Pohřeb
Pohřební obřad neovlivňuje další úděl zesnulého. Život, který žijeme jednou, zde a nyní, je to jediné, s čím předstupujeme před Boha. A ovšem, bez víry v odpuštění srkze Krista by taková vyhlídka byla dosti skličující. Pohřební obřad slouží především k útěše pozůstalých, kteří mají slyšet zvěst o vzkříšení a také k vyjádření vděku za život zesnulého. Je tedy pro živé, ne pro mrtvé. Přesto je základní lidskou slušností se se zesnulým důstojně rozloučit, vzdát díky za jeho život. A pamatovat na to, že náš blízký nikdy nebyl naším výhradním majetkem a že jsou na světě ještě jiní lidé, kteří by se s ním rádi rozloučili. Nechat své zesnulé bez pohřbu je hluboce nekulturní a lidsky bezohledné.
Schopnost vyrovnat se s lidskou smrtelností je jednou z nejhluších duchovních slabin současnosti. Tomu odpovídá pověstně nízká úroveň většiny pohřebních řečníků a sekulárních pohřebních obřadů vůbec. Pozůstalí i zcela mimo církev se tak v případě pohřbu obracejí až překvapivě často na křesťanské duchovní. Církev si váží důvěry, která je do ní v této oblasti veřejností vkládána a duchovní berou vážně obtížný úkol předat pozůstalým naději, ze které sami žijí a citlivou připomínkou umožnit pohřebním hostům se v srdci naposledy rozloučit s člověkm blýzkým.