Festus Nsoha a jeho sekta „Církev Oáza“

Festus Nsoha, vůdce sekty Oáza

Historie

Festus Nsoha, původem z Nigérie, přišel do Loun v roce 1993. Podařilo se mu ovládnout místní pěvecký soubor Kvítek. Nejdříve spolupracoval s jeho sbormistrem, později už užíval zkušebnu sboru jako svou oficiální adresu. Z počátku se setkal s přejným ohlasem veřejnosti; nabízel svou verzi křesťanství bez institucí, obřadů a vážnějších tónů víry. Shromáždění doprovázela moderní rytmická hudba, díky bývalým členům Kvítku měla hudební stránka vysokou úroveň. Potíže začaly, když se děti z dorostenecké sekce sboru vracely naočkovány Festovým učením. To vedlo kolem roku 1995 k zániku souboru. V té době se však již sekta nacházela na svém vrcholu, její shromáždění navštěvovalo někdy až 300 lidí.

Přicházelo však i rozčarování nad pochybnými uzdravovacími praktikami a zejména nad neprůhedným zacházením s vysokými finančními příspěvky členů. Bývalý sbormistr Kvítku, který byl členem sekty od počátku jako nejbližší Festův spolupracovník, po dlouhém váhání našel sílu sektu opustit. Rozchod se sektou však u něj způsobil trvalé psychické trauma — dlouhých pět let trpěl těžkými depresemi, kdy prakticky neopouštěl svůj byt.

Sekta tedy zaznamenala značný pokles členů a její dynamický rozvoj se velmi zpomalil. V současnosti sídlí v Prokopově ulici 559 pod názvem Církev Oáza. Pod stejným názvem vystupuje i v Praze, Teplicích, Mostě a nově ve Žďáru nad Sázavou.

Nauka a její důsledky

Zhoubnost sekty lze těžko postihnout z jejích veřejných projevů. Vše v podstatě vyhlíží, jako kdyby byla křesťanská představa života po vzkříšení přesunuta do současnosti. Sekta Festa Nsohy, nyní církev Oáza, patří do tzv. Hnutí víry. Je to okleštěná verze křesťanství, naroubovaná na dřívější sekulární Hnutí lidského potenciálu. Věrouka má tři pilíře:

1) Bůh se zavázal, že ten, kdo v něj věří, bude stále zdravý a úspěšný. Stačí tedy dost věřit a nic není problém. Ani při závažných nemocech není potřeba vyhledat pomoc lékařů. Navšívit lékaře se bere jako projev malé víry — ať se pak tedy takový člověk nediví, že mu Bůh nepomůže, že se mu bude dařit špatně.

Tato nauka je ve zjevném rozporu s pravověrným křesťanstvím. Sám Ježíš dává za příklad správného jednání s bližním Samaritána, který zcela klasickým způsobem ošetřil rány přepadeného člověka aby jej potom svěřil péči jiné osoby — hostinského. Modlitba jistě má smysl, ale má být provázena běžnou medicinskou péčí — apoštol Jakub píše, že nad nemocným se mají starší modlit a potírat ho olejem — olej byl běžný léčebný prostředek.

Absurdnost této nauky poznala rodina, která pod dojmem Festova učední dlouho váhala navštívit lékaře se svými dvěma dětmi s vysokou horečkou. Po této zkušenosti odešla ze sekty do klasické křesťanské církve, což je ostatně častý jev. Jiný z Festových následovníků na jeho výzvu odhodil brýle, protože je prý uzdraven z krátkozrakosti, následně utrpěl autonehodu.

Je však třeba být obezřetný. Tato praxe chvíli skutečně funguje; vysoké sebevědomí je skutečně důležitým předpokladem úspěchu, stejně tak optimistický stav psychiky napomáhá uzdravení, to je bežný psychosomatický jev. Ovšem pokud se úspěch a uzdravení nedostaví, člověk naopak propadá hlubokým pocitům viny a depresivním stavům. Výstižně to charakterisoval právě bývalý Festův nejbližší: Stále se říká Láska, Láska, ale ve skutečnosti je to jenom strach. (Není bez zajímavosti, že slovo „strach“ je ve Festových kázáních velmi časté).

