Již od počátků evangelické církve Lounech v roce 1870 tvořili a tvoří podstatnou součást sboru (farnosti) lidé, kteří v křesťanství našli odpověď v dospělosti či dospívání, kteří se do církve nenarodili.
Chuť ptát se hlubším smyslu věcí nejspíše není v žádné době masovou záležitostí – a tak byl sbor vždy spíše menší. Dnes se účast na bohoslužbách, tedy počet věřících, pohybuje mezi 20-30 lidmi všech generací. Téměř v každém roce se zároveň objeví někdo nový, takže sbor zůstává stejně velký nebo i mírně roste.
Malé počty však zároveň pomáhají utvářet domáckou, rodinnou atmosféru sboru, otevřenou novým příchozím. Sbor poskytuje zázemí i lidem osamělým, s těžkou životní zkušeností; v jeho řadách se na čas objevují zahraniční dělníci z východní Evropy; ve sboru byla před časem pokřtěna vietnamská dívka.
A protože člověk na své otázky chce nacházet také odpovědi, snažíme se naši víru vyjdařovat zřetelně a jasně, držet se starokřesťanských vyznání i obřadů. Toho, co lidi oslovovalo napříč věky a oslovuje i dnes napříč různými kulturami křesťanského světa. Na složité otázky, jaké život přináší, většinou nebývají jednoduché odpovědi – přesto se o nich dá a má mluvit.