Lukáš 1
L 1, 5
Za dnů judského krále Heroda Héródés Veliký, králem judeje byl asi v letech 37–4 př.n.l (náš letopočet je proti skutečnému narození Krista mírně posunut; Kristus se nejspíše narodil mezi lety 6–4 př. n. l.). Byl édomského původu (Édom leží jihovýchodně od Izraele, dnes částečně v Izraeli, částečně v Jordánsku. Édomci byli dávnými potomky Ezaua, kteří byli veleknězem Janem Hyrkánem násilně obráceni na židovství. Jeho otec byl vysokým úředníkem v judských službách a tak se jeho syn Herodes stal guvernérem Galileje. Po zmatcích v Judeji byl římským senátem ustaven králem Judska.
Herodes přestavěl chrám v Jeruzalémě: Dnešní ,zeď nářků‘ je právě jeho dílo. Postavil též známou pevnost Masada. Byl znám krutostí zejména k nejbližšeím – nechal popravit svou manželku i společné děti.
Zachariáš, z oddílu Abiova jméno značí ,pamatuj na Hospodina‘ nebo ,Hospodin pmatuje‘. Kněží byli rozděleni do rodů, podle kterých se střídali v čestné chrámové službě. Alžběta (Elíšeba) znamená „můj Bůh přísahal“.
L 1, 6
žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů Neznamená, že byli bez hříchu, ale že o plnění božích ustanovení usilovali. Byli, řekněme „aktivní věřící“.
L 1, 7
Alžběta byla neplodná Podobně jako Sára, Rebeka, Channa a mnohé další. Ukazuje nám to, že život je tajemství, ne samozřejmost. Bůh je pak dárcem života. Nikdo se nerodí zcela jen z vůle svých rodičů ale vždy je to vůle Boží. Jemně to souvisí s naším učením, že Bůh tvoří každou duši. Duše člověka nevzniká jen pouhým splynutím duší rodičů; člověk není jen směsí znaků a povah svých rodičů.
oba byli již pokročilého věku I když neměli děti, zůstali spolu. Přitom v orientě byla neplodnost běžným legitimním důvodem k rozvodu. Opět jako Abraham a Sára, Jákob a Ráchel a pod. jsou příkladem, že manželská láska má smysl sama o sobě. A že smyslem manželství není pouhé pokračování lidského rodu.
L 1, 9
připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo Oběť kadidla naznačovala modlitby Božího lidu a byla považována na nejznešenější oběť. Kadilo se pálilo na zlatém oltáři před oponou, která oddělovala chrám od velesvatyně, kde bývala archa (v této době již byla prázdná).
Kadidlo se obětovalo po oběti za hřích – teprve po odpuštění hříchů byla modlitba lidu Bohu milá.
L 1, 10
Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. Po oběti za hřích a oběti kadidla následovalo požehnání. Podobně jako v naší bohoslužbě, když ve večeři Páně užíváme prospěchu Kristovy oběti, následují přímluvy a na závěr požehnání.
L 1, 11
Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře Ukázal. Není řečeno, že sestoupil, přišel. Pouze se ukázal. Může znamenat, že tam stál celou dobu. Již před tisíci lety, kdy byl chrám zbudován. Již před asi pěti sty lety, kdy byl zbudován znovu. Říkáme „Bůh je přítomen“, ovšem nedochází nám mnohdy, jak doslova to může platit. Zachariáš teoreticky věřil, že andělé jsou v chrámu přítomni. Když to viděl prakticky, tak se ovšem zděsil.
L 1, 12
Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. Anděl jako služebník Boží je především mocný. Již vysoký silný člověk v nás dovede vzbudit obavu. Podobně člověk s pronikavým pohledem atd. Stejně tak pohled do propati, na sopku, velký bouřkový mrak či blesky a pod. O to spíše „o dimenzi“ větší stvoření, než my.
Proto nejsou andělé po naprostou věštinu času přístupní lidským smyslům. V biblickém svědetví jsou lidé jejich zjevením zděšeni prakticky vždy. Maria, která není poděšena zjevením anděla, tvoří velmi řídkou výjimku, ne-li unikát.
Spatřit anděla tedy spíše není něco žádoucího! Stačí si uvědomit, že Zacharijáš spatřil něco, co si nelze dopředu představit (!), protože to není s ničím předhozím srovnatelné.