2) Praxe vymítání démonů vlastně patří pod předchozí bod, protože jsou to údajně právě démoni, kteří stojí za všemi (i zcela běžnými) lidskými problémy. Tak může být podle nauky sekty démon kouření, démon nezaměstnanosti; dokonce démon dětské neposlušnosti. Démoni samozřejmě stojí za všemi nemocemi. Praxe vymítání démonů je i pro nezasvěceného pozorovatele dostatečně varovným jevem — děje se za velkého řevu a zvuků, o kterých by si ten, kdo věc vidí prvně, myslel, že je snad ani člověk nemůže vyloudit. Jindy uzdravovací praxe a nebo událost tzv. křtu Duchem svatým vrcholí pádem bezvědomé osoby na zad, do rukou jakoby spontánních Festových pomocníků.

3) Třetí bod nauky je: „Dej Bohu a Bůh dá tobě“. Festovi následovníci dobrovolně odevzdávají značné finanční částky. Nejsou nijak nuceni; jsou motivováni přesvědčením, že Bůh jim obratem dá nmnohem více. Někteří mu zasílali značné částky dokonce i po tom, co byli z církve vyloučeni nebo ji sami opustili. Něco takového jako Výroční zpráva o hospodaření, pro běžné církve samozřejmost, zde samozřejmě neexistuje. Pro mnoho místních lidí je Festus Nsoha znám pod docela trefnou přezdívkou náboženský podnikatel.

Metody sekty

Psychologiké působení

Těžiště působení sekty je ve značném osobním kouzlu jejího zakladatele a jeho manipulačních schopnostech. Každý z nás vlastně touží po Otci. Festus Nsoha je takovým dokonalým otcem, který se nikdy nemýlí; hlubokým hlasem přátelsky kárá a povzbuzuje. Je celkem zdatný v rétorice — umění řečnických projevů. Dobrých řečníků je v současné mediální době již pomálu, takže první životní zkušenost s takovým projevem udělá na člověka hluboký dojem. Festus Nsoha hovoří zásadně anglicky přes překladatelku.Mluví zásadně anglicky přes překladatelku, což mu poskytuje čas na rozmyšlenou, který jeho protějšku chybí. Díky této výhodě dokáže vyvolat dojem, že má pohotovou odpověď na každou otázku. Když ho kritizujete, mistrně se mu daří přehrát míč na vaši stranu, navodit dojem, že problém máte vlastně vy. Sám jsem se o tom přesvědčil z telefonickém rozhovoru, který jsem s ním nedávno vedl. Užívá i tajemných pohrůžek, mě např. naznačoval: Nemluvíme spolu naposledy. Vůči odpadlíkům vyslovoval v rámci shromáždění sekty různá prokletí. Když se poděšení renegáti kajícně navrátili, opět je odvolal. A samozřejmě, kostely ostatních církví jsou podle něj sídlem satana.

Festovi následovníci si mnohdy zachovávají dikci jeho řeči. Mají často sklon mluvit v superlativech jako „totálně“" a „absolutně“. Aktivní členové pak často mluví podobně jako lidé pod vlivem stimulačních drog: Jejich projev je těkavý, svou řeč neustále prokládají slovy „haleluja„ a „amen amen„.

Mocenská strategie

Strategií sekty je infiltrovat nebo rovnou ovládnout lokální vlivné instituce. V Lounech to byl Kvítek, kdysi mezinárodně proslulý pěvecký soubor, chlouba města. Členství v Kvítku bylo svým způsobem prestižní záležitostí. Vydvatel kulturně-historické revue lounského regionu Regiz, pan Pavel Vejražka, zdařile popisuje ve svém článku neúspěšný pokus Festa Nsohy, který chtěl jeho časopis použít jako nástroj své propagandy. Právě před několika dny jsem náhodně narazil na rozhovor s Festem Nsohou ve Žďárkém deníku. Naivně jsem se snažil paní redaktorku varovat, abych nakonec zjistil, že je členkou Festovy sekty (v tabulce).

Pro další studium

Pro patřičné varování snad již bylo řečeno dost. Aby náš text zbytečně nenarůstal, odkazuji případné zájemce k samostané stránce konkrétních postřehů.

© Tomáš Pavelka 2006–2020