívejte. Vidíme také, jak křes%tanská víra odhaluje neupřímnost jak u lidí, kteří plují s proudem, jsou součástí systému. Ale stejnou měrou u údajně „čistých“ radikálů. Křesťanství není ani konzervativní, ani radikální. Je prostě pravda.

O těch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Jediné místo, kde slyšíme něco o Pavlově rodině. Nevíme ani, zda byli křesťany.

Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se I když Římané hodlali Pavla bičovat atd. jen aby získali informace pro své bezpečnostní cíle, ukazuje následující děj, co později Pavel píše i ve svých listech: Vládcové, státní moc, je v Boží službě (pokud se drží svých úkolů, což je především bezpečnost), aniž o tom třeba i vědí. Snaha Římanů zabránit násilí v ulicích je to, co zachraňuje Pavlovi život. I když Pavel sám, jak svědčí hodnověrná tradice, bude sám za Nerona římským státem popraven. Stát má své meze, přece však je „Božím služebníkem k našemu dobru“.

a Pavla bezpečně dopraví k místodržiteli Félixovi Jeruzalémský velitel vidí, že věc přerůstá jeho pravomoci a posílá Pavla přímo místodržiteli do Cesareje.

Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem Zde Lysias lže. Zasáhl, když viděl vzbouření davu a že je Pavel římský občan, zjistil až ve chvíli, kdy ho chtěl dát bez soudu bičovat.

žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale Postoj velmi podobný dnešku: Hádají se o nějaké náboženské věci, takže to není nic důležitého. Přitom Pavel říká před radou „pro víru ve VZKŘÍŠENÍ jsem před vámi souzen“. Vzkříšení je, dá rozum, ta vůbec nejdůležitější věc života.

zeptal se Pavla, z které provincie pochází Asi proto, aby nezasahoval do pravomocí jiného místodržitele. Každopádně, uvidíme, že římští úředníci si s Pavlem moc nevědí rady.