L 1, 13
Neboj se, Zachariáši Zní od andělů téměř vždy. Jsou jen odleskem Boží moci. Bůh sám ve své nepředstavitelnosti je ještě děsivější. A přece skrze ústa anděla zní „Neboj se.“ od samého Boha.
tvá prosba byla vyslyšena Zachariáš chtěl „jen“ syna, jeho syn však přinese změnu pro celý národ a bude předchůdcem proměny celého vesmíru v Kristu. Tak to ovšem mu Božích milostí bývá: Skrze naše soukromá a časná přání nás Bůh vede k věcem věčným dalekosáhlého významu. Je to stejné jako zaslíbení Abrahamovi – kromě syna nakonec dostal celou zemi a stal se praotcem celých národů.
L 1, 15
víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem Podobně jako Samson a Samuel bude Jan Božím zasvěcencem – nazírem (Numeri 6, 1–21). Je to trochu záhadné zřízení, trochu podobné řádovým rytířům jako templáři a pod. – ovšem bez celibátu, za to se zákazem všeho z vína (i octa a rozinek). Nazír si nesměl stříhat vlasy a dotknou se jakékoliv zdechliny či mrtvoly.
L 1, 17
aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých Připomínka vůbec posledních slov Starého Zákona:
„Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva. Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.“ Malachiáš 3, 21–23
připravil Pánu lid pohotový Úkolem Jana Křtitele bude ukázat lidem jejich hřích i neschonost s ním sami něco udělat – aby byli připraveni hledat Vykupitele, zachránce, Krista. Farizeové později ve své většině nepřijali Krista právě proto, že nebyli ochotni přiznat, že jako žádný člověk, ani oni sami sami od sebe nedovedou jednat trvale dobře.
L 1, 18
Podle čeho to poznám? Zachariášova otázka je nadbytečná. Již totiž viděl anděla, kterého zřetelně rozeznal jako nebeskou bytost (velmi se zděsil). Že jde o poselství od Boha je nepochybné. Mohl-li spatřit anděla, i jiné napřirozené věci se mohou stát. Zachariášova nedůvěra tedy v jádru není skepse nad tím, co se příčí obvyklé lidské bilogii; je to nedůvěra v Boží dobrotu. Proto následuje jakýsi trest.
L 1, 19
Já jsem Gabriel Terpve druhé (a v podstatě zase poslední)jméno anděla, které v Písmu vůbec slyšíme (První je Míkáel v Danielovi). Andělé dosud vždy odmítají adělit lidem své jméno. Jak jsme již řekli, proto, že jejich svět je pro nás stejně nepochopitelný a jeho poznání pro nás nemá žádný užitek. Tento krátký průhled do světa andělů zde (a pak opět v knize Zjevení) podtrhuje důležitost událostí. Je to jakási paráda, ozdoba navíc. Asi jako čestná stráž státníků atd., jež nemá jiného významu než podtrhnou majestát a důležitost chvíle.
který stojí před Bohem Z vidění některých proroků (Izajáše, Ezechiela) můžeme usoudit, že u andělů jsou jisté stupně důležitosti. Někteří jsou blíže k Bohu, někteří dál. Gabriel stojí před Bohem. A před Bohem možná stojí právě zde v chrámu (viz v. 11), neboť zde podle Božího zaslíbení přebývalo jeho jméno.
L 1, 20
oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane Pokud nevěří v dobrotu Boží, pak jaký má smysl jeho řeč? Komu prospěje, koho povzbudí.
L 1, 24
ale tajila se po pět měsíců Snad aby věc nezakřikla? Ale spíše, protože je to dílo Boží, které je příliš svaté, aby bylo vystaveno hloupých řečem a pochybnostem lidí. Jako řekl Kristus: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (Matouš 7, 6)
L 1, 25
mého pohanění mezi lidmi Protože neplodnost činila ženu v očích lidí méněcenou. Potažmo, protože děti jsou požehnáním od Boha, činila z ní neplodnost ženu postrádající Boží požehnání, tedy ženu nějak hříšnou, Bohem zavrženou. A dodnes ovšem má kde kdo pro bezdětné připravená ostrá slova „nemáš děti, takže neznáš…“ a mnohdy ani neví, jakou bolest tím může působit. Mluvit takto je hřích.