Evangelická církev v Lounech

S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar Celý příběh rámují dvě křivdy na Josefovi: Vlastní bratři ho na začátku prodají do otroctví za sny, které měl od Boha. A na konci se z otroka stává vězněm, který možná i čeká na popravu. Josef by si mohl říci: „Snažím se a takhle to pak dopadá, proč mi tohle Bůh dělá“ a ztratit víru. Ale, jeho škody přece způsobili lidé, ne Bůh. Jaký by mělo smysl odvrátit se při nesnázích od Boha k tomuto světu, když právě svět působí člověku trápení? Josef poznává nestálost světa a více se přimiká k Bohu, který je mimo tento svět. Který všechno má a proto nezávidí, který je svatý a proto nesvádí k hříchu.

Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Bůh Josefovi žehná, ale prospěch z toho má Potífar, pohan, jeho majitel. Takový je ale účel každého božího obdarování: Strom se přece neživí vlastním ovocem, kráva se neživí mlékem a slepice vlastními vejci. Cokoliv, co umíme lépe, než ostatní, je obdarování od Boha. Lidé nejsou stejní, každý umí dobře něco jiného a Bůh to tak zařídil, aby se lidé navzájem potřebovali s sloužili si. Člověk má svá obdarování rozvíjet, když mu jde něco lépe, než ostatním, nemá se s tím spokojit, ale právě v té oblasti se dále snažit. Že něco umíme lépe, než druzí, není naše zásluha, ale náš závazek vůči druhým.

Nedá se ovšem říct, že by Bůh Josefovi žehnal „za odměnu“; Josef přeci ještě nic nevykonal. Bůh Josefovi pomáhá, protože se tak sám rozhodl a Josef to ví.

Nevyňal z mé správy nic, jen tebe Josef v celé věci obstojí právě správným pochopením, že jeho dary a jeho úspěch nejsou z něho, že je to dar od Boha. A když má od Boha dar, spokojí se s ním, nechce všechno. Jednoduché poučení z tohoto příběhu tedy je: Člověk nemůže mít všechno.

Když viděla, že jí nechal svůj oděv v ruce a utekl ven Všimněme si, že příběh s Potífarkou je v něčem podobný jako předchozí příběh s Josefovými bratry: 1. Josef má úspěch a přízeň nadřízené „autority“ 2. někdo touží po jeho úspěchu 3. přijde o šaty 4. ukáže se ale, že z Josefa nejde „svléknout“ co má od Boha, na novém místě, už na třetím místě v pořadí, se mu opět daří.

rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti Už podruhé se s Josefem jedná nespravelivě, ale Josef to nevyčítá Bohu – ublížili mu opět lidé, ne Bůh. Bůh je s ním i na novém místě, i ve vězení.