beránek

Evangelická církev v Lounech

znak Loun

Skutky 26

Sk 26, 2

Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se smím dnes před tebou hájit Agrippa může být jakýmsi tlumočníkem mezi římským a židovským světem, protože je doma v obou (a zároveň nikde).

Sk 26, 5

kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího směru Pavel je osočován z toho, že chce židovskou tradici rozmělnit, zpohanštit. Dnešními slovy bychom řekli, je obviňován, že je liberál. Pavel oponuje tím, že on je ve skutečnosti ten nejkonzervativnější.

Sk 26, 8

Což se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé? Je-li totiž vůbec Bůh, pak pro něj nemůže být nic nemožné.

Sk 26, 19

A tak jsem se, králi Agrippo, nemohl postavit proti nebeskému vidění Pavel svou řečí dokazuje, že nemá politickou, ale duchovní motivaci. Vlastně říká soudu „vy mi nemůžete nic dát, nemůžete mě nijak uplatit, jsem mimo váš svět“.

Sk 26, 22

Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš Křesťanství není nějaké „vylepšení, reformování“ náboženství starého Zákona, ale jeho přímé a logické pokračování. Ani dnešní židoství není o nic „starozákonnější“ než křesťanství. To zdůrazňuje zejm. reformované, kalvínské křesťanství.

Sk 26, 24

zvolal Festus. Jsi blázen, Pavle, mnoho vědomostí tě připravuje o rozum! Festus vidí, že jedná se vzdělaným člověkem (Pavel mimochodem mluvil vybranně řecky), nedovede si proto vysvětlit jeho víru, kterou, jako lidé dnes, přisuzuje lidem nevzdělaným a omezeným. Zároveň jako voják, politik a praktik považuje vzdělání za něco ne zcela praktického. Pavel je pro něj „roztržitý profesor“.

Sk 26, 26

Vždyť král to všechno zná Pavel velmi obratně využívá toho, že Římany vážený Agrippa nemůže zároveň před nimi zapřít svou víru. Jak kvůli sobě, tak kvůli vztahům se židy. Znovu se ukazuje: Že je Pavel upřímný ještě neznamená, že nemůže být obratný, šikovný až lstivý řečník.

Sk 26, 27

Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš Možná nejkrásnější místo celé kapitoly. Pavel se řídí heslem „o každém mějte dobrou naději“. Věří v upřímnost Agrippovy víry (ač by se o ní dalo pochybovat a ještě je tam Bereniké, o níž a Agrippovi se říká ledacos). Má naději, že Bůh s Agrippou smýšlí dobře a dovede jej ke spáse.

Sk 26, 28

Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem. Zároveň Agrippa mluví jakoby v žertu i kvůli svým společníkům. Zároveň zde vidíme záblesk upřímnosti. I tento aristokrat a politik je jen člověkem, který v skrytu ví, že bude stát před Božím soudem. Jakési svědomí také má.

Sk 26, 29

stali dříve nebo později tím, čím jsem já Podstatným rysem naší víry je: Každý může být jako já. Vzhledem k otázkám našeho století: Má kultura je hodnotná jen tehdym, pokud věřím, že každý může mít stejné hodnoty jako já a být její součástí.

Sk 26, 32

A Agrippa řekl Festovi: „Mohl být osvobozen, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“

Agrippa trochu omlouvá sám sebe známým stylem „může si za to sám“. Zároveň má jistou lítost nad Pavlem. A zároveň je to zlověstné: Agrippa, dobře znalý poměrů v Římě, pokládá za jasné, že před císařem Neronem se Pavel žádné spravedlnosti nedočká. Ačkoliv to samozřejmě neřekne nahlas.