Evangelická církev v Lounech

Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Písmo prokazuje Boží důvěrný vztah k jeho lidu a jeho zvláštní zájem na něm, ne tolik nějakou zvláštní výtečnost tohoto lidu. Proto čas od času bez zdráhání přiznává dobré vlastnosti i lidem jiných národů a nevěřícím.

Stejně bychom měli činit i my, protože co je pravda, je pravda. Pravda nám nemůže uškodit a dobré činy jiných nezpochybňují výjimečný vztah, který má Bůh k nám. Víra není založena na naší skvělosti, ale na věrnosti Boží.

je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila Jakýsi opak anděleského zjevení Pavlovi ve v 27, 24 – Pavel se má bezpečně dostat před císaře, kde jej ale čeká mučednictví. Je tomu jinak: Pavla čeká završení života obětí, ale do té doby mu nic neublíží.

Pohanské náboženství bylo posedlé nezvratností osudu. Ve chvíli, kdy si na někoho bohové „zasedli“, neměl prostě šanci. Do očí byjící protiklad proti Hospodinu, který je s lidmi i v jejich soužení.

Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo Možná jen v pouhé únavě (několik dní v prudké bouři na moři, pak klavání ke břehu ve studené vodě), ve které je člověku momentálně vše jedno. Otrava zmijím jedem je vlastně šok a Pavel je možná na šok příliš zpomalen.

začali naopak říkat, že je to nějaký bůh Pohanství a jiné falešné nauky uctívají pouhý úspěch. Ten je ovšem proměnlivý. Z proklatce je najednou bůh. Bůh je však s věřícím v úspěchu i neúspěchu.

tři dni se o nás laskavě staral Možná také proto, že na ostrově měl nouzi o vzdělané společníky. A obecně, lidé na odlehlých místech bývají pohostinní; více si váží lidské společnosti.

Publiův otec ležel s horečkou Jako Bůh s Pavlem zachránil i jeho společníky, tak také Pavel ví, jak moc k nám patří naši blízcí. Tak zase Kristus uzdravuje Petrovu tchyni atd.

Pavel je uzdravoval Zajímavé je, že se Pavel velmi skromě o svém daru uzdravovat nezmiňuje v žádném ze svých listů, ačkoliv by toho mohl využít proti mnohým svým protivníkům.

Po třech měsících jsme vypluli Tedy po tom, co skončila sezóna bouří, před kterou Pavel varoval už na Krétě.

Dopluli jsme do Syrakus Na Sicílii, kdysi hlavní město. Nejznámějším obyvatelem Syrakus byl učenec Archimedes.

dorazili do Regia Reggio di Calabria, přístav na špičce italské „boty“.

dokončili plavbu v Puteolech Pozzuoli v italské Kampánii.

Tam jsme se setkali s bratřími Ač je Pavel v Itálii poprvé, křesťanství je již rozšířeno i zde. Kým, je otázka. Víme však, že Puteoly měly druhou nesjtarší židovskou komunitu v Itálii, hned po Římu. Leželi totiž na obchodní cestě mezi egyptskou Alexandrií, kde byla snad největší židovská komunita vůbec a Římem. (Vozilo se tudy zejm. Egyptské obilí, Itálie už sama své obyvatele uživit nemohla). Někteří uvažují, že víru sem přinesl Apollos, kterého známe z dřívějších kapitol. Ten byl totiž z Alexandrie.

zůstali sedm dní Tj. zřejmě aby společně oslavili i bohoslužby.

naproti až ke Třem hospodám Což bylo 50 km od Říma!

Když je Pavel spatřil … a nabyl odvahy. Neboť, i když všechny posiluje, sám potřebuje také posílit. Křesťanská služba nemá být jednosměrná.

může bydlet v soukromém bytě s vojákem Pavlova vazba je velmi mírná již v Judeji. Mírný režim pokračuje i zde. Pavlova poprava, jíž velmi pravděpodobně skončil císařský soud, tak musela být šokem.

pozval k sobě významné Židy Jako všude, začíná Pavel i zde od synagogy.

Židé se proti tomu postavili Pavel je sám Žid, i jeho hosté. Snad tedy užito ve významu „judejci, obyvatelé Judeje“.

Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků. Proto je důležité Zákon i Proroky číst dodnes, protože svědčí o Kristu. Kdo by je odmítal, odmítá se dozvědět více o Kristu.

Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit. Jako tomu tehdy bylo na většině míst. Nezapomínejme, že v počátcích v Krista mnoho Židů uvěřilo. Byli vůbec prvními křesťany.

Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě Zde skutky náhle nečekaně končí. Co se stalo po oněch dvou letech s Pavlem, není uvedeno. Buď to bylo v době napsání skutků všem známo, buď jsou skutky sespány právě po těchto dvou letech. Není jasné, zda v době, kdy Lukáš píše, je Pavel ještě naživu.

Již Ireneus o nějakých 50 let později uvádí, že Pavel zemřel jako mučedník. Stejně tak Dyonisius z Korintu a Tertulián dodává, že byl sťat stejně jako Jan Křtitel. Nejpravděpodobněji to čtenáři Skutků vědí. Podnětem k sepsání Skutků mohlo být i to, aby se po Pavlově náhlé smrti lidé dozvěděli více i o jeho životě.