Evangelická církev v Lounech

To je tábor BožíJákob na cestě vidí znamení, tábor andělů, znamení, že to není jenom jeho problém, jen jeho boj, ale že sám Bůh chce, aby se do té nepříjemnosti pustil. Také pro nás jsou mnohé úkoly nepříjemné, zdají se nám na začátku nemožné – třeba smířit se s vlastními bratry, s těmi nejbližšími. Kdyby to byla jen naše věc, nemohli bychom v takových chvílích obstát. Když se jdeme někomu omluvit jako Jákob, tak nemáme v ruce nic. Řekneme třeba: Udělal jsem špatnou věc. A druzí nám na to klidně mohou odpovědět: To víme až moc dobře, tos nám nemusel říkat, a teď vypadni. Bůh však napomáhá našemu pokání, naší lítosti nad špatnými činy, je v té chvíli na naší straně, ať jsme udělali cokoliv a tak se nemusíme přes míru bát reakc lidí na naše pokání.

Mám voly a osly, ovce Jákob zdůrazňuje, že mu nejde o jeho prospěch. Má dost vlastního majetku, nepřichází, aby si vzal větší podíl dědictví po Izákovi, který mu jako prvorozenému patří. Zrovna tak nechce být svému bratru na krku. Důležité poučení pro nás: Není dobré se s někým smiřovat či navazovat přátelství, když od toho člověka zároveň zrovna něco potřebujeme. Je to nedůvěryhodné a každý to prokoukne.

Tvůj otrok Jákob Omluva znamená pokořit se, nejde zároveň zůstat stále „na koni“. Nemůžeme se omlouvat stylem „udělal jsem špatnou věc, ale nikdo se na mne nemůže zlobit, protože jsem nemohl jinak.“

Rozdělil proto lid Jákobův příklad nám ukazuje, že i když ve své tísni spoléháme na Hospodina, neznamená to, že se máme věcem úplně poddat. Jákob udělá, co může, dost zoufalé řešení pro svou záchranu (přišel by o půlku svých ldií) a pak terpve čeká, jak to dopadne. Spoléhání na Boha znamená, že i v největším strachu hledáme východisko a čekáme, že nám Bůh dopřeje úspěch.

Hospodine, tys mi pravil Jákob se modlí a připomíná Bohu jeho zaslíbení. Je to vzro i pro naše modlitby a pro to, co máme vůbec od Boha čekat. OD Bohá máme čekat a modlit se za věci, které nám sám slíbil. Pro správnou modlitbu je třeba znát Písmo, abychom věděli jaká je BOží vůle a jeho zaslíbení.

dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua Jákob posílá opravdu bohaté dary, velmi na tomto usmiřování tratí. Na tom je vidět, že pokoj mezi lidmi má větší cenu než majetek. Každá omluva také něco stojí a člověk nemůže čekat, že si zachová všechno, co měl před omluvou. Na každé omluvě se něco tratí.

ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup Jákob posílá své dary postupně. Každé smiřování chvilku trvá, musí být vytrvalé. Nemůžeme čekat, že jen jednou řekneme „omlouvám se“ a věc je vyřízená. Ke každé omluvě vedou postupné krůčky. Musí být vidět, že touha po smíření je vytrvalá. Nikdo nemůže čekat, že mu lidé odpustí „na fleku“ a když to hned neudělají, zatvrdit se a už se nesnažit. Ano, při omluvě se člověk také musí snažit, aby bylo jasné, že je upřímná.

Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil Jákob znamená Úskočný. Doteď Jákob vše řešil podvody – prvorozenství, požehnání; i jeho útěk k Lábanovi byl podvod, protože jeho matka říkala, že si tam jde jen pro nevěstu. Jákob se ale naučil být přímý, když mu šlo o Ráchel, když šlo o lásku a jeho podvedli. U Lábana zbohatl a od něj utelk také spíše podvodem. Ale teď se musí postavit věcem čelem, jako v zápase.

Pokud jde o hřích je Bůh skutečně naším nepřítelem, protivníkem. Chceme něco nesprávného a říkáme si: Kéž by mi v tom nepřekážel Bůh. V životě máme někdy pocit, že je Bůh proti nám. Je to ale podobné, jako když malému dítěti rodiče vytrhnou něco, co našlo na zemi a strká si to do pusy. Tehdy se o to s dítětem také perou.

viděl, že Jákoba nepřemůže Ten, kdo s Jákobem zápasí a zároveň se nechá porazit, je zároveň Bůh. Víme však, že Boha nemůže nikdo přemoci. Až na jednu výjimku a tou je Kristus, který se od nás nechal ukřižovat, který se nechal světem porazit a přece zvítězil. Víme, že Bůh nemá tělo a není vidět, ale v Kristu přijal tělo. Když se v SZ oběvuje Bůh v tělesné podobě, vykládáme to tak, že je to Kristus. Proto také nechce prozrait své jméno, protože ještě nepřišel jeho čas, čas, kdy se narodí v betlémských jeslích.

Jak se jmenuješ? Jákob dostává požehnání, protože se konečně postavil k věcem čelem. Bůh se skrze Krista nechává porazit, obměkčit, od těch, kdo se postaví ke své bídě čelem. Žehná těm, kteří dovedou říci: Já jsem ten Jákob, ten Úskočný, ten Podrazák. Ale požehnej mi přes to